|
Recenze DVD: Dvakrát Albert Lamorisse: BÍLÁ HŘÍVA, ČERVENÝ BALÓNEK | ||||||||||||||
|
WHITE MANE (Bílá hříva) Francie 1953, 49 min. DVD - Region 1 Janus Films 2008 čb, 1.33:1, francouzsky DD 1.0, anglický dabing (DD 1.0), anglické titulky Bonusy: trailer THE RED BALLON (Červený balónek) | |||||||||||||
|
Francie 1956, 21 min. DVD - Region 1 Janus Films 2008 čb, 1.33:1, francouzsky DD 1.0, anglické titulky Bonusy: trailer 
Tvůrčí dráha fotografa, režiséra, producenta a kameramana Alberta Lamorisse skončila v jeho
48 letech, když v roce 1970 při natáčení filmu LE VENT DES AMOUREUX (Vítr zamilovaných)
zahynul v Iránu při pádu helikoptéry. V té době měl na svém kontě dva úspěšné celovečerní
filmy - LET BALÓNEM (Le Voyage en ballon, 1960) a FIFI PÍRKO (Fifi la plume, 1965)
a několik dokumentů. Proslavil se ale hlavně svou předchozí krátkometrážní tvorbou,
primárně určenou dětskému publiku. Po svém debutu BIM (1950) natočil úspěšný snímek
BÍLÁ HŘÍVA (Crin-Blanc, 1953), oceněný Zlatou palmou v Cannes a cenou Jeana Viga.
Tři roky poté vznikl jeho nejznámější snímek ČERVENÝ BALÓNEK (Le Ballon Rouge, 1956),
který získal opět ocenění v Cannes, obdržel i cenu Louise Delluca, cenu BAFTA a získal
Oscara za scénář. Prestižního ocenění se ale dočkala i většina jeho další tvorby. Už zmíněné
celovečerní snímky si odnesly ceny z Benátek a Cannes, dokument VERSAILLES (1967)
byl oceněn Zlatou palmou a posmrtně dokončený Vítr zamilovaných získal nominaci na
Oscara (v roce 1978 jej podle autentických režisérových poznámek dokončila Lamorisseho
manželka Sabine).Albert Lamorisse byl i přes úspěchy svých filmů kupodivu dlouho téměř polozapomenutou postavou. Přestože ČERVENÝ BALÓNEK okouzlil celé generace dětských i dospělých diváků a pro některé filmové tvůrce nastupující generace přelomu 50. a 60. let to byl téměř kultovní film (nevyjímaje třeba Andreje Tarkovského), nedostalo se po Lamorisseho smrti jeho dílu větší pozornosti a zhodnocení. Nepočítám-li několik článků v odborných časopisech a povinná hesla v encyklopediích, nemá tento tvůrce, pokud vím, vydanou ani drobnou monografii. Když jsem před lety pátral na internetu alespoň po jediné Lamorisseho fotografii, nenašel jsem nic; a až po zapojení dalších osob jsem se dopídil malé fotečky naskenované z filmové encyklopedie. Dnes už se přece jen alespoň ta fotografie najít dá. Dokonce se zdá, že nedávno ve světě proběhla obnovená vlna zájmu o Lamorisseho dílo, pravděpodobně i v souvislosti s posledním filmem Hou Hsiao-hsiena LE VOYAGE DU BALLON ROUGE (Cesta červeného balónku, 2007) s Juliette Binocheovou, vzdávajícímu osobitou poctu nejslavnějšímu Lamorissovu filmu (viz trailer). Jeho dvěma nejznámějšími filmy jsou BÍLÁ HŘÍVA a ČERVENÝ BALÓNEK. První z nich motivicky navazuje na režijní debut BIM, vyprávějící příběh malého oslíka a chudého arabského chlapce (film vznikl podle námětu Jacquese Préverta). V BÍLÉ HŘÍVĚ jde o příběh divokého koně z bažinaté krajiny Camarque v deltě řeky Rhony, kterého se lovci z celého okolí marně snaží chytit a zkrotit. Z nastražených léček a divokých honiček zvíře vždy unikne. Jediný, komu kůň začne důvěřovat a s kým naváže vztah, je malý chlapec, žijící v osamělé usedlosti se starým rybářem a ještě mladším bratrem (tím je režisérův syn Pascal, později obsazený do hlavní role v ČERVENÉM BALÓNKU a v ještě později natočeném LETU BALÓNEM). ČERVENÝ BALÓNEK motiv přátelství klukovského hrdiny s další „bytostí“ rozvíjí do ještě metaforičtější podoby. Malý chlapec při cestě do školy (úchvatně zachycená dobová atmosféra Paříže) nalezne červený nafukovací balónek, který ho pak všude jako věrný psík následuje. Na cestě do i ze školy, doma, při potulkách ulicemi. Prožívají spolu řadu groteskních příhod, plynoucích většinou z nenadálých situací a z nepochopení světem dospělých. Vcelku symptomaticky má červený balónek největší potíže ve škole a pak v chlapcově domově, tedy v místech, kde je dětský život podroben přísným regulím. Osudová chvíle nastane v okamžiku, kdy musí chlapec bránit balónek před tlupou svých vrstevníků majících za cíl jediné: zničit balónek a pošlapat tak individualitu hlavního hrdiny. Obě díla dodnes patří mezi perly světové kinematografie. Vynikají vytříbeným vizuálním stylem a velkou mírou kinematografičnosti: mám na mysli skutečnost, že si prakticky vystačí jen s obrazem. Hudba zde hraje spíš doplňkovou roli a přítomných dialogů je tak málo, že je lze skoro pominout. V BÍLÉ HŘÍVĚ jich zazní celkem asi dvacet, v ČERVENÉM BALÓNKU už dialogy nejsou skoro vůbec potřeba. Z filmu tak na diváka proudí jen čirá radost z vyprávění a okouzlení obrazem v němž je přítomno dětské vidění i dospěle vnímaná poezie života v ulicích velkoměsta. Kameraman obou filmů Edmont Séchan (jeho syn David "hraje" jedno z dvojčat s modrými balónky) dokázal na filmové plátno přenést jak prosluněné krajiny Camarque v BÍLÉ HŘÍVĚ, tak uplakanou atmosféru pařížských ulic v ČERVENÉM BALÓNKU. Střídavě se užívá kamera statická i ruční, několik nečekaných prudkých jízd působí osvěžujícím dojmem a má vskutku dramatizující účinek. Poprvé vyšly filmy BÍLÁ HŘÍVA a ČERVENÝ BALÓNEK na DVD u španělské společnosti Vellavision v roce 2003 (viz recenze na Zóně). Později se objevilo čínské vydání, pak se filmy konečně dostaly na DVD i v mateřské Francii. Letošní rok je oběma filmům zasvěcený. V květnu vyšly ve Francii dva disky (vydavatel Shellac Sud), obsahující filmy v nových restaurovaných přepisech. Každý disk je doplněn také brožurou (cca 50 stran) s informacemi o filmu a s jeho literárním zpracováním (vše samozřejmě pouze francouzsky). A paralelně byly vydány i bez knižních verzí společně na jednom DVD. Už krátce předtím, v dubnu, vyšla BÍLÁ HŘÍVA a ČERVENÝ BALÓNEK také v USA. Oba filmy zde byly nejdříve koncem roku 2007 uvedeny do obnovené distribuce a pro tuto událost byly vytvořeny nové, pečlivě zrestaurované filmové kopie. Distributorem se stala společnost Janus Films, což zasvěcencům okamžitě napovědělo, že časem bude určitě následovat DVD, protože Janus Films si před lety na vydávání filmů na DVD založil sesterskou společnost - Criterion Collection. S oběma vydanými disky je to ale poněkud složitější. Ačkoliv Criterion na technické přípravě disků participoval, jejich hlavním vydavatelem je Janus Films. Disky postrádají obvyklá criterionská loga, katalogové číslování a hlavně pověstnou filmově-historickou bonusovou výbavu. Zdá se, že vydání obou DVD bylo specifickým vydavatelským krokem, který měl pro Janus Films podpořit obnovenou distribuci v amerických kinech. Představa criterionů byla naopak vedena snahou dodat k filmům ještě další bonusový materiál, jehož získání si ale vyžaduje čas. A tak bylo krátce po uvedení obou DVD na trh oznámeno, že Criterion by měl oba filmy vydat ještě jednou, ale o něco později a vybavené dalším bonusovým materiálem. Sběratelé tak mohou ještě nějaký ten pátek čekat, netrpělivci (jako já) již mohou nakupovat „holé“ verze, disky obsahující prakticky jen samotný film. Při současném kurzu dolaru ale není investice do dvou cca desetidolarových disků nijak bolestná, takže elán a peníze by měly zbýt i na criterionskou edici.  Technicky je přepis obou dvou filmů famózní. Jak černobílá BÍLÁ HŘÍVA, tak barevný ČERVENÝ BALÓNEK jsou přepsány úžasně věrným a přirozeným způsobem. Nejde jen o obraz zbavený kazů a nečistot (přepis byl vytvořen z nových nepoškozených kopií), ale o celou škálu šedí a barev a o zachování přirozených vlastností filmového materiálu. Obraz není předigitalizován, má plynulé přechody ve stínech, netrpí nadměrnou a nepřirozenou ostrostí linií a hran, a i přes měkkost kresby je perfektně zaostřený. Je v něm slabě přítomno filmové zrno, což kvituji hlavně u černobílého snímku, např. u velkých jednobarevných ploch (čisté nebe) nebo při detailech lidské tváře. V úvodu BÍLÉ HŘÍVY jsou patrné také drobné mihotavé změny jasu, které se vydavatel nesnažil korigovat, protože by to bylo na úkor jiných vlastností obrazu. Obraz BÍLÉ HŘÍVY se mi zdá přesnější v detailech, to je ale jistě hlavně díky citlivějšímu černobílému materiálu. V případě ČERVENÉHO BALÓNKU se zahraniční recenzenti shodují v tom, že červeň balónku se jeví poněkud křiklavější než tomu je u filmové kopie, sám to ale nedokážu posoudit. Originální formát 1.33:1 zachoval vydavatel i díky diskutabilní technologii windowboxing. Oba disky jsou kódovány pro Region 1. Na samostatné stránce jsem umístil několik srovnání se starším španělským vydáním. Zvukové stopy obou disků jsou v originálním francouzském mono (DD 1.0), na obou discích jsou vypínatelné anglické titulky, u BÍLÉ HŘÍVY je také volitelný nově vytvořený anglický dabing. Originální zvuk je čistý a šum je minimální. Jen u ČERVENÉHO BALÓNKU se mi zvuk zdá posunutý trošku víc do výšek a dialogy v něm příliš řezavé, jakoby odtržené od zvukového pozadí. Klasické bonusy nejsou ani na jednom disku, na každém najdete pouze nový trailer, vytvořený společností Janus Films k distribuci obou filmů. Zmínit je třeba ještě booklety, které obsahují detaily k oběma filmům a krátkou esej. Zejména u ČERVENÉHO BALÓNKU mi v paměti utkvěla zmínka recenzenta, že tento snímek může být první art film v životě dítěte :-)  Životním osudem Alberta Lamorisse nebyl jen film. V něm se pouze spojilo a protnulo všechno to, co ve svém životě a tvorbě cítil a vnímal. Fascinovala ho fotografie, které se intenzivně věnoval ve 40. letech. Snad právě odsud si k filmu přinesl mimořádný cit pro vizualitu a smysl pro zachycení atmosféry. Velmi ho zajímala také dětská duše a její imaginace. Smysl pro dětské vnímání světa je z jeho filmů patrný. Předlohy také z velké části vyšly i knižně a ve francouzských školách byly po určitou dobu součástí povinné četby. Knižních verzí se dočkaly filmy BIM, BÍLÁ HŘÍVA, ČERVENÝ BALÓNEK, LET BALÓNEM i FIFI PÍRKO. Pro českého diváka je nutné připomenout, že kniha ČERVENÝ BALÓNEK vyšla také v českém překladu Adolfa Kroupy v roce 1959 ve Státním nakladatelství dětské knihy, doplněná o barevné snímky z filmu a s doslovem Adolfa Hoffmeistera. Za připomínku stojí i další drobnost: v roce 1957 Lamorisse vytvořil pro vydavatelství Miro stolní dětskou hru La Conquette Du Monde (1957), která později získala proslulost (zejména v USA) pod názvem RISK. Zcela mimořádnou láskou pak Lamorissovi bylo létání. V ČERVENÉM BALÓNKU jde nejen o vlastnost jedné z „postav“ filmu (balónku), ale v závěru odletí v houfu balónků i hlavní hrdina. Létání je hlavním motivem filmu LET BALÓNEM, ve filmu FIFI PÍRKO se díky svým andělským křídlům dostává hrdina tam, kam nikdo jiný nemůže. A létání se stalo osudným i samotnému tvůrci... V Lamorissově tvorbě lze motiv létání vnímat jako metaforu volnosti, vymanění se z vazeb konvencí, jako symbol nespoutané fantazie a radosti ze života. Ze stejných inspiračních zdrojů pramení i obraz divokého koně v BÍLÉ HŘÍVĚ, jehož se lidé marně snaží chytit a zkrotit. I v něm je přítomna volnost, nespoutanost a čistota, přístupná jen dětskému hrdinovi a dráždící svět ostatních lidí. Obdobně v ČERVENÉM BALÓNKU banda uličníků nakonec balónek zlikviduje, a propuká v radost z ukončení jeho svobody a volnosti. Lamorisse se tak ve svých filmech jeví nejen jako tvůrce s pozoruhodným smyslem pro poetické vidění (a cítění) světa, ale také jako osobitý básník. A jeho životní osud tak trochu symbolicky připomíná báji o Ikarovi. Skrze své filmy se snažil vzlétnout, aby viděl svět volněji a svobodněji. A pak spadl z nebe. 
[Na Nostalghia.cz publikováno 3. 7. 2008] Externí odkazy:
|
| * * *
|
|
| 
|
|
|
|
|
| © 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |