TOPlist
Texty
Tim Cawkwell
Peníze (úvod k filmu)
Níže publikuji text Tima Cawkwella (jednoho z předních bressonovských publicistů), k Bressonovu filmu Peníze, tak jak byl přednesen jako lektorský úvod před projekcí filmu v pátek 17. listopadu 2006 na University College v Oxfordu pro nováčky z řad studentů. Překlad jsem si pořídil pro osobní potřebu (není tedy příliš vypilovaný) podle verze na Robert-Bresson.com.


Patříte mezi znalce Bressona nebo jste jeho filmy doposud nedotčeni? Pokud pro vás platí druhá možnost, předkládám vám zde několik poznámek pro sledování filmu Peníze. Je to film, který při prvním setkání může připomínat puzzle, jeho hlubší poznání vám ale odhalí velké bohatství.

Za prvé, Robert Bresson byl obdivovatelem filozofa Blaise Pascala. Jednou z Pascalových poznámek (která se často kýčovitě předkládá jako myšlenka), je "Srdce má své důvody, o nichž rozum nemá tušení." Až v tomto filmu uvidíte některé věci a postavy, mějte to na paměti.

Za druhé, ve filmu zpravidla existují čtyři elementy: obraz, mluvené slovo, hudba a zvuky. Všechny jsou obsaženy i v Penězích, i když někdy jen minimálně, hudba zazní jen v podobě Bachovy Chromatické fantazie hrané jednou z postav na konci filmu. Jinak - což je málo obvyklé - není hudba použita vůbec. Nicméně, zvuky jsou pro Bressona stejně důležité jako obrazy, a on chce, abychom cítili jejich přítomnost a vnímali je kreativně.

Za třetí, pozor na dveře. V mnoha filmech nemusíme otevírání dveří příkládat důležitost, ale v Bressonových zákonitostech to má zásadní význam, a to nejen gramatický, ale ve filmu samém to naznačuje mnoho věcí, především akt svobodné vůle, znak udělat něco, co je v tomto filmu téměř vždy hříšné.

V Penězích je otevírání dveří klíčovým prvkem Bressonova stylu. V literární kritice se rozlišuje mezi parataktickým a syntaktickým stylem. Když to hodně zjednoduším, používají se hlavně k popisu způsobu zachycení složitosti lidského myšlení a jednání. Vrcholným příkladem takové stylizace je Proustovo Hledání ztraceného času.

Parataktický styl je velmi jednoduše konstruován jako řada hlavních bodů [které jsou významově nezávislé, ale existuje mezi nimi významový poměr - pozn. překl.]. Dva vynikající příklady jeho použití jsou v knize Genesis Starého zákona a u evangelií v Novém zákoně. Genesis 28,10-22 (ve verzi z roku 1611), například, popisuje vizi Jákobova žebříku. Prakticky každý verš začíná písmenem "a" s cílem popsat řadu akcí, kdy jedna vede vždy k další: "Jákob vyšel ... A aj, Hospodin... A bude símě tvé... A aj, já jsem... " [podle Bible kralické - pozn. překl.] a tak dále. Co to má co dělat s Bressonem? No, on je nejvyšší parataktik kinematografie, a Peníze jsou nejvyšším parataktickým filmem. V jeho vyprávění je řada zápletek, postupně se objevují, neúnavně zasebou, nemilosrdně, protože i když každá postava má snahu zastavit Yvonův pád, nikdo - s výjimkou jeho samého - toho nedosáhne. Vyprávění příběhu není uspěchané, ale nelze u něj ani na okamžik "vysadit", protože každý záběr vede k dalšímu, a jakmile bude jeden chybět, celý spojený řetězec se rozpadne. Což nás přivádí zpět ke dveřím, protože každé otevření dveří je pro Bressona způsob, jak říct: "A potom... A potom... A potom..."

Někteří bressonovci tvrdí, že pesimistický závěr filmu je důsledek jeho vývoje. Bresson ale říkal, že pro něj samotného není více a více pesimističtější, jen více zřetelný. Jedním ze způsobů, jak toto pochopit, je porovnání s tím co se stalo s Rembrandtovými autoportréty. Čím je Rembrandt starší, odhalují jeho obrazy člověka poznamenaného nejen věkem, ale i životem. Zůstávají přitom věrné lidskému bytí a dalo by se říct, že se stávají pravdivějšími. Tím, jak byl autor starší, s větším přehledem dokázal sám sebe vykreslit. Podobně se i Bresson stává jasnějším, tak jak pokračuje v popisu lidského chování. A je tu ještě něco, montáž, kterou nám v tomto svém posledním filmu zanechal. Nejen její přehlednost, ale také způsob, jakým se v ní odráží jeho předchozí filmy. Například v následujících poznámkách:

  • Poslední záběr Yvona vydávajícího sebe sama policii se shoduje s postavou Terezy v Andělech hříchu.

  • Yvon vypráví staré ženě o otročení rodině, tak jako je tomu v Mušce: 'Jste tu na všechno sama. Jen se dřete. jak to, že neskočíte do řeky?' Což je přesně to, co Muška udělá.

  • Rozhovor Michela a Jeanne v Kapsáři přes vězeňské mříže navazuje na rozhovor Yvona a Elise v Penězích, ale s velmi odlišným výsledkem.

  • Trajektorie Dévignyho v K smrti odsouzený uprchl je neúprosná stejně jako u Yvona v Penězích, ačkoli jde o dvě cesty v opačném směru: Yvonova vede do vězení, Devigny z vězení utíká.

  • Kněz hovoří k davu ve vězení, zatímco vězni využívají příležitosti k výměně ilegálního zboží. V Deníku venkovského faráře, kněz stále pozoruje a hovoří s lidmi, ale jeho farníci se přesto účastní necitelností, krutostí a nemravností.

  • Scény výslechu v Penězích upomínají na výslech v Johance z Arku: soudci jsou skrznaskrz zlí.

  • Norbert žádá svého otce o kapesné, a to je mu dáno. Prosí o více peněz, je odmítnut. V A co dále, Baltazare Marie a Jacques žádají otce Marie, aby jim dal osla, a on odmítá, ale pak ustoupí a osla jim dá. V obou případech se z toho odvíjí příběh.

  • Stejně jako osel v A co dále, Baltazare, jsou peníze v Penězích médiem, prostřednictvím kterého se odhaluje lidská korupce. Lidská svobodná vůle, ne peníze/osel jsou příčinou korupce. A my jsme svědky korupce prostřednictvím životů, které nakládají s penězi nebo vlastní osla.

  • Bresson v některých filmech pozoruhodně popisuje buď výhradně městské nebo naopak výhradně venkovské prostředí. V Penězích jsou tyto dvě socio-komunity zobrazeny poprvé společně.

  • Náboženské motivy v Penězích jsou mnohem méně výrazné než u filmů z první poloviny Bressonovy kariéry, ale přesto tam jsou. Jsou stále přítomny, až do samého konce: zajímavý je fakt, že po Penězích plánoval natočit film o Genesis, ale nikdy nebyl schopen ho realizovat. To je pro nás ztráta.

    K Cawkwellovým bressonovským interpretacím více na jeho osobních stránkách.

    [z angličtiny přeložil Petr Gajdošík, publikováno: 18. 12. 2009]

  • nahoru



    © 2002-2020 Nostalghia.cz
    © 2002-2020 Petr Gajdošík

    [Facebook] [Twitter]