El rio y la muerte
Mexiko 1954, 81 min.
Režie: Luis Buñuel
Produkce: Armando Crive Alba (Clasa Films Mundiales)
Scénář: Luis Buñuel, Luis Alcoriza - podle románu Miguela Alvareze Acosty
Kamera: Raúl Martínez Solares
Hudba: Luis Hernández Brétón
Hrají: Lilia Pradová, Carlos Navarro, Augustín Insunza, Miguel Manzano,
Javier de la Parra, Guillermo Bravo Sosa, Felipe Montojo.
Ceny: Stříbrný Ariel 1956 (Mexiko)
|
|
Buñuelovo drama z prostředí mexického venkova upoutá přeexponovaností příběhu i
charakterů hned od první scény. Na tradiční svatbě se dva muži pouští do slovní
polemiky, která je nečekaně utnuta bodnou ranou v hrudníku jednoho z nich. Tento
hyperaktivní postoj k násilnému řešení mezilidských nedorozumění působí nechtěně
komicky a vyvolává u diváka ironickou touhu po dalších krvavých incidentech. Každý
dialog dvou mužů skýtá lákavou, a často naplněnou, možnost zabití další postavy. Mýtus
mužské cti, kterou je nutno bránit proti jakýmkoliv fyzickým či verbálním výpadům je
doveden ad absurdum možná záměrně. Buñuel vykresluje venkovské prostředí prosáklé
násilím s iracionální intenzitou, nad kterou sice nevěřícně kroutíme hlavou, která je
ale právě svou hyperboličností zřetelněji kontrastní k příběhu hlavního hrdiny, který
vystupuje ze začarovaného kruhu. Mladý hrdina včas opustil vesnici a pracuje ve městě
jako lékař. Město je dokonalým symbolem pokroku, budoucnosti a svobody a svou
dokonalostí se zřetelně vymezuje proti krvavými zvyky svázané vesnici. Venkovský
"machismus", tedy onen kult mužnosti bezcennosti protivníkova života je ve městě
nahrazen až socialistickou vizí bezbolestně fungující společnosti, jejíž nezbytnou
součástí je právě lékař. Ten je nucen ještě naposled navštívit vesnici, neboť zabití
soka se dědí na další a další generace mravním imperativem tzv. "vendetty". Osvícený
hrdina svému protivníkovi (jejich otcové se navzájem zabili) osudový souboj rozmluví a
v závěrečném záběru si oba padnou do náruče. Kletba je zlomena - venkov bude
"kolonizován", hodnoty jako "úcta k druhému", "porozumění" a "soucit" budou opět něco
znamenat…
Ve filmu Řeka a smrt sklouzl Luis Buñuel k nebývalé černobílosti a didaktičnosti.
Místo strhujícího dramatu o staletých zákonech mexického venkova (a mexické mentalitě
jako takové) se mu podařilo natočit agitku s prvky poetiky telenovel. Při natáčení prý
musel neustále ustupovat producentům a také autorovi námětu, Miguelovi Álvarezovi
Acostovi - film je špatný pro nedostatek tvůrčí svobody (viz citáty).
"Na filmu se mi nelíbí to, že se zdá, jakoby rozvíjel tezi své románové předlohy,
jejíž smysl by se dal zjednodušeně vyjádřit touto myšlenkou: Vzdělávejme se,
kultivujme, vystudujme všichni vysoké školy a přestaňme se navzájem zabíjet. Já tomu
nevěřím!" Luis Buñuel
"Škoda že nemůžou všichni studovat. Bylo by méně zločinu." hlavní hrdina
"Nechtěl bych, aby se můj obraz Mexika omezil na několik tiroreos (přestřelek)." L.B.
Plus:
"Machismus" vychází z velice silného a značně ješitného pocitu mužské důstojnosti. Není
nic nebezpečnějšího než nesmírně nedůtklivý Mexičan, který se na vás klidně podívá a
řekne vám mírným hlasem, když jste například odmítli vypít s ním desátou tequilu, tuto
vždy obávanou větu: Me está usted ofendiendo ("Vy mě urážíte"). V takovém případě je
lepší vypít desátou sklenici. (Luis Buñuel, Do posledního dechu)
Odkazy:
IMDb - záznam v internetové filmové databázi
|
|