|
Recenze DVD: UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ
| ||
|
UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ (The Passion of Joan of Arc) Francie 1928, 82 min. Criterion Collection 1999 Katalogové číslo: PAS050 ISBN 0-78002-234-3 Bonusy: operní oratorium Voices of Light se vzpomínkou skladatele Richarda Einhorna, zvuková esej Caspera Tybjerga, historie filmu, rozhovor s dcerou Hélene Falconettiové Region 1 Když Carl Theodor Dreyer natočil své UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ (1927-1928), měl za sebou již deset let aktivní filmové tvorby, mj. také snímky LISTY ZE SATANOVY KNIHY (1920) a MICHAEL (1924), jejichž určitou syntézou je právě film o Johance z Arku. V LISTECH ZE SATANOVY KNIHY se totiž Dreyer poprvé dostal ke svému základnímu tématu, k úvahám o dobru a zlu ve světě, o jeho kořenech a projevech – tak typických pro severské myšlení, ovlivněné protestantským pohledem na svět, plným otázek, sebezpytování a pochybností (za zmínku jistě stojí fakt, že ač Dán, byl Dreyer švédského původu). V LISTECH pak na půdorysu čtyř hororově a duchařsky laděných motivů tyto své úvahy rozvinul v plné šíři. Druhým titulem, který se určitým způsobem, převážně formálním, promítl do podoby UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ pak je psychologické drama MICHAEL v němž Dreyer poprvé využil montáže detailů k vyjádření duševních stavů hrdiny. UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ vzniklo v Paříži a na celém příběhu Dreyera zajímal hlavně jeho jeden rozměr – střet fanatismu a klerikalismu s nevinnou a úpřímně věřící Johankou. Dreyer úplně pominul historickou rovinu příběhu, líčení příčin událostí i dalších souvislostí a také se zcela oprostil od dobových reálií. Kromě historicky stylizovaných kostýmů ve filmu prakticky nic nepřipomíná dobu vrcholného středověku, většina děje se odehrává v místnostech s holými zdmi a i závěrečné exteriérové scény jsou vybaveny jen nejnutnějšími architektonickými kulisami. Důležitý byl pro Dreyera příběh, zejména střet Johančiny vznešené prostoty s fanatickými soudci, kteří jen hledají důkaz k předem stanovenému rozsudku. Dramaturgicky je děj filmu komponován do pašijové formy, čemuž odpovídá i název filmu (originální název disku zní THE PASSION OF JOAN OF ARC, v doslovném překladu tedy Pašije Jany z Arku, což odpovídá i originálnímu francouzskému titulu). Ve všech filmových učebnicích se zmiňuje již proslulá Dreyerova metoda montáže detailů, pomocí které nasnímal téměř celý proces i následné scény (zejména výslechy ve vězeňské cele) v detailech tváří soudců, Johanky i vojáků, čímž dosáhl mimořádného psychologického účinku. Kamera často využívá třeba i jen fragmentů lidské tváře (oko, ústa, nastražené ucho), velice častým prvkem je prudký nájezd (nebo odjezd), který dramaticky akcentuje celé jednání. Na několika místech použil Dreyer i působivou pomalou jízdu kamery, obvykle paralelně s lavicemi na nichž soudci sedí, což v kontrastu s bojácnou a osamocenou dívkou na malé stoličce uprostřed holé místnosti působí opravdu velkolepě. Samotný disk s filmem vyšel už před 4 lety v řadě Criterion Collection a je sám o sobě pozoruhodným počinem nejen pro film samotný, ale i pro své provedení. Disk představuje perfektně (možná by byl na místě i termín „dokonale“) restaurovanou verzi filmu, která byla za zvláštních okolností nalezena v roce 1981 v Norsku a ze všech dochovaných verzí (v bonusovém dokumentu se zmiňují celkem asi 3 různě odlišné verze) jediná odpovídá původní podobě filmu. Ten totiž po svém dokončení v roce 1928 prožil až neuvěřitelnou anabázi, když první i druhý Dreyerův sestřih nešťastnou náhodou shořel, poté z jedné nalezené kopie v roce 1951 sestavili francouzští filmoví historici verzi, odpovídající přibližně druhé Dreyerově verzi, ovšem s doplněním vážné hudby (Bach, Vivaldi) a namluveným komentářem, což Dreyer v dobovém komentáři označil jako absurdní (ukázky z této verze jsou k vidění v bonusech) až ke slavnému nálezu originální verze v roce 1981 (při stavebních úpravách jakéhosi ústavu pro duševně choré u norského hlavního města Oslo), která byla podkladem Criterionské edice na DVD. O pečlivosti restaurátorů svědčí krátký dokument o rekonstrukci poškozených míst filmu, který fascinujícím způsobem ukazuje míru poškození filmu a jeho „opravení" do původní podoby. Criterioni na tomto disku odvedli mimořádný kus práce a každý, kdo jej měl možnost shlédnout se musí před jejich úsilím sklonit. Na regionálně kódovaném disku (Region 1) je film přepsán v originálním fullscreenu 1.33:1 s až neuvěřitelně dobrým obrazem, který je jasově vyvážený a přiměřeně kontrastní. Výtvarné provedení filmu je jednou z největších kameramanských prací v historii kinematografie (kameraman Rudolf Maté), kterou se inspirovali další a další tvůrci. Ačkoliv film vznikal v již částečně zvukové éře, zvuk do filmu teprve pronikal a byl navíc vyhrazen jen zábavným žánrům. Film je tedy natočen jako němý s použitím klasických mezititulků (k nim je možné si zapnout anglické podtitulky). Tato podoba filmu je na disku samozřejmě přítomná, ale Criterioni šli (jak už je u nich dobrým zvykem) ještě dál. V roce 1994 skladatel a dirigent Richard Einhorn složil a o rok později nahrál na CD oratorium Voices of Light, které je bezprostředně inspirované jeho osobním zážitkem z filmu. V bonusovém materiálu se můžete dozvědět, že skladatel pokládá své dílo za jakýsi hybrid klasického oratoria a opery a pro jeho nahrávku se inspiroval nejen středověkými texty, ale využil i moderních prvků a např. zvuk zvonů, které v nahrávce několikrát zazní, osobně nahrál v kostele ve francouzské vesničce Domrémy, Johančině rodišti. Einhornovo oratorium prošlo v roce 1994 úspěšně koncertní šňůrou a v roce 1995 bylo za účasti vokálního kvarteta Anonymous 4 a nizozemského rozhlasového symfonického orchestru nahráno na CD, které bylo vyhlášeno nejlepší klasickou nahrávkou roku a drželo se 7 týdnů na čele žebříčku nejprodávanějších nahrávek. Kompozice Voices of Light tedy vznikla jako umělecká reflexe filmu a je natolik geniální, že může film doprovázet, ale lze ji slyšet i jako samostatné hudební dílo. Criterioni tedy na disk zařadili i tuto zvukovou stopu (v krásně čistém DD 5.1 - webová stránka vydavatele uvádí chybně DD 2.0) a jeho uživatel tak má možnost si volbou v menu pustit film i s tímto hudebním doprovodem. Musím se přiznat, že ač jsem ctitel spíš původních forem, Einhornovo oratorium přineslo do filmu nový rozměr, který jej povyšuje na skoro mystický zážitek. K dalšímu obsahu disku jen telegraficky. Kromě již zmíněných bonusů jsou na disku dále umístěny: zvuková esej Caspera Tybjerga, Dreyerova žáka z kodaňské univerzity, který komentuje jednotlivé scény ve filmu, informace o historii natáčení (včetně fotodokumentace z natáčení, nákresů kulis a kostýmů), vzniku četných variant filmu (doplněné o pár srovnávacích ukázek několika dochovaných verzí) a rozhovor s dcerou Hélene Falconettiové, představitelky Johanky, původně barové tanečnice, která do té doby neměla s filmem výraznější zkušenost. Criterionské vydání UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ je jeden z nejnádherněji udělaných DVD disků jaké jsem měl zatím možnost vidět. A pokud máte multiregionální přehrávač, na americkém Amazonu je stále ke koupení. I když jeho cena není zrovna malá, v případě tohoto filmu je zcela adekvátní. 
[Na Nostalghia.cz publikováno 5. 7. 2003] jiné texty: C. Th. Dreyer: Stvoření mystéria | |
* * * | ||
| ||
|
| ||
|
© 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |