Recenze DVD: Mad Love: The Films of Evgeni Bauer


Mad Love: The Films of Evgeni Bauer
1913–1916, 144 min.
čb, 1.33:1, mono DD 2.0 (hudba)
DVD - region 1
Vydavatel: Milestone (2003) - podle podkladů British Film Institut (2002)
Katalog. číslo: ID1983MLSDVD

Jméno Jevgenije Franceviče Bauera (1865-1917) sice najdete ve většině alespoň trošku obsáhlejších filmových encyklopedií, mezi veřejností je ale jeho jméno prakticky neznámé. Přitom jde o tvůrce, který podle filmových historiků patří mezi nejpozoruhodnější autory němé epochy filmu, kombinující „technickou virtuozitu D. W. Griffithe“ s neobyčejným vizuálním citem, přirovnávaným k obrazovým kompozicím starých mistrů (často se zmiňuje obdobná preciznost kompozice a nasvícení scén jako u Johannese Vermeera). Bauer měl k umělecké dráze ty nejlepší předpoklady. Otec byl známým klavírním virtuosem, sestra působila jako divadelní herečka. On sám vystudoval moskevskou výtvarnou akademii, ale z existenčních důvodů se živil především jako karikaturista v novinách a portrétní fotograf. K filmu se dostal někdy kolem roku 1912 zásluhou tehdejšího významného výrobce filmů Alexandra Drankova. Později našel uplatnění ve výrobně filmů Alexandra Chanzonkova, kde pracoval jako filmový architekt, např. na filmu TŘI STALETÍ CARSKÉHO DOMU ROMANOVCŮ (1913). K vlastní režii se pod křídly stejné výrobny dostal někdy na sklonku roku 1913 (film KRVAVÁ SLÁVA) a za svou následnou krátkou dráhu stihl natočit kolem 80 snímků, z nichž se dochovalo jen 26 titulů. V roce 1917 Bauer podlehl zápalu plic, přičemž jeho předčasnou smrt dnes filmoví historici komentují jako ztrátu velkého talentu. Po celá následující desetiletí pak byly Bauerovy filmy, uložené výhradně v sovětských archivech, označeny nálepkou „kosmopolitních“ a bizarních děl, nepasujících do ideové orientace porevolučního sovětského filmu a jako takové byly přístupné jen filmovým historikům.

Bauerovo znovuobjevení se odehrálo v roce 1989 na festivalu němých filmů v Pordenone (www.cinetecadelfriuli.org), kde bylo promítnuto k úžasu festivalového publika několik jeho snímků. Širší veřejnost se ale dočkala až v roce 2002, kdy byly tři významné Bauerovy filmy vydány na DVD. Zásluhu na tom má zejména Britský filmový institut, který ve svém mimořádném úsilí o zpřístupňování starých klenotů filmového umění získal od Gosfilmofondu (zastupujícího Ruský státní filmový archiv) pověření k restauraci Bauerových filmů i k jejich novodobému ozvučení a vydání na digitálním nosiči. BFI vydal tři filmy na DVD s názvem Mad Love: The Films of Evgeni Bauer v roce 2002, o rok později pak vyšel v sublicenci tentýž disk u americké společnosti Milestone, jejíž disky v USA distribuuje Image Entertainment. Právě americké vydání je předmětem této recenze, ale vše zde řečené lze vztáhnout i na britský disk, který je identický. Pro uživatele z Evropy má britská edice samozřejmě jednoznačnou výhodu ve správném kódování pro Region 2, zatímco americký disk je kódován pro Region 1. Na druhé straně americký disk vyjde v přepočtu levněji než ten britský.

Jak již bylo řečeno, disk obsahuje tři filmy. Tím prvním je nejstarší dochovaný Bauerův snímek SOUMRAK ŽENSKÉ DUŠE (na disku pod anglickým názvem Twilight of a Woman´s Soul) z roku 1913, následuje film PO SMRTI (anglicky After Death), který vznikl v roce 1915 jako adaptace povídky Ivana Sergejeviče Turgeněva a trojici uzavírá melodrama UMÍRAJÍCÍ LABUŤ (The Dying Swan) z roku 1916.

Všechny filmy mají řadu společných rysů z nichž na prvním místě je třeba zmínit obrazové pojetí. Bauerovy kompozice, práce se světlem, zapojení šerosvitu, průhledy z tmavých prostor v popředí do prosvětlených místností - to vše působí neobyčejně půvabně. Ze všech tří filmů je doslova cítit autorova snaha vymanit se z omezení, které nabízelo dvourozměrné ploché promítací plátno a podmanit si diváka prostorovou hloubkou obrazového pole. Pečlivé aranže interiérů jsou propracované do posledních záhybů látek, nasvícených světlem tak, aby vynikla jejich struktura. Stejnému výtvarnému řádu podrobil i své herce, kteří jsou zakomponováni do scenérie obdobně, jako modely v malířově ateliéru. Mnohé jistě osloví řada nečekaných experimentů s postavením kamery, úhly záběru, různými způsoby nasvícení. Ve filmu PO SMRTI je jeden naprosto úžasný moment, chvíle, kdy se v salónu schází společnost. Kamera pomalu odjíždí dozadu, do hlouby prostoru a přitom lehkce panorámuje ze strany na stranu, zachycujíc plynule jednotlivé postavy, jejichž pohyby jsou zrežírované takovým způsobem, že by se za podobný dlouhý a pomalu se odvíjející děj v jednom záběru nemusel stydět ani Robert Altman :-)
Dalším zajímavým znakem všech tří snímků je zvláštní, až obsesivní zaměření na tragické ženské postavy, potažmo na problematiku vztahu muže a ženy. Obvykle jde o hrdinky, k nimž má autor vždy větší sympatie než k jejich mužským protějškům. Byť jde žánrově o melodramata, Bauer je neukončuje nějakým jednoznačným závěrem nebo řešením. Tato „bitva pohlaví“ (jak jsem se dočetl v jednom z komentářů) podle Bauera nemá vítěze a je podle něj jen symptomem nastupujícího modernismu, výměny starých a ustálených společenských zvyklostí za ty nové, s nepříliš jasnými konturami. Tomu ostatně odpovídá i vhodně zvolený název celého disku - Mad Love.

Původně němé snímky byly pro uvedení na DVD nově ozvučeny hudbou (Laura Rossi, Nicholas Brown a Joby Talbot), která je na disku ve formátu DD 2.0. Originální ruské mezititulky jsou doplněny anglickými nevypínatelnými podtitulky. Kvalita obrazu samozřejmě odpovídá filmům, jejichž stáří se pohybuje kolem devadesáti let. Z další specifikace disku je nutné zmínit 37 minut dlouhou dokumentární esej, přibližující na vybraných sekvencích Bauerovy výtvarné postupy. Fotogalerie přináší několik desítek zcela unikátních fotografií nejen z dochovaných či ztracených Bauerových filmů, ale i portrétních podobizen herců nebo dobových skupinových portrétů. Na disku je uložený také PDF soubor s detailními informacemi o vydání disku, jednotlivých filmech, režisérovi, hercích i o vydavatelské společnosti.

Historicky se možná sluší připomenout, že ve dvou ze tří filmů se v titulní roli objeví Věra Alexejevna Karalliová (1888-1972), legendární ruská balerína (ano, a ve filmu UMÍRAJÍCÍ LABUŤ je zachycena i stejnojmenná slavná baletní imprese), jejíž domovskou scénou bylo od roku 1906 moskevské Velké divadlo. Společně s Věrou Cholodnou, která hraje ve filmu SOUMRAK ŽENSKÉ DUŠE, patřila mezi první skutečné hvězdy ruského filmu. V roce 1938 se usadila v Paříži, odkud se po okupaci odstěhovala do Vídně, kde strávila zbytek života. Vedle ní hraje v obou filmech také Vitold Alfonsovič Polonskij (1879-1919), jeden z nejoblíbenějších Bauerových herců. Dalším z vekých jmen, spojených s Bauerovými filmy, je Alexandr Gorskij, slavný tanečník a choreograf, který pracoval na mnoha Bauerových filmech, včetně těch, umístěných na DVD. Mad Love: The Films of Evgeni Bauer je tak diskem, který zpřístupňuje nejen tři téměř zapomenuté klenoty ruského filmu, ale je svým způsobem i připomínkou světa, který v roce 1917 vzal za své a s ním zmizel z povědomí i tvůrčí génius Jevgenije Bauera.

[Na Nostalghia.cz publikováno 27. 1. 2005]



* * *
TOPlist


© 2002-2024 Nostalghia.cz
© 2002-2024 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]