Nostalghia.cz - Michelangelo Antonioni

POVOLÁNÍ: REPORTÉR - americké probouzení filmu

Před časem proběhla filmovými informačními servery zpráva o uvolnění nekrácené verze Antonioniho POVOLÁNÍ: REPORTÉR (1975), obsahující několik pasáží, které byly odstraněny produkční společností MGM v době vzniku filmu (viz aktualita na Nostalghia.cz z 20. září 2005). Nostalghia.cz přináší několik detailnějších informací, týkajících se tohoto krácení, vycházejících z článku Roberta Koehlera v internetovém magazímu Cinema Scope.

POVOLÁNÍ: REPORTÉR prožívá od 28. října 2005 v amerických kinech renesanci, znovuuvedení sestřihu, který zůstal severoamerickým divákům utajen. Příběh jednoho z nejpropracovanějších Antonioniho snímků je zamotaný a plný dnes těžko pochopitelných situací. Když byl film v roce 1975 dokončen, měl první autorský sestřih délku skoro čtyři hodiny. To bylo samozřejmě distribučně neprosaditelné a tak byl samotným Antonionim učiněn další sestřih, který film zkrátil na dvě a půl hodiny. Z těch už ovšem Antonioni nehodlal slevit. Produkční společnost MGM ale nesouhlasila ani s takovou podobou filmu, který by byl pro americké publikum "nekoukatelný". Navíc se v MGM nelíbil ani autorský titul filmu a tak si prosadili jeho "jednodušší" podobu - The Passenger (Cestující). (V evropské distribuci byl ovšem film uveden pod "autorským", a filmu přesněji odpovídajícím názvem POVOLÁNÍ: REPORTÉR.) Mnohem podstatnější je ale skutečnost, že film byl ještě více zkrácen, a to na necelé dvě hodiny (119 minut). Antonioni tuto verzi nikdy neuznal a je nutné poznamenat, že v jednom z posledních velkých rozhovorů před velkým infarktem v roce 1983 se vyjádřil, že ani první krácená verze (cca 150 minut) nedokázala pojmout všechny rozměry filmu, které obsahoval původní čtyřhodinový materiál. To nejdůležitější pak vězí v přibližně pěti minutách, o které je verze MGM kratší oproti té evropské (která má 125 minut). Kopie určená pro americká kina byla ochuzena o dvě důležité scény z návštěvy Londýna. V amerických kinech se pak navíc film naposledy objevil v roce 1986 a pak se po něm zem slehla.

Co to způsobilo? V tomto roce koupil Jack Nicholson, který ve filmu podal jeden ze svých největších hereckých výkonů, prostřednictvím své společnosti Proteus Films celosvětová práva na film a všechna jeho uvedení. Již v roce 1983 získal Nicholson originální negativ filmu, kterého si velmi cení a má k němu osobní vztah, asi jako k výtvarnému dílu, které si jen nelze "pověsit na stěnu". Podle Nicholsonových právníků byly skutečné důvody těchto Nicholsonových kroků motivovány snahou uchránit film před machinacemi mocných korporací a snahou o kontrolu nad jeho uváděním. Vzhledem k podstatnému zmrzačení filmu v době jeho vzniku to ale zní až bolestně ironicky. Na jednu věc ale Nicholson, díky právním zašmodrchancům, nedosáhl. Součástí prodeje balíku MGM byla i videopráva, která na film koupili Warneři. Jejich videokazeta ovšem film uvedla nejen v krácené verzi, ale také ve zmrzačeném ořezu. Na DVD se film doposud podařilo dostat jen v Japonsku (recenze DVDBeaver), přičemž jde o "mimoamerickou" verzi, tedy včetně vypuštěných pěti minut (celková délka filmu na DVD je tedy 125 minut).

Jak podotýká Koehler, film začíná prožívat obdobnou cestu, jako jeho hrdina David Locke, který se snažil utéci před vlastní minulostí. Snaha "utéct před něčím" je podle Koehlera i v pozadí distribučních zásahů do autorské podoby díla, které je považováno za vrcholný Antonioniho počin. V pozadí střihů a odstraňování záběrů navíc lze tušit dobově "lehce temné politické pozadí". Ať už to jsou narážky na rodící se militarismus islámských zemí pod americkou kuratelou nebo téměř mystická náhoda v dlouhém záběru z Robertsonova pokoje, kde se kamera zastaví na kalendáři s datem 11. září - v dobových souvislostech spojitelného s datem úmrtí bývalého chilského prezidenta Salvatora Allendeho (11. září 1973) v důsledku vojenského puče, za nímž podle mnohých novinářů (povolání: reportér!) stála americká CIA. (V našich současných souvislostech pak 11. září vyvolává úplně jiné představy.)

Od roku 2003 probíhalo Nicholsonovo jednání se Sony Classics, která chtěla uvést film znovu do kin a také na DVD. Celý proces byl završen až v květnu 2004, mezitím byl film jen příležitostně ukázán na nějakém tom festivalu (verze 125 minut). Sony původně měla v úmyslu vydat na DVD normální "MGM verzi", ale po jednáních s Nicholsonem přistoupila k pracem na přepisu o 5 minut delší verze. Bohužel, nevyvíjí se žádné úsilí o zařazení zbývajících asi 20 minut, vystřižených z verze dlouhé 150 minut. Toto smutné konstatování by tak mohlo být "malou (prozatimní?) tečkou za tímto případem."

[ Na Nostalghia.cz publikováno 2. listopadu 2005 ]