|
|
Myslím, že mé filmy jsou deprimující
z rozhovoru Ingmara Bergmana pro švédskou televizi
|
Ve čtvrtek 8. dubna 2004 odvysílala švédská státní televize (STV)
hodinový rozhovor s Ingmarem Bergmanem, o němž vzápětí informovaly četné zahraniční
internetové časopisy. Následující výběr z Bergmanových výroků jsem tedy nepřevzal přímo
z televizního vysílání, ale pochází z přibližně desítky internetových článků, které k
tomuto záznamu bezprostředně vyšly a hojně Bergmanovy výroky citovaly.
Slavný režisér se v raritním interview vyznával nejen ze svého vztahu k filmu, ale
komentoval i řadu osobních až intimních momentů, vztahujících se k jeho práci i životu.
Bergman hovořil i o svých démonech, kteří vždy ovlivňovali nejvíce jeho práci,
několikrát se vrátil k již mnohokrát zmíněnému vztahu k otci, k víře a vůbec k dětství.
Přiznal se ze svého strachu ze smrti, jehož důsledkem je mj. i Sedmá pečeť.
Mimochodem slavný motiv partie šachů se Smrtí v tomto filmu není Bergmanovým autorským
nápadem. Jak se Mistr přiznal, podobné vyobrazení nalezl na jedné středověké malbě
na stěně kostela.
Rozhovor byl natočen v Bergmanově domě na ostrově Faro, kde nyní žije úplně sám. Jeho
denní rozvrh je poměrně jednoduchý: po snídani a ranní vycházce asi tři hodiny psaní,
oběd, odpoledne je obvykle věnované čtení, případně sledování filmů. - Démoni nemají rádi
čerstvý vzduch - preferují spíš vaše setrvávání v posteli se strachem a obavami... Pro
tak chaotickou osobu jako já je absolutní nezbytností dodržovat svá denní pravidla a rutinu.
Oscarem třikrát oceněný režisér se rovněž přiznal, že díky všem filmovým cenám a oslavě
jeho díla pociťoval i v nejbližším okolí nedostatek poctivé kritiky. - Nebyl tam nikdo s
kým bych mohl diskutovat o svých filmech. Dokonce když byl film dokončen, nikdy jsem
nezaznamenal jediný upřímný názor. Obvykle jen mlčení.
Asi jedinou humornou vzpomínkou je vyprávění o udělování řádu Čestné legie v roce 1985.
Po slavnosti v Elysejském paláci na Bergmana a doprovod čekala limuzína se čtyřmi
policisty na motocyklech. Bergmana celá ta paráda natolik pobavila, že se při jízdě pařížskými
bulváry začal tak nahlas smát, že se k údivu ostatních úplně svalil na podlahu ohromného
automobilu. - Byl to asi jediný okamžik, kdy jsem zakusil svou slávu, přiznal
pobavený režisér. - Ovšem můj pád na podlahu byl způsoben hlavně tím, že jsem byl
opilý...
K vlastním filmům zaujímá rezervovaný přístup - Nikdy se na své filmy po dokončení
nedívám. Většinou jsem z nich strašně nervózní, připravený se rozkřičet a mám z nich
mizernou náladu. Myslím, že jsou hrozné. Přesto přiznává, že jeho asi nejoblíbenějšími
filmy jsou Persona (1966) a Šepoty a výkřiky (1972). - Tam se mi myslím
podařilo dojít k jádru věci a také k sobě samému.
| |
| | [Na Nostalghia.cz publikováno: 11. dubna 2004]
|
|
|