|
|
|
|
| Barva granátového jablka (2 DVD)
| |
| |
|
|
Zóna 2011
Region 0
1969, 71 min.
PAL, barevně, 1.33:1 (dva volitelné přepisy)
Zvuk: arménsky DD 1.0, DD 5.1
české titulky
Bonusy: audiokomentář Vladimíra Suchánka, dokument Vzpomínky na Sajat Novu (2006, 30 min.),
Rozhovor se Stěpanem Andranikjanem (20 min.), fotogalerie
|
| |
Proč vůbec vydávat Barvu granátového jablka na českém DVD? Z určitého pohledu
by stačily dvě odpovědi: "Je to nejparadžanovštější ze všech Paradžanovových filmů!"
Tak zhodnotil Barvu granátového jablka filmový historik Karen Kalantar, autor
dvoudílných dějin arménské kinematografie (Očerki istorii armjanskogo kino, 2004). A
Jean-Luc Godard k tomu dodává tato slova o Paradžanovovi: "Pokud se někde nachází chrám
filmu, v němž najdeme zobrazení, světlo a skutečnost, pak Paradžanov je pánem i správcem
tohoto chrámu." - Ať už má ale současný divák na tyto pohledy a hodnocení jakýkoliv názor
je jisté, že Barva granátového jablka je v dějinách kinematografie přelomové dílo.
V dobovém kontextu si nevybavuji film, který by tak radikálně odmítl tradiční filmovou řeč
a vykročil úplně jiným směrem, k experimentální formě sestavené z výhradně statických záběrů,
jejichž obsah je komponovaný převážně symbolicky, s odkazy na arménskou kulturu, často jen
ve volných asociacích k ději, operujících spíš s divákovým podvědomím než zkušeností, spíš
s emotivním účinkem než s racionální recepcí. Barva granátového jablka je příkladem
filmu, který doslova vytryskl z mysli tvůrce, jenž v původním záměru "obyčejné" životopisné
dílo začal pod vlivem prostředí, arménské kultury, historie a své vlastní imaginace přetvářet
v gejzír obrazů volně asociujících děj. Už v předchozích Stínech zapomenutých předků
(1964), které jsou samy o sobě "revolucí" filmového vyjadřování, postavil proti tradičnímu
vyprávění baladického příběhu expresivní formu založenou na osvobozené kameře. U Barvy
granátového jablka je ale vše posunuto ještě k mnohem větší abstrakci. Právě tím je tento
film tak jedinečný a náleží mu místo v edičních podnicích jako je řada Netuctové filmy.
Záměr vydat DVD s Barvou granátového jablka ohlásila Zóna na podzim roku 2010. Od té
doby se ale datum vydání několikrát změnilo. Hlavním důvodem byla náročnost přípravy celé edice,
kterou Zóna nechtěla přejít jen pouhým počeštěním stávající ruské podoby disku, ale snažila se
nabídnout českému divákovi i něco navíc. Postupně se tak zrodila nejen na tuzemské poměry
nadstandardní bonusová výbava, ale titul "nakynul" do dvoudiskové podoby, jenž nabízí hned
několik editorských lahůdek, které u disků jiných tuzemských vydavatelů jen tak nenajdete.
Ba co víc: některé ze specifikací tohoto vydání jsou na českém trhu s DVD naprostou raritou.
Protože jsem ale jako autor tohoto textu současně pod částí podoby tohoto 2DVD podepsán,
pokusím se v následujících odstavcích jeho podobu spíš jen popsat než hodnotit.
Začněme samotným filmem. Použitý master společnosti Ruscico nabízí přepis s čistým obrazem
a v krásných živých barvách, odpovídajících duchu díla, s vyčištěným zvukem v originální
arménštině. Jedinou vadou tohoto zdroje je občasná neostrost některých scén, čehož si ale
všimnou diváci spíš u obrazovek s vyšší úhlopříčkou. Během práce na českém disku se na
zahraničním trhu objevilo britské vydání od společnosti Second Sight, která vydala Barvu
granátového jablka za použití jiných podkladů, údajně z masteru vzniklého přepisem
japonské kinokopie. Tento přepis má na rozdíl od ruských zdrojů až zázračnou ostrost a
kresbu detailů, naopak pokulhává v podání barev, které jsou tlumenější a řekl bych i
vybledlejší. (V podstatě se barevnost tohoto přepisu shoduje s již před lety vydaným
korejským DVD, připraveným pravděpodobně ze stejných podkladů.) Českému vydavateli se
podařilo získat i master, použitý na britském vydání a začal řešit dilema: vydat český
disk z masteru společnosti Ruscico nebo z masteru, který použila britská Second Sight?
Obě volby měly své klady i zápory, neexistovalo jednoznačné pro a proti. A jelikož byly
v tomto rozhodování šance obou přepisů z různých důvodů asi tak 50:50, rozhodla se Zóna
k originálnímu kroku - vydat Barvu v obou přepisech najednou, ať si divák sám vybere
ten, který mu vyhovuje víc.
Oba přepisy jsou vybaveny identickými českými titulky, které jsme se snažili pro toto vydání
vytvořit úplně nově a v maximálním možném rozsahu. Barva granátového jablka je totiž
z větší části bezdialogový film, drtivá většina děje je vyprávěna obrazem a hudbou s použitím
"návodných" mezititulků. Doposud se distributoři Barvy, ať už v kinech, v TV nebo na DVD,
věnovali titulkům pouze u těchto textových pasíží a pak v několika málo monologických scénách.
Pro české DVD jsme se ale snažili vytvořit titulky i v místech, která zatím překládána nebyla,
např. tam kde zní zpěv písní nebo slova modlitby. Titulky jsou tak u tohoto vydání mnohem bohatší
a úplnější. (I přes maximální snahu se nám nepodařilo přeložit úplně vše, především místa, kde
jsou některé pasáže namluvené staroarménsky.)
Oba přepisy mají restaurovanou a vyčištěnou zvukovou mono stopu, vzhledem k odlišným zdrojům
pro přepis je ale jasné, že každá zní trošku jinak. Master Ruscica je vybaven navíc zvukovým
remixem do DD 5.1 a je možné si u něj alternativně zvolit i audio komentář Vladimíra Suchánka,
který se u nás dílu Sergeje Paradžanova věnoval asi nejobsáhleji. Ve svém komentáři, plynoucím
přes obraz odvíjejícího se filmu, popisuje nejen samotný film a konkrétní scény, ale dostává se
i k obecnějším principům Paradžanovovy tvorby či k interpretaci a čtení jeho výrazné symboliky.
Druhý, bonusový disk obsahuje dva dokumenty a fotogalerii. Asi půlhodinový snímek Levona Grigorjana
Vzpomínky na Sajat Novu vznikl po nenadálém objevu některých Paradžanovem natočených,
ale později z různých důvodů vystřižených a na dlouhá léta ztracených sekvencí Barvy.
Levon Grigorjan působil u natáčení Barvy jako asistent a v tomto dokumentu se snaží z
kombinace známých záběrů, nově nalezených sekvencí a vlastních vzpomínek zpětně rekonstruovat
alespoň přibližnou podobu díla tak, jak je Paradžanov zamýšlel. Dokument je cenný především v tom,
že ukazuje mimořádnou míru imaginace, kterou Paradžanov u tématu projevil. Dosud neznámými a ve
filmu nepoužitými záběry se snaží Grigorjan doplnit stávající tvar díla, které, zdá se, směřovalo
k univerzálnějšímu vyznění a nechtělo být jen "pouhou" ilustrací života a osudu Sajat Novy. Z nově
nalezených sekvencí mi v hlavě nejvíce rezonují, patrně hlavně cenzurou odstraněné scény s výrazným
erotickým nábojem, které by do filmu podle mne přinesly osobní intimní rovinu tvůrce a pak oproti
výsledné podobě podstatně delší sekvence vojenského nájezdu, která s nepoužitými záběry strhne svou
dynamikou a expresivitou (nutno ovšem dodat, že i díky hudbě, kterou musel Grigorjan k těmto záběrům
uměle doplnit a v níž lze rozeznat hudební kompozice Petera Gabriela ze Scorseseho filmu Poslední
pokušení Krista).
Zatímco Grigorjanův dokument je ruské provenience a byl obsahem "balíčku" při nákupu autorských práv,
druhý bonus je ryze český a vznikl speciálně pro toto DVD. Protože jsem jeden z iniciátorů tohoto
dokumentu, netroufnu si ho zde hodnotit. Dovolím si ale popsat proces jeho vzniku. Základem je
magnetofonová nahrávka rozhovoru Tomáše Hály se Stěpanem Andranikjanem, výtvarníkem Barvy granátového
jablka. Ta vznikla v roce 1999 v Jerevanu, doposud nebyla nikdy zveřejněna a Tomáši Hálovi patří
veliký dík, že nám ji nezištně poskytl. Původní záznam má přibližně 60 minut, z něj jsme pro toto DVD
vybrali podle nás stěžejní části v celkové délce asi 20 minut, v nichž se rozhovor vedl především o
Barvě granátového jablka. Sestříhat tyto střípky do jednoho celku, který má působit jednolitým
a kompaktním dojmem, bylo někdy dost obtížné. Výsledek je ale myslím povedený, protože "švy" nejsou
prakticky slyšitelné. Následně jsme řešili, jakým způsobem záznam přeložit, resp. jakou formou nabídnout
divákům titulky, protože k záznamu jsme pochopitelně neměli žádný obraz. V úvahu připadalo nejjednodušší
řešení, nechat titulky zobrazovat na nějaké jednobarevné ploše obrazovky. To nám ale připadalo poněkud
fádní. Uvažovali jsme tedy o obrazovém doprovodu, jakési fotogalerii, která by se zobrazovala během
přehrávání rozhovoru. I to se ale jevilo jako alibistické řešení. Andranikjan totiž v rozhovoru přímo
komentuje některé scény filmu a tak jsme se rozhodli k asi nejsložitější cestě: podložit rozhovor
obrazovými ukázkami přímo z filmu, pokud možno z míst, o kterých se zrovna hovoří. Ač jsme museli
vytvořit tuto koláž v amatérských podmínkách domácích audio a videostřižen, překonal výsledný tvar
naše očekávání. Jak ho přijmou diváci uvidíme. Sám bych ale chtěl poděkovat všem, kdo se na vzniku
tohoto dokumentu (protože teď už to lze dokumentem nazývat) jakkoli podíleli. Díky!
Posledním bonusem je fotogalerie, jejíž forma pochází z dílny Ruscica. Ta pro české vydání nesměla být
nijak upravována. Je doprovozena místy až za uši tahajícím zpracováním Beethovenovy sonáty podkreslující
celou galerii, prohlížení ale naštěstí "zachraňuje" reprezentativnost fotografií Sergeje Paradžanova
a momentek z natáčení filmů. Řadu snímků zde zobrazených jsem ještě nikdy neviděl.
Třináctý titul z ediční řady Netuctové filmy je tedy z mnoha důvodů výjimečný a to nejen pro
výše popsaný obsah či komplikovanou přípravu. Jeho výjimečnost zvyšuje i oficiální oznámení "ředitele"
Zóny Petra Soukupa, rozesílané mailem všem předplatitelům všech předchozích disků řady Netuctové filmy:
"Vzhledem k finanční náročnosti celého projektu a mým rapidně docházejícím silám není vyloučeno, že
Barva granátového jablka je posledním diskem řady Netuctové filmy. Pokud tomu tak bude,
jsem rád, že "labutí písní" je právě mimořádný Paradžanovův film, navíc v provedení a s výbavou, jaké
se mu nedostalo v žádné z dosavadních zahraničních edic." Není to sice zatím jasný epitaf řady
Netuctové filmy, ale pokud by se časem ukázalo že ano, bude Barva granátového jablka
osvětlovat celou ediční řadu z jejího konce mimořádným světlem. Domnívám se, že jako její ediční
vrchol.
zpracoval Petr Gajdošík,
publikováno 12. 12. 2011
| |
|
|
|
|
