|
Al di la delle nuvole
1995, 105 min.
Levné knihy 2005
bar., 1.61:1, DD 5.1 (italsky, francouzsky, anglicky), DD 2.0 (česky), české titulky
katalogové číslo: LK 0395-9
Region 0
Bonusy: dokument Fare un film per me e vivere (52 min., český komentář + titulky),
fotogalerie
Když v roce 1995 představil Antonioni svůj film ZA MRAKY na festivalu v Benátkách, jednalo se
možná o jednu z nejvíce očekávaných premiér roku. Tehdy třiaosmdesátiletý tvůrce se totiž vrátil
ke hranému filmu po dlouhých třinácti letech (kdy naposledy v roce 1982 realizoval snímek
PÁTRÁNÍ PO JEDNÉ ŽENĚ), během nichž sice uvedl několik krátkých střihových snímků, ale
mnohem více bojoval se svým tělesným postižením. To, že natočil v pokročilém věku a na
vozíčku další celovečerní film, bylo pokládáno za určitý druh senzace, která nebyla umenšena
ani tím, že při natáčení mu výrazně pomáhala manželka Enrica, že spolurežie se chopil jeho
dlouholetý obdivovatel režisér Wim Wenders, ani tím, že se jedná o povídkový film, který vznikl
podle již starších Antonioniho námětů z i u nás vydané sbírky Kuželník u Tiberu
(Odeon 1989).
Film byl na benátském festivalu přijat s nadšením, vyjádřeným cenou FIPRESCI; o rok později
mu byl také udělen Donatelův David za nejlepší kameru (Alfio Contini). Nejsou to ocenění,
která by brala v úvahu jen renomé tvůrce, mimořádně hvězdné herecké obsazení (což bývá u
povídkových filmů vcelku obvyklé), exkluzivní hudební spolupráci nebo jiné "prominentnosti".
Vedle toho všeho jde totiž stále o krásný film, výjimečné dílo, postavené na zachycení
jemných, skoro neznatelných záchvěvů lidských duší a příběhů mezi mužem a ženou. Všechny
povídky jsou minimalistickými příběhy, které autor divákovi nerozkrývá do všech detailů,
a ve fragmentálním vyprávění ponechává všem postavám určité tajemství, v některých sekvencích
zvýrazněné prolínáním jedné epizody s druhou. Ačkoli vlastní povídky jsou celkem čtyři, do
filmu jsou "nenápadně" implantované ještě tři kratičké epizody, tři "příběhy" navíc, dotvářející
zvláštní atmosféru díla. Tou první je setkání tajemné ženy (Jeanne Moreauová) se starým
malířem (Marcello Mastroianni), druhou je vlastně jen okamžik, situace, "sebevražedný" pokus
jakési dívky, překažený u kolejí neznámým mladíkem a třetí epizodkou je setkání "režiséra"
s telefonující ženou ve vlaku. Continiho kamera přetváří atmosféru jednotlivých příběhů do
působivých obrazů, které se vryjí do paměti jako intenzivní vjemy, plně souznějící s
vlastním příběhem, jeho náladou, atmosférou, postavami. Antonioni se v tomto filmu
zpovídá z vlastního pojetí kinematografie (jeho alter egem je zde postava "režiséra", kterou
pozoruhodně úsporným způsobem ztvárnil John Malkovich), v níž i přes neustálý respekt k vývoji
kinematografického jazyka, cítí stále jednu a tutéž potřebu: vyprávět obrazem. Ostatně v roce
1982, když uvedl PÁTRÁNÍ PO JEDNÉ ŽENĚ, řekl Antonioni v dokumentárním filmu CHAMBRE 666
(který mimochodem režíroval Wenders, jenž zde zpovídal několik světových režisérů):
Snad je nutné vzdát se kinematografie velkých pláten a velkých příběhů, ale neměli bychom
slevovat. Neměl by se pro nic za nic vyhlašovat konec kinematografie. Potřeba vyprávění v
obrazech bude nadále vzrůstat. Je třeba si osvojit nová média a pokusit se jim dát formu,
místo aby se poslední slovo přenechalo jen velkým zábavným koncernům.
Skoro, jakoby předpověděl vznik svého dalšího filmu, který natočí za 13 let...
Levné knihy vydaly DVD s filmem ZA MRAKY jako druhý český Antonioniho disk (tím
prvním je ZVĚTŠENINA, kterou vydali
v loňském roce Warneři). Obraz i zvuk jsou na disku přepsány v dobré kvalitě. Zvláštní
zastavení je ale nutné věnovat formátu obrazu. V kinech měl film formát 1.66:1, na americkém
DVD (Image Entertainment 1999, recenze na Zóně)
byl anamorfní přepis ve formátu 1.77:1 a na tomto českém DVD jsem naměřil formát obrazu 1.61:1
(přepis je anamorfní). Přitom po stranách obrazu zůstávají jako jeho součást dva svislé černé
pruhy, které tak na DVD určují obrazový formát až 1.77:1. (Takže na obrazovce se vám film zobrazí
s černými pruhy po stranách - viz ukázka níže.) Po původu této technologické "anomálie" se zatím
pídím.
[k tomuto více viz konec recenze]
K originálnímu zvuku (ve zvukové stopě se střídá italština, francouzština a angličtina) lze
zapnout české titulky a nebo si pustit český dabing (DD 2.0), který ovšem není z těch nejpodařenějších.
Film je na disku rozdělen do dvanácti kapitol, jež lze vybírat z krásně animovaného menu.
Jen u kapitoly č. 8 tvůrce DVD omylem prohodil obrazovou ukázku v náhledovém okénku a zobrazuje se
tam nesprávně ukázka z kapitoly č. 2. Bonusová fotogalerie je pouze sledem snímků z filmu,
střídajících se na pozadí plovoucích mraků.
Radost jistě udělá 52 minut dlouhý bonusový dokument o natáčení FARE UN FILM PER ME E VIVERE,
který v roce 1996 dokončila Antionioniho manželka Enrica. Film přibližuje natáčení
filmu, ale skrze výpovědi jeho účastníků dává nahlédnout i do rozdílného chápání všech
Antonioniho příběhů. Na disk je převzata verze dokumentu s cizími titulky "natvrdo" v obraze,
kterou doplňuje český komentář nebo české titulky na šedém pruhu, překrývajícím titulky původní.
[na Nostalghia.cz publikováno 7. 12. 2005]
[UPDATE 8. 12. 2005]
DODATEK K OBRAZOVÉ UKÁZCE:
Na následujících řádcích kombinuji informace, které se objevily v diskusním fóru
Zóny a údaje, které mi
emailem zaslala produkční společnost, která DVD ZA MRAKY vyráběla.
Jako ne zcela zběhlému jedinci v problematice výroby DVD mi bylo dodatečně vysvětleno,
že formát 1.66:1 musí být při anamorfním přepisu na DVD vždy doplněn o svislé pruhy po
stranách, které formát vlastně rozšíří na poměr 1.78:1 (viz ukázka výše a nebo schéma dole).
Důvodem je uchování možnosti přehrávání na televizorech s poměrem stran 16:9, které si černé
boční okraje "odříznou" a obrazem vyplní celou šířku obrazovky (čímž ale také lehce oříznou
vrchní a spodní okraj obrazu, což je známá věc). Boční černé pruhy by měly oříznout i televizory
s poměrem stran 4:3, ale je možné, že to televizor nebude umět beze zbytku. Souvisí to
s funkcí "overscan", která je součástí "inteligence" televizoru, ale může být snad zabudována
i v DVD přehrávači. Jedná se o automatické ořezávání stran obrazu televizorem (přehrávačem),
obvykle v poměru kolem 5-10% šířky. Tím tedy zmizí černé pruhy u TV, pokud je overscan menší,
pak jsou vidět. Zcela vidět pak pruhy musí být na monitorech počítačů, které žádný overscan
nemají nebo na zobrazovačích založených na počítači, které overscan nerespektují a zobrazují
tedy úplný obraz, a to včetně půlsnímků (resp. začátky a konce řádků).
Podivení nad svislými pruhy ve výše uvedené recenzi tedy bylo vyvoláno tím, že televizor
4:3, na němž jsem disk s filmem prohlížel, a následně i monitor PC, indikovaly
svislé černé pruhy po stranách s nimiž jsem se ještě nesetkal; patrně proto, že předtím
jsem měl vždy k dispozici televizor s overscanem a tentokrát ne. Ve skutečnosti jsou tedy
svislé pruhy normální záležitost a většina televizorů (či přehrávačů) by je měla eliminovat.
U letterboxového přepisu formátu 1.66:1 (ale i jakéhokoliv jiného) žádné svislé černé pruhy
na DVD nejsou.
Pokud vás zajímá vše, co se kolem této "causy" napovídalo na diskusním fóru Zóny, přečtěte
si příspěvek ze 7.12.2005 z 09:19 hod.
a následující. Pozoruhodná četba :-)
P.S. A malý dodatek: DVD bylo vyrobeno ze stejného masteru, jako francouzské vydání.
|
