Los Olvidados
Mexiko 1950, 81 min.
Režie: Luis Buñuel
Produkce: Ultramar Films (Oscar Dancigers)
Scénář: Luis Buñuel, Luis Alcoriza
Kamera: Gabriel Figureoa
Hudba: Rodolfo Halffter, na motivy Gustava Pitallugy
Hrají: Stella Indová, Miguel Inclán, Alfons Mejía, Roberto Cobo, Hector Lopez
Portillo, Salvador Quiros, Victor Manuel Mendoza.
Ceny: Cena za režii a Cena mezinárodní poroty kritiky v Cannes (1951)
|
|
"Kéž by se místo nich dala zavřít bída."
První "velký" mexický film natočil Buñuel v roce 1950. Evropou tehdy hýbala vzedmutá
vlna neorealismu, Zapomenutí jsou neorealismem zřetelně ovlivněni.
Sociálně-kritická poloha (tedy záměr pravdivě zobrazit začarovaný kruh lidské bídy) je
v Zapomenutých přítomna od samého počátku. V úvodu se kamera dostává do několika
světových metropolí, které spojuje úděl semenišť chudoby a beznaděje. Buñuelův přístup
k bolestné realitě ("Film vypráví o skutečných lidech a událostech") je však
ryze autorský a originální.
Jeho film (i přes téma, které to přímo nabízí) nikdy nesklouzává k moralizování či
plamenné obžalobě společnosti a viníků, kteří jsou její součástí. Režisér záměrně
opouští ryze faktografickou a tedy racionální linku a vydává se do abstraktnějších
dimenzí lidské existence.
Jako temná síla hýbající celým příběhem a stravující hrdiny, zde vystupuje svírající
ruka osudu. Osud zapomenutých jako předurčenost k věčné bídě nebo tragickému konci je
personifikován v osobě Jaiba. Ten zabije jak Juliana (našel naději v počestném
zaměstnání), tak hlavního hrdinu Pedra (v dětském domově poznal prvního člověka, který
mu kdy věřil a půjčil mu peníze, ty ovšem Jaibo ukradl = smrtelný konflikt). Oba dva se
pokusili vystoupit ze začarovaného kruhu, oba dva byli zabiti Jaibem, který přes svou
zbabělost a ubohost získává ve filmu až démonické kontury.
V některých scénách se Buñuel "nespokojuje" s pouhým realismem a dostává se až do
naturalistické roviny. Film nemá žádného kladného hrdinu - bída je totiž nemoc, fatální
a smrtelná. Ve dvou scénách se střetávají "nemocní" kluci s nemocnými představiteli
světa dospělých. S cynickým sadismem zbijí a poníží nejen slepce, ale také muže bez
nohou. Buñuelův smysl pro krutost rezonuje v zuřivých soubojích ponížených.
Sen jako erbovní Buñuelovský motiv se stává důležitým prvkem pro pochopení vztahu Pedra
a jeho matky. Pedrův nutkavý pocit vyděděnosti se v téměř surrealistické scéně zhmotňuje
v otázce "Proč jsi mi nedala maso?" (když mu poté matka maso podává, zmocňuje se
ho přízračný Jaibo). Oproti raným filmům působí tato "surrealistická" pasáž poněkud
neorganicky - časoprostor Zapomenutých je i přes výše popsané Buñuelismy v
podstatě realistický.
Dalším opakujícím se motivem jsou slepice (svým způsobem podřadní, "zapomenutí" ptáci).
Vystupují ve zmíněné snové scéně a později se stávají obětí zuřivého Pedrova útoku.
"Proč neuděláte opravdový mexický film místo takového mizerného, jako je tenhle?"
(jeden technik pracující na Zapomenutých - ukázka "ohlasu" Buñuelova filmu)
"Buñuel si vybírá to nejnelítostnější jen proto, že skutečný problém není v poznání,
že existuje i dobro, nýbrž ve vědomí, kam až může dospět lidský osud v neštěstí;
znamená to nořit se do krutosti stvoření." (André Bazin)
Plus:
Buñuelovi se velmi líbily De Sicovy Děti ulice - zřejmě jeden z klíčových inspiračních zdrojů…
Před natáčením režisér 4-5 měsíců procházel v převlečení chudinskými částmi
Mexica a pozoroval život skutečných "zapomenutých"
Film byl natočen za 21 dní (přesně dle plánu)
V Mexiku film nejdříve nejen propadl, ale dokonce vyvolal vlnu ostré a zdrcující
kritiky kvůli "zneucťování" Mexika
Rozhřešení se Zapomenutým v zemi jejich vzniku dostalo až po ozvěnách
celoevropského úspěchu a také pochvalnému článku mexického básníka (a klasika) Octavia
Paze
Odkazy:
IMDb - záznam v internetové filmové databázi
|
|
