|
|
O scéně koncertu v Antonioniho ZVĚTŠENINĚ se toho napsalo již mnoho, především
se upozorňuje na angažmá skupiny Yardbirds z několikaměsíčního období, kdy v ní
společně hráli (za současné vzájemné nevraživosti) Jimmy Page a Jeff Beck (který
v závěru rozmlátí svou kytaru). Zajímavé jsou ale i jiné detaily scény. Byť
byl celý interiér hudebního klubu postaven v ateliéru, jedná se o věrnou kopii
tehdejších prostor proslulého londýnského klubu Ricky-Tick, v 60. letech
vyhledávané hudební scény a odrazového můstku řady začínajících hudebníků a kapel.
Když ve filmu fotograf Thomas do klubu přichází (případně z něj v závěru utíká),
míjí po stěnách různě rozvěšené plakáty s inzercí koncertů. I u nich dodržel
Antonioni maximální věrnost předobrazu klubové scény, protože jde vesměs
o originální klubové plakáty, na jejichž výtisky lze i dnes narazit mezi
sběrateli nebo v aukcích. Tak tomu je třeba u plakátů, na nichž inzerují svá
vystoupení v klubu Larry Williams and Johnny „Guitar“ Watson (2. 4. 1965),
Graham Bond (13. 8. 1966), The Gass (20. 8. 1966) nebo Geno Washington & the
Ram Jam Band (19. a 27. 8. 1966). Skutečný je i plakát koncertu Johna Mayalla (2. 4. 1966),
prosvítající pod plakátem inzerujícím koncert Yardbirds ve „středu 20. prosince“,
který je ovšem zřejmě smyšlený (středa 20. prosince byla buď v roce 1961,
kdy Yardbirds ještě neexistovali, nebo v roce 1967, kdy už byl film přes rok
v distribuci; navíc děj filmu se v prosinci rozhodně neodehrává). Nicméně
Yardbirds znalo publikum z Ricky-Tick klubu též, jak ukazují dobové plakáty
z léta 1965. V rychlém švenku před dveřmi do sálu si lze po stěnách všimnout
dalších inzercí, u nichž jsem sice nenašel dobový originál, ale jejich údaje
odpovídají dobovým vystoupením protagonistů: Jimmy James & The Vagabonds
byli v době natáčení filmu skutečně na delším angažmá v Londýně (kde byl jeho
„domovskou“ scénou Marquee Club, ale v Ricky-Tick si zjevně občas zahrál také),
dívčí uskupení Goldie & The Gingerbreads bylo právě od února do září 1965
na britském turné (zobrazený plakát je z data 28. 4. 1965). Malým dobovým
detailem je plakátek na dveřích, inzerující koncert Boba Dylana v Royal Albert Hall
27. 5. 1966. Oznámení je stylizováno do podoby náhrobního nápisu:
„Zde leží
Bob Dylan zemřel v Royal Albert Hall 27. května 1966 R.I.P.“
Odráží tak dobovou skepsi, která opanovala část jeho příznivců, když přešel
k elektrické kytaře a na zmíněném koncertě se dostal do slovní konfrontace
s několika nespokojenými fandy. (Část nahrávky z koncertu vyšla poprvé v roce
1970, kompletní záznam pak v roce 1998 a patří k legendárním albům
Dylanovy diskografie.) – ZVĚTŠENINA (Blow-Up, rež. Michelangelo Antonioni, 1966)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
* * *
|
|
Jiné dobové plakáty s koncerty Yardbirds v Ricky-Tick (1965)
|
|
|
|
|
[Na Nostalghia.cz publikováno 11. května 2020]
|