Mrakem protínajícím měsíc, břitvou protínající oko, se v roce 1928 uvedl v první minutě svého prvního filmu Španěl Luis Bunuel. Svůj vstup do kinematografie - nejradikálnější v celé její historii - nazval Andaluský pes a jako spoluscenáristu si pro něj vybral svého krajana, surrealistického malíře Salvadora Dalího. Na základě tohoto němého snímku byl okamžitě přizván do elitního kruhu pařížské Surrealistické skupiny; Bunuelův význam rozpoznali právě její členové jako první. Zákaz následujícího, už zvukového filmu Zlatý věk (po výtržnostech, k nimž došlo po jeho uvedení) přivedl členy Surrealistické skupiny v roce 1931 k příznačně nelítostnému zhodnocení dosavadních dějin filmu:
"Co si uchováváme v paměti z nekonečného filmového kotouče, který se až dosud odvíjel před našimi zraky a který je dnes rozptýlen? Jeho jednotlivé díly byly pouhou zábavou pro jeden zabitý večer, jiné pak důvodem ke sklíčenosti a nekonečnému otupění, některé další důvodem ke krátkému a nepochopitelnému nadšení. Co si uchováváme, je hlas svobody, vnímaný v několika komediích Macka Sennetta, výzvu Mezihry, hlas nezkrotné lásky v Bílých stínech, hlas naděje a rovněž bezmezné beznaděje ve filmech Chaplinových? A dál už nic, mimo neoddiskutovatelnou výzvu k revoluci z Křižníku Potěmkin. Nic mimo Andaluského psa a Zlatého věku, které stojí nade vším, co je. Ustupte z cesty tomuto muži, který od začátku do konce prochází filmem, na šatech stopy prachu a zdiva, lhostejný ke všemu, co není výlučně myšlenkou na lásku, jež ho posedla a vede a kolem níž se utváří a otáčí svět, onen svět, s nímž není možný smír a k němuž, jak opakujeme, patříme pouze do té míry, v jaké se proti němu pozvedáme. (...) Přes všechny hrozby potlačení bude pro nás tento film velmi užitečným nástrojem k proděravění nebes, vždy méně krásných, než jsou ta, která nám ukazují v zrcadle."
Dnes, po více než sedmi desetiletích můžeme konstatovat, že se světem samosebou stále není možný smír, ačkoli těch, co se proti tomu pozvedají, povážlivě ubylo. Jedině onen lhostejný, mladických iluzí zbavený surrealista nadále prochází kinematografií, byť od 30. července 1983 už jen coby - netělesný, ale velmi prezentní! - phantom (de la liberté).
Na jeden pro nás zvlášť potěšující doklad jeho současné "přítomnosti" bychom rádi upozornili. Od 10. května letošního roku je v provozu první speciální bunuelovský web v českém jazyce - s řadou rubrik, které se postupně zaplňují: aktuality, filmografie, bibliografie, texty, VHS/DVD, odkazy. (www.nostalghia.cz/bunuel) Zbývá ještě dodat, že v některých tuzemských knihkupectvích je dosud k dostání (za zlevněnou cenu) český překlad klasické knihy Maurice Nadeaua Dějiny surrealismu (Votobia 1994), kde najde čtenář kromě výše citovaného prohlášení další zajímavé odkazy na vztahy mezi filmem a surrealismem. (md)