El ángel exterminador
Mexiko 1962, 95 min.
Režie: Luis Buñuel
Produkce: Gustavo Alatriste (pro Unici Films 59)
Scénář: Luis Buñuel, Luis Alcoriza
Kamera: Gabriel Figueroa
Hudba: úryvky ze Scarlattiho, z různých Te Deum a z Paridisiho sonáty
Hrají: Silvia Pinalová, Enrique Rambal, Lucy Gallardová, Jacqueline Anderecová,
José Baviere, Augusto Benedico, Luis Beristain ad.
|
|
Absurdita a jistá nelogičnost jsou v Andělovi zkázy přítomny již od samého
počátku. Z honosně - dekadentního sídla utíká služebnictvo, v domě se prochází medvěd a
stádo ovcí, příchod hostů je dvakrát naprosto stejně zopakován. Nenápadná zvrácenost
buržoazie se projevuje v dialozích, které vynikají neskrývaným cynismem. Domnělé
panenství jedné z žen je označeno za druh perverze, doktor dává pacientce naději a poté
škodolibě prohlašuje, že "Do půl roku bude plešatá".
Po večeři zůstávají všichni hosté v jednom pokoji, nikdo z nich se nemá k odchodu. Práh
místnosti se stává neviditelnou barikádou, kterou nelze překročit. Nikdo z hostů se
nechce stát "tím prvním", nikdo nemá dostatek síly k převzetí odpovědnosti. Tento, ve
své podstatě, dokonale iracionální paradox připomíná dílo Franze Kafky. Jeho
individuální hrdinové přijímají uděl, který jim je dán, lépe řečeno nedokáží se proti
němu vzbouřit, nedokáží najít sami sebe, svou osobnost. Postavy z Anděla zkázy
pak mohou připomenout muže z podobenství o dveřníkovi (Proces), který stojí celý život
před branou zákona určenou jen pro něj. Kafkův zásadní motiv (individuální) viny je u
Buñuela možno chápat v jiných, sociálně - kritických souvislostech.
Všichni hrdinové reprezentují tu nejvyšší vrstvu (až na sluhu, který je jimi pouze
"nasáklý"). Vztahy mezi aristokraty postrádají lidskost, samotná aristokracie se jeví
jako prohnilá. Ve filmu se nezjevuje žádný oslnivý individuální hrdina, celá skupina
vystupuje jako kolektivní masa trochu odlišných, ale nakonec stejně zvrácených lidských
typů. Pokud lze na Anděla zkázy aplikovat onen kafkovský motiv viny, tak je
nutno mluvit o vině kolektivní. K sobecké a cynické aristokracii se v rafinovaně -
obnažujícím epilogu přidává i svatá církev, potažmo celé lidstvo. Závěr filmu působí až
nihilisticky - člověk již není schopen překročit práh vlastní zkaženosti. Vysvobození
může přinést jen cyklické opakování vyzkoušených vzorců chování (v jádru samozřejmě
nefunkčních) nebo stádo ovcí, jejichž (symbolická, křesťanská) čistota by mohla být
obětována.
Formálně se Anděl zkázy blíží žánru katastrofického filmu - skupina lidí je
uvězněna na malém prostoru bez reálné možnosti záchrany. Pocit permanentního ohrožení,
ponorková nemoc, plížící se šílenství, nenávist a zuřivost - to vše se objevuje v mezní
situaci, do které se hrdinové filmu dostali. Jako diváci zapomínáme na naprostou
absurdnost uvěznění ("uvěznění"), na skutečnost, že vězení si z pokoje udělaly samotné
postavy. Hrozba toho, co je za pokojem, strach být první (kdo vyjde), se zhmotňuje na
samotném prahu a s přibývajícími dny se ještě stupňuje. "Jak byste se tvářil, kdybych
vás vystrčil ven?" "Zabil bych vás." Ztráta vůle a odvahy je absolutní…
"Někdy jsem litoval, že jsem Anděla zkázy natočil v Mexiku. Představoval jsem si
ho spíš v Paříži nebo v Londýně, s určitým luxusem v odívání a doplňcích." L.B.
"Vždycky jsem byl v životě i ve svých filmech přitahován věcmi, které se opakují. Nevím
proč, nesnažím se to vysvětlit. V Andělu zkázy je asi deset opakování. (L.B.)
"Luisi, ten záběr, kdy vstupují do domu, je ve střihu dvakrát! (překvapený kameraman
Gabriel Figueroa)
"Ve filmu jde o to, že skupina lidí nemůže dělat, co by chtěla: vyjít z místnosti.
Nevysvětlitelná nemožnost uspokojit prostou touhu." (L.B.)
"Bude-li vám Anděl zkázy připadat nejasný nebo nepatřičný, život je rovněž
takový. Věci se v něm opakují jako v životě a lze je rozličně vykládat, stejně jako
život. Autor prohlašuje, že si nechtěl pohrávat se symboly, aspoň ne záměrně. Nejlepší
vysvětlení Anděla zkázy je možná takové, že rozumově pro něj žádné vysvětlení
není."(L.B.)
Plus:
Název filmu samozřejmě není původní - objevuje se v biblické Apoklaypse
Inspirací pro motiv ztroskotání byl obraz Prám Medusy malíře Géricaulta. Dalším
inspiračním zdrojem byl zřejmě klasický Robinson Crusoe, kterého L.B. natočil roku
1952 v Mexiku.
Z českých tvůrců film možná vzdáleně inspiroval Jana Němce - jeho hosté ve filmu
O slavnosti a hostech se mimoděk stávají aktéry hry, jejímuž absurdnímu rámci
není nikdo z nich s to plně porozumět
jiné texty k filmu:
Miloš Henkrich: Anděl a pes Luise Buñuela (o podobnosti mezi Andaluským psem a Andělem zkázy)
|
|
