Un Chien andalou / L´Age d´or
Francie 1929/1930, 17 + 63 min.
2 DVD - Region 2
British Film Institut 2004
PAL, čb, 1.33:1, francouzsky DD 1.0, anglické titulky Bonusy: dokument A Propósito de Buñuel (2000, 98 min.), komentářové stopy (Robert
Short), booklet (30 stran)
Někdy je až s podivem, jaké filmy se na DVD objevují teprve ve své premiéře. V případě
Buñuelova Andaluského psa (1929) a Zlatého věku (1930) byl dluh vydavatelů
opravdu citelný, protože tak klasická díla měla právo se v domácích přehrávačích otáčet už
hezkou řádku let. Nehledě na to, že oběma snímkům, starým již tři čtvrtstoletí, by
digitalizace a následná renovace jedině prospěla. Patrně zde sehrál roli i fakt, že i
přesto, že jde o filmařskou klasiku, nejsou oba tituly žádným kasovním trhákem, který by
se alespoň vzdáleně vyrovnal hollywoodským blockbusterům. Jejich premiérové edice na DVD
se tak nakonec chopila veřejnoprávní instituce - British Film Institut.
Oba filmy stojí nejen na počátku režijní dráhy jednoho z největších filmových tvůrců
v historii, ale mají rovněž nesmazatelné místo v dějinách kinematografie. Zejména v
případě Andaluského psa byly jistě popsány stohy papíru nespočetným množstvím
rozborů, analýz, kritik a recenzí, jenž film vynášely do nebes, zatracovaly, odhalovaly v
něm skryté významy a smysly jednotlivých scén. Andaluský pes je dost možná
nejkomentovanější krátký film v dějinách, protože všechny jeho tolikrát rozebírané a
komentované scény a obrazy se vešly do pouhých 17 minut. A obraz oka s břitvou patří
dnes mezi kinematografické ikony. Upřímně řečeno, nikdy jsem dost
dobře nechápal autory, kteří film obsáhle rozebírali a analyzovali. Při vědomí toho, jak
film vznikl - totiž zřetězením snových výjevů, které si Buñuel a Dalí navzájem sdělovali
(což je všeobecně známá skutečnost) - se mi zdá jakékoliv analytické úsilí zbytečné a
marné a jeho potencionální výsledky hodně hypotetické. Kromě toho, že samotný vznik filmu tak trochu zavání
gagem, se mi Andaluský pes jeví především jako vizuální báseň. Ano, mnohdy s
šokujícími obrazy, ale pořád ještě báseň, rozumem vlastně nevyložitelná a s do té doby
nebývalo mírou abstrakce. Nabízí se tedy otázka, čím je film tak výjimečný, že je
považován za filmovou klasiku? Domnívám se, že právě ona obsahová nevyložitelnost, spojená
navíc s osvobozením se od formálních filmových postupů činí z Andaluského psa velký
film. (Vezměte si jako protiklad v téže době kulminující "velký němý" v sovětském Rusku,
přinášející díla obsahově i formálně sevřená, jasně a nekompromisně zaměřená na dané téma.)
Svým způsobem jde o dílo, jdoucí mimo zaběhlé dramaturgické postupy, dílo takřka opomíjející
různé formy filmového vyjadřování. Jeden z nejčistších druhů avantgardy, jaký kdy byl
natočen. Právě podíl iracionálna v tomto filmu vede řadu publicistů k názoru, že moderní
kinematografie začala právě až rokem 1929...
Dalo by se čekat, že uvedení takového filmu vyvolá ve své době skandál. Po premiéře se ale
nic hrozného nedělo a k překvapení tvůrců se brzy začaly návštěvy Andaluského psa
stávat společenskou událostí. Stal se tedy přesně opak toho, co možná Buñuel s Dalím
chtěli. Filmu se zmocnili měšťáci.
Reakce tvůrců na sebe nedala dlouho čekat. Buñuel i Dalí se obratem vrhli do realizace
druhého filmu, který měl být jakýmsi volným pokračováním Andaluského psa. Ve svých
počátcích dokonce nesl název Andaluské zvíře. Časem se ale výchozí látka (údajně v
ní bylo hodně z toho, co se nevešlo do Andaluského psa) proměnila a rozhodující
vliv na podobu díla získal právě Buñuel. Přínos Salvadora Dalího byl nakonec minimální,
podle jeho vlastních slov by se dal dokonce označit za téměř nulový a jeho jméno v
titulcích Zlatého věku, jak byl film nakonec pojmenován, zůstalo jen z přátelství
obou umělců. (S Andaluským psem je Zlatý věk přece jen alespoň formálně
spojen pasáží z Wagnerovy opery Tristan a Izolda, který je u obou filmů stěžejním hudebním
motivem.)
Historie Zlatého věku je mnohem bouřlivější než je tomu u jeho předchůdce. Veřejná
premiéra se odehrála 22. října 1930 za účasti celebrit, které po představení ze sálu
houfně a mlčky odcházely (z čehož si Buñuel údajně mnul ruce). I když už tehdy možná mohla
být cítit předzvěst něčeho zlého, veřejná představení, která započala krátce po té v
pařížském kině Studio 28, probíhala nerušeně až do 3. prosince 1930 celkem bez problémů. V
ten večer ale navštívilo představení několik radikálů, kteří zde ztropili výtržnost a
následně se proti filmu rozpoutala štvavá kampaň. Nejdříve byl majitel kina donucen
vystříhnout některé sekvence, poté stáhnout celý film. Největší útoky proti dílu přicházely
z pravicových nacionalistických kruhů a z katolicky orientovaného tisku. Ti všichni
vyčítali filmu amorálnost, antivlastenectví a bolševickou propagandu. O několik dní
později přišel definitivní zákaz promítání. Dnes se o Zlatém věku mj. i píše, že
měl tu odvahu, a "ukázal možnosti kinematografie, schopné... odhalit člověka sobě samému."
Film je plný rozporuplných obrazů na jedné straně ostře útočných, na straně druhé nebývale
poetických (např. scéna s krávou v posteli a následná sekvence u zrcadla). Vlastní
(surrealistickou) poetikou hovoří o manipulaci, zákeřnosti a násilí, ale vedle toho i o
opaku všech těchto jevů - o lásce, protože ve svém jádru jde vlastně o milostný příběh.
Výjimečnost obou filmů i jejich historické propojení si tak říká o výjimečnou edici
na DVD. British Film Institut myslím v tomto směru obstál se ctí. Vypravil dvoudisk do
světa v reprezentativním balení, v krásně čistě bílé kartonové krabičce s prostými zlatými
popiskami. Uvnitř se skrývá 30-ti stránková brožura a v papírovém digipacku dva disky. Na
první je přepsán Andaluský pes a dokument A Propósito de Buñuel, druhý disk
je vyhrazen Zlatému věku. Přepis obou filmů je samozřejmě ve formátu 1.33:1, u obou
je přítomna zvuková stopa v DD 1.0 a také alternativně volitelný anglický komentář (Robert
Short). Andaluský pes byl samozřejmě natočen jako němý film, ale promítán byl s
pevně stanoveným hudebním doprovodem (gramofon), který tvořil motiv tanga a úryvek z
Wagnerovy opery Tristan a Isolda. V roce 1960 pak byla samotným Buñuelem autorizována
zvuková verze filmu s identickými skladbami přímo na filmovém pásu, která byla podkladem
i pro toto DVD. Osobně se musím přiznat, že po celá léta jsem film měl možnost vídat jen v
němé verzi a jeho shlédnutí s hudbou pro mne bylo ohromujícím, skoro mystickým zážitkem.
Kombinace Wagnera a motivu tanga posunuje emocionální vyznění díla do úplně jiných dimenzí
a dává mu legendistický rozměr, pocit skutečného prostoru mezi realitou, snem a fikcí.
Druhá "novinka" pro mne spočívala v neustřiženém závěru, jenž jsem také nikdy neviděl
(minimálně kopie filmu, kterou mám ve své domácí videotéce na VHS tento závěr neobsahuje a
končí ve scéně procházky po mořském břehu). Andaluský pes obsahuje na začátku i na
konci několik textových mezititulků, které jsou na DVD přeloženy anglickým (nevypínatelným)
podtitulkem (titulky nejsou dělané nově, ale jsou evidentně přítomné už na zdrojové filmové
kopii). Těžko se vyjadřovat ke kvalitě obrazu u filmu, starého 75 let. Myslím ale, že
nebudu daleko od pravdy když řeknu, že je nejlepší jakou jsem u tohoto filmu zatím viděl.
Přesto nelze zamlčet, že alespoň minimální "údržba" provedena nebyla, pokud ano tak ne
pečlivě. Mám na mysli třeba viditelné slepky nebo značku prolínačky, které mohly být
jednoduše vyretušovány. V průběhu celého filmu jsem navíc v obrazovém poli objevil několik
skvrnek, které jsou tam přítomné konstantně. Nejde tedy o vady filmu (navíc se nechvějí jako
filmový pás), ale jakoby o nečistoty na plátně, v tomto případě spíš na nějaké matnici.
Ze všeho nejvíc tedy na mě obraz dělá dojem přepisu z videopásku, čemuž mohou napovídat
i častá barevná moiré v jinak černobílém obraze.
(Vše lze porovnat v galerii screenshotů)
Zajímavým detailem je závěrečný záběr dvou "milenců v písku", který je kvalitativně úplně
jiný než celý předchozí film (bez stejných kazů).
Zlatý věk je již dílo zvukové éry, byť jejích úplných počátků, a obsahuje nejen
hudbu a ruchy, ale i dialogy. Ty jsou z francouzštiny překládány vypínatelnými anglickými
titulky. S kvalitou obrazu musím vyslovit spokojenost, samozřejmě s vědomím stáří filmu.
Na rozdíl od Andaluského psa je přepis dělaný určitě z filmové kopie, protože
neobsahuje žádná barevná moiré a je dobře prosvícený (viz níže). Co se týká zvukové stopy,
nevím v jakém stavu byla výchozí kopie, ale s kolísáním intenzity či s jakoby občasnou
"rozladěností" hudebních pasáží je třeba se asi smířit jako s obětí času.
Jako bonus je na prvním disku přidán celovečerní dokument A Propósito de Buñuel
(2000, rež. José Luis López-Linares a Javier Rioyo). Nejde o DVD premiéru tohoto filmu,
věci znalejší jistě vědí, že dokument byl jako bonus už na criterionském vydání
Nenápadného půvabu buržoazie z roku 2002 a kdo chytá satelitní televizi, tak jej
možná zná vysílání TV Arte, která byla jedním z producentů filmu. Pozornost si zaslouží i
vložený booklet, vlastně brožurka, přinášející detailní informace o obou filmech,
biografie Buñuela a Dalího, analytickou studii, výňatky ze zahraničního tisku, dobové
kresby a grafiky (Dalí, Ray, Ernst, Arp) a jsou zde také přetištěny některé dobové
dokumenty, samozřejmě v anglickém překladu.
BFI připravil tímto diskem opravdu pěkný dárek všem ctitelům klasických filmů. První DVD
edice Andaluského psa a Zlatého věku je dělaná s citem pro výpravu dvojdisku,
který ale mohl být podložen pečlivějším edičním zpracováním zejména Andaluského psa.
I tak nebude od věci když uvedu, že i s vědomím technických nedotažeností jde pro mne
osobně o vážného kandidáta na jeden z disků roku 2004.
Un Chien andalou / L´Age d´or