Nostalghia.cz – Nostalgická dívídítéka

Recenze DVD: PŘEDMĚSTÍ + MOSKEVSKÁ MODISTKA

PŘEDMĚSTÍ + MOSKEVSKÁ MODISTKA
(Okrajina/Outskirts + Děvuška s korobkoj/The Girl With the Hatbox)
Rusko 1933/1927, 97/68 min.
DVD - Region 0
Image Entertainment 2004
NTSC, 1.33:1, čb, DD 2.0, anglické titulky

Řekne-li se „ruský film 20. a 30. let“, vybaví se naprosté většině lidí jména jako Ejzenštejn, Dovženko, Pudovkin nebo Vertov. Fenomén ruského (sovětského) „velkého němého“ je nezpochybnitelný, ale pozornost, věnovaná vrcholným dílům těchto tvůrců, na druhé straně téměř zcela zastínila veškerou další filmovou tvorbu, která v tomto období v Rusku vznikala. Jednou z postav, které nejsou veřejnosti až tolik známé, je také režisér Boris Vasiljevič Barnet (1902-1965).

Jeho filmové počátky spadají do poloviny 20. let, kdy se různým způsobem podílel na několika filmech jiných režisérů. První samostatnou režijní prací byl snímek MOSKEVSKÁ MODISTKA (Děvuška s korobkoj) z roku 1927, vzniklý vlastně na zakázku k propagaci národní loterie v období „nové ekonomické politiky“ (NEP), kdy bylo v Rusku po roce 1921 opět povoleno a zavedeno soukromé podnikání a opětovně vznikla vrstva rychle zbohatlých soukromých podnikatelů (Nepmanů). Boris Barnet stvořil v MOSKEVSKÉ MODISTCE půvabný příběh mladé Nataši (hraje ji později slavná Anna Stenová), která se živí výrobou dámských klobouků a během svých pravidelných cest do města, kde dodává své výrobky do kloboučnického salónu jednoho zbohatlického a vypočítavého manželského páru (ve filmu patřičně karikovaného), se seznámí s poněkud nuzným mladíkem do něhož se zamiluje. Novomanželské štěstí je pak završeno náhodným získáním výherního losu státní loterie, zatímco proradní zbohatlíci utřou nos. Takto napsáno to vypadá skoro pitomě, ale musím říct, že jsem se u filmu opravdu dobře bavil. Barnet v něm totiž dokazuje, že i v ruských poměrech bylo možné natočit snímek, jenž mohl směle konkurovat americkým groteskám a nebýt přitom jen směsicí pádů, bitek a srážek všeho druhu. Humor v jeho filmu má řadu podob a vedle klasické situační komiky nebo satirických scének si autor neváhá místy tak trochu utahovat i ze samotného diváka. Inteligentní gagy jsou navíc prokládány lyrickými poetickými pasážemi, které z filmu činí poutavé dílko, hodné pozornosti i po více než 75 letech od svého vzniku. Sám jsem byl navíc překvapen několika pozoruhodnými detaily v práci s filmovým obrazem, které považuji ve filmu z konce 20. let vpravdě za revoluční. Jedním z těchto momentů je například v tomto období skoro neuvěřitelná kompozice - dvojportrét, který proslavil o několik desetiletí později hlavně Ingmar Bergman, ale Boris Barnet jej použil už v roce 1927 (!) ve scéně rozhovoru dvou hlavních hrdinů, kdy postupně přeostřoval na tvář právě hovořící osoby (viz ukázky níže).

Patrně své vrcholné dílo natočil Barnet v roce 1933, kdy uvedl svůj první zvukový snímek PŘEDMĚSTÍ (Okrajina). Široce rozprostřené vyprávění o životě prostých lidí v malém městečku v průběhu 1. světové války má všechny znaky vekého epického díla v němž se navzájem paralelně vyvíjí několik lidských osudů a zápletek, povícero ovlivněných válečnými a později revolučními událostmi. Barnet se i zde ukazuje jako mistr dramatizace námětu, kterému přesto stále nechává civilní rozměr. V jeho díle je právě civilnost a realismus tím, co mu dává mimořádný účinek, aniž by k tomu potřeboval vymýšlet složité kompozice, dramatické nasvícení nebo střih - tedy formální postupy, jenž proslavily díla jeho současníků (Ejzenštejn, Vertov). A je tu ještě jeden zajímavý postřeh, totiž zjištění, že ačkoliv se Barnet v PŘEDMĚSTÍ nevyhýbá oslavě příchodu revoluce, přece jen z jeho filmu cítím daleko větší důraz na vítězství humanismu. Nejpatrnější to je např. v drsné scéně lynčování německého válečného zajatce nebo v pasáži, kdy se na frontě zvednou ze zákopů ruští i němečtí vojáci a jdou si v přátelské ústrety. A přestože je PŘEDMĚSTÍ vážný film, Barnet si ani zde neodpustil několik gagů, davajících filmu svěžest. Jemný humor některých scén přitom nepůsobí nijak toporně, ačkoli je často založen na koketerii se samotným divákem a z děje samotného filmu vybočuje. Tak např. v jedné z úvodních scén se po vytrvalých a úspěšných námluvách hlavní hrdina, odcházející s dívkou, kterou drží kolem ramen, otočí do kamery a spokojeně na diváka mrkne okem. V jiném okamžiku se v naprosto marginálním a nepodstatném záběru objeví kůň zapřažený do povozu, který čeká až dostane povel. Ve chvíli, kdy stojící kůň zatřepe hlavou a protáhne na chvíli krk, Barnet ozvučí tento pohyb jeho „vniřním hlasem“ v němž si kůň znuděně povzdechne. Zvuková stopa snímku stojí vůbec za pozornost, protože Barnet patřil vůbec k prvním experimentátorům v ruském zvukovém filmu, takže některé jeho zvukové efekty (zejména ve válečných pasážích z fronty) jsou naprosto originální.

Známá americká společnost Image Entertainment vydala letos v létě oba filmy na jednom DVD. Jak PŘEDMĚSTÍ (97 min.), tak MOSKEVSKÁ MODISTKA (68 min.) jsou na DVD disku vůbec poprvé. Obraz je klasický fullscreen (1.33:1), není nijak dokonale vycizelovaný a zbavený mechanických poškození, ale je dobře zaostřený a prosvícený. Zvuková stopa (mono DD 2.0) je u PŘEDMĚSTÍ místy postižena stářím, takže občas ztrácí na zřetelnosti. Smysl většiny dialogů (povícero krátkých) je ale i tak většinou dobře patrný. K filmu si lze zapnout anglické titulky. MOSKEVSKÁ MODISTKA vznikla jako němý film, takže je opatřena ruskými mezitiulky do nichž jsou natvrdo (už na použité filmové kopii) umístěny ještě titulky anglické. V roce 1968 byl film v moskevských studiích doplněn o zvukovou stopu s hudbou, která je na disku v mono DD 2.0. Disk nabízí u obou filmů ještě výběr scén (každý film má 11 tracků), žádné další bonusy na disku nejsou. No a to nejpodstatnější na závěr: disk není regionálně kódovaný, takže jeho nákupu v USA případným zájemcům vlastně nic nebrání.

[Na Nostalghia.cz publikováno 10. 12. 2004]

* * *