Režie: Luis Buñuel Produkce: Plexus Scénář: Luis Buñuel, Jaime Salvador a Rodolfo Usigli Kamera: José Ortiz Ramos Hudba: Raúl Davista Hrají: Fernando Soler, Rosita Quintana, Víctor Manuel Mendoza, Matilde Palou, María
Gentil Arcos, Luis López Somoza, Rafael Icardo ad.
Mexičtí vyslanci a nacionalisté považovali Zapomenuté za velezradu. Zatímco podle
Georgese Sadoula (přítele Luise Buñuela) bylo režisérovo vylíčení policie a státních
úředníků "až příliš měšťácké", surrealisté a intelektuálové nacházeli pro film jen slova
chvály. Buñuelovi se hnusil směšný francouzský podtitul filmu Pitié pour eux (Slitujte
se nad nimi), mezinárodní úspěch filmu však znamenal, že se Mexiko rychle přestalo zlobit.
Téhož roku režíruje Buñuel Susanu, zřejmě nejméně okázalý film své kariéry.
Buñuelovo rutinní melodrama (remake filmu Bouře od Alexandera Kordy z roku 1929)
začíná uvnitř nápravného zařízení Reformatorio del Estado s titulní hrdinkou (Rosita Quintana)
upřeně pozorující obrys kříže odrážejícího se na podlaze od blízké okenní římsy. Susana žádá
Boha o odpuštění ("Drahý Bože! Ty jsi mě stvořil takovou, jaká jsem.") a prosí o zázrak.
Bůh jí nakonec obdaří obrovskou silou, která uvolní mříže v okně její cely.
Poté, co Susana nepozorovaně vyklouzne do deštivé noci, nachází útočiště uvnitř koňské farmy
patřící Donu Guadalupemu (Fernando Soler) a jeho ženě Done Carmen (Matilde Palou). Farma je
spravována šovinistou Jesusem (!) a udržována v čistotě extrémně zbožnou Felisou (María
Gentil Arcos). "Zdá se, jako by zde byl přítomen ďábel", praví Felisa chvíli poté, co se
nejmilejší kobyle Dona Guadalupeho narodí mrtvé hříbě. Susana se objeví na jejich prahu a
Dona Carmen ji brzy přijme za svou dceru. Buñuel naznačuje, že za umístěním nezkrotné
Susany do nápravného zařízení stojí její sexuální nenasytnost, a i když film může vyznít
jako útok na puritánské myšlení, režisér si nápadně ponechává ještě jedno želízko v ohni.
Soucitná zahajovací scéna filmu naznačuje, že Susana byla uvězněna proti své vlastní vůli,
a ačkoli se při té příležitosti modlí k Bohu, je tak obscénní, že nezasluhuje příliš pochopení,
a přesto není dost neslušná na to, aby zanechala pořádný dojem.
Když se předák ranče dozví o Susanině útěku z nápravného ústavu, přijímá dívka jeho návrhy
na intimní sblížení výměnou za jeho mlčení. Susana brzy podlehne jak Guadalupemu, tak i
jeho suchopárnému synovi Albertovi (Luis López Somoza), nic zajímavého se však neděje do
doby, kdy Dona Carmen v afektu zmrská Susanu bičem za to, že otrávila její rodinu. Felisino
přehorlivé katolictví je stejně přitažené za vlasy jako srovnávání Susany (rozuměj: nevázané
ženské sexuality) s Lozanou, ceněnou kobylkou Dona Guadalupeho. "Všichni se cítíme spokojeněji,
pokud žijeme tam, kde máme právo žít." říká Dona Carmen, když se dozví o Susanině ďábelské
povaze. Podivně pasivní Buñuel nechává tuto "děvku se špatným vychováním" vyhnat,
zanedlouho poté získává Lozana znovu svou sílu a rodina se vrací do starých kolejí. Ačkoli
je toto Buñuelovo melodrama jistě přesvědčivé, chybí Susaně to pravá síla podvratnosti.
"Mám pocit, že jsem tu ironii dostatečně nezdůraznil," připustil později Buñuel.
