Recenze DVD: CIKÁNI JDOU DO NEBE


TABOR UCHODIT V NĚBO
1976, 96 min.
bar., 2.35:1, ruské mono DD 1.0 a DD 5.1, anglicky a francouzsky DD 5.1
titulky: ruské, anglické, francouzské, německé, španělské, italské
Režie: Emil Lotjanu
DVD - region 0
Vydavatel: Ruscico (2004)
Bonusy: fotogalerie, textové filmografie, rozhovory

Slavný film CIKÁNI JDOU DO NEBE, který v roce 1976 natočil ve studiích Mosfilmu Emil Lotjanu, patřil k nejvýraznějším úspěchům sovětského filmu 70. let a myslím, že dodnes si uchovává emocionální potenciál, který teprve před nedávnem vydané DVD z produkce Ruscica bohatě oživí. Kouzelný snímek, jehož děj se odehrává na přelomu 19. a 20. století kdesi v Besarábii, v pohraniční rakousko-uherské provinci, lze žánrově nejspíše zařadit jako romantickou baladu s prvky muzikálu k jejímuž vyznění přispívá kromě stěžejní hudby i barvitě zobrazená příroda Karpat.

Záměr k adaptaci raných povídek Maxima Gorkého se rodil několik let. Režisér Lotjanu působil v 70. letech v moldavských studiích a zde také v roce 1974 předložil poprvé námět svého filmu. Protože byl odmítnut jako nerealizovatelný obrátil se Lotjanu do Moskvy. Zde se námět zalíbil Grigoriji Čuchrajovi, který tehdy působil jako vedoucí experimentálního filmového studia Mosfilmu (mj. se zde pomáhalo na svět filmům Andreje Tarkovského). Natáčení a výrobě předcházely v letech 1975–1976 poměrně rozsáhlé přípravy. Nebylo totiž jednoduché vybrat herce, kteří museli splňovat požadavky tvůrců, ale současně museli být schopni zvládnout řadu profesí. Sama představitelka hlavní ženské role Světlana Tomaová se v bonusovém rozhovoru přiznává, že se pro natáčení musela naučit nejen tančit a zpívat, ale také výborně jezdit na koni, skákat na něj či z něj padat a pro jednu scénu i řídit koňské spřežení (slavná scéna s kočárem v ulicích města). Jedním z nejtěžších úkolů pak byl pověřen skladatel Evžen Doga. Musel zkomponovat originální hudbu, která měla vycházet z cikánského folklóru, ale současně musela spojovat i epické hudební motivy hrané velkým symfonickým orchestrem. To, co nakonec stvořil, se pak myslím na úspěchu filmu podepsalo největší měrou. Málokdo z diváků měl kdy možnost slyšet originální cikánskou muziku, ale písně a skladby z filmu se staly natolik populární, že pro většinu obecenstva právě ony představovaly pravý cikánský folklór.

Ruscico vydalo film na DVD v říjnu 2004 v původním barevném widescreenu 2.35:1 (anamorfní přepis) s dvěma podobami zvukové stopy - původní v mono DD 1.0 a současně v pro Ruscico tradičním novém remixu do DD 5.1 (vedle toho jsou na disku také nové remixy DD 5.1 v anglčtině a francouzštině, ale to zmiňuji jen jako humornou poznámku, protože znějí opravdu komicky). Obrazový přepis je proveden z nové kopie a po digitalizaci byl tradičně vyčištěn a zbaven obvyklých kazů. Film má krásné syté, ale přirozené barvy, jaké jsem u něj viděl vlastně poprvé (kopie, která kdysi kolovala v našich kinech, by určitě neobstála ani při své premiéře). Jediná věc, která z obrazu kazí dojem jsou mihotavé změny jasu obrazu, které se v různých chvílích objevují několikrát za film, aby pak na nějakou dobu zase zmizely. Obvykle jsou nejzřetelnější v tmavějších scénách. V některých chvílích je také patrné větší zastínění okrajů obrazu v porovnání s jeho středem (viz galerie screenshotů). V obou případech jde nejspíše o daň zubu času, který se podepsal na původním filmovém materiálu (podle titulků byl film natáčen na sovětský barevný film Svema).

To zvuková stopa, u tohoto filmu podstatná více než jinde, je mnohem problematičtější. První co jsem udělal, bylo nastavení originální mono verze (DD 1.0). Je jasná, zřetelná, vyčištěná, ale myslím, že velmi tichá a to i při velkém zesílení. Nový remix do DD 5.1 je samozřejmě mnohem dynamičtější, ale jak už je u Ruscica skoro pravidlem, dojem prostoru jím navozený je až příliš rozlehlý. Navíc mi v něm připadají jednotlivé prvky zvuku (např. dusot kopyt, hvízdání, pokřik, hudba) od sebe poměrně izolované. Ve scéně, v níž skupinu cikánských zlodějů koní obklíčí jízdní vojenský oddíl, je sice slyšet sugestivní dusot běžících koní daleko za sebou, přitom ale většina koní přejíždí vpředu před kamerou. No a remix písní do DD 5.1 už se mi vůbec nelíbí - zepředu sólový zpěv, zezadu zleva sbor, zprava kytara - prostě nepřirozené. Jistě jde o subjektivní hodnocení, ale osobně jsem našel uspokojivé řešení v zapnutém remixu DD 5.1, který jsem svedl jen do dvou předních stereo kanálů. Dostal jsem tak dynamický zvuk, který jde zepředu a působí přitom kompaktním dojmem.

Bonusová část disku obsahuje ze všeho nejvíc textové filmografie tvůrců, fotoalbum a dva nově natočené rozhovory. Tím prvním je asi dvacetiminutové vzpomínání Světlany Tomaové, které ale jen rekapituluje známé věci a z jejích osobních vzpomínek zaujme jen popis natáčení již výše zmíněné scény s kočárem, při níž došlo k poměrně vážné havárii povozu i se všemi herečkami, když se koňské spřežení splašilo a pak závěrečná vzpomínka na festival v San Sebastianu, kde přebírala cenu pro vítězný film, neboť sovětské úřady na tuto zahraniční premiéru nikoho jiného z tvůrců nepustily... O něco kratší, ale mnohem věcnější a obsahově zajímavější, je vzpomínka skladatele Evžena Dogy. Ten zde rozebírá složitost úkolu, kterým byl pověřen i to, jak se pokoušel k tématu proniknout. Režisér po něm požadoval hudbu, která měla vypadat jako originální folklór, ale přitom musela naplnit široké plátno i rozmáchlými hudebními plochami smyčců. Doga se s úkolem dlouho potýkal a o výsledku jeho práce snad nejlépe svědčí zmínka o premiéře filmu v Bukurešti - davy cikánského obyvatelstva oblehly kino, kde se film promítal s tím, že je zde konečně pravý cikánský film - a dožadovali se na něj vstupu zdarma protože to je film o nich...

galerie screenshotů

[Na Nostalghia.cz publikováno 27. 10. 2004]



* * *
TOPlist


© 2002-2020 Nostalghia.cz
© 2002-2020 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]