Mystérium bez konce – novinky k případu Pier Paolo Pasolini

Pier Paolo Pasolini nepřestává znepokojovat současníky ani 35 let od své smrti. U příležitosti Výstavy historické knihy, pořádané mezi 12.–14. březnem 2010 v Miláně prohlásil senátor Marcello Dell'Utri, že dá této výstavě k dispozici rukopis údajné kapitoly 21 I lampi sull’ENI (Blesky nad ENI) nedokončeného kontroverzního románu Petrolio (Nafta) Piera Paola Pasoliniho. Senátor médiím potvrdil, že díky neznámému zdroji měl v ruce a četl údajný autorův rukopis o 78 stranách. Dell'Utri řekl doslova: "Četl jsem to, ale nemůžu ještě nic říct – jedná se o spis znepokojivý pro ENI, hovoří o tématech a problémech firmy, mluví o Cefisovi, o Matteim a přimyká se k historii naší země.” Co se ovšem stane, když dojde na lámání chleba a takovou žhavou novinku má senátor ukázat? Nic, zhola nic, senátorův zdroj se podle jeho slov zalekne velkého zájmu médií a drahocenný rukopis prostě zmizí ze světa. Podobně jako jiná významná kniha o tomto tématu Questo e Cefis autora jménem Giorgio Steimetz z roku 1972, která nedlouho po svém vydání byla skartována a stažena z oběhu. Do případu ztraceného rukopisu Piera Paola Pasoliniho se vložil poslanec a bývalý římský starosta Walter Veltroni, který interpeloval ministra kultury Sandra Bondiho a ministra spravedlnosti Angelina Alfana. Tito ministři se zavázali, že udělají vše, co je v jejich kompetenci, k osvětlení případu. Podle všeho ztracený rukopis měl vyjasnit vraždu Enrica Mattei i samotného Pasoliniho. V Itálii se tedy současně rozhořela debata ohledně znovuotevření nevyřešeného případu vraždy Piera Paola Pasoliniho. Ve skutečnosti obrat v případu smrti autora nastal už v roce 2005, kdy jediný odsouzený za tuto vraždu, Giuseppe Pino Pelosi, prohlásil, že za smrt Pasoliniho mohou tři neznámí muži, kteří autora v noci mezi 1. a 2. listopadem 1975 zmasakrovali na opuštěném místě v Ostii. Jak případ ztraceného rukopisu, tak případ Pasoliniho smrti sledují všechna hlavní italská média. Mezi poslední příspěvky k tomu tématu jsou: Marco Belpoliti: “Pasolini, e ora di seppellire il complotto” (Pasolini, nastal čas pohřbít komplot), Mario Martone: “Seppellire Pasolini?” (Pohřbít Pasoliniho?), Carla Benedetti: “Perché i critici letterari non vogliono la verita su Pasolini?” (Proč literární kritici nechtějí pravdu o Pasolinim?). Z relevantních webových stránek, sledujících “případ Pasolini”, zmiňme především světovou pasoliniovskou doménu www.pasolini.net.

Dalším Pasoliniho filmem na českém DVD bude Zuřivost (La rabbia) z roku 1963. Film se do naší distribuce nikdy nedostal a v české filmové literatuře je překládán také jako Hněv. V pravém slova smyslu to není ryzí Pasoliniho film - jedná se o dvě dokumentární epizody z nichž Pasolini napsal a režíroval tu první (Zuřivost), autorem druhé je Giovanni Guareschi. V Pasoliniho monografii napsal Jan Bernard o tomto díle následující:

"... (Pasiolini) natáčí střihový film Zuřivost na zakázku producenta Ferranteho, který vsadil na úspěch senzačnosti díla vytvořeného dvěma skandálními režiséry (druhou část filmu, Don Camillo a Peppone, vytvořil Giovanni Guareschi, proslulý svým sporem s křesťansko-demokratickým politikem Alcidem de Gasperim; tato část však musela být stažena z kin pro odpor diváků i kritiky k jejímu rasistickému tónu). Poetický Pasoliniho komentář (čtený spisovatelem Giorgiem Bassanim a výtvarníkem Renatem Guttusem) doprovázel sestřih dobových dokumentů z posledních deseti let jako marxistická polemika s vývojem Itálie za vlády křesťanských demokratů. Ukazuje krizi v Suezu, maďarské události v roce 1956, pokračuje návratem italských válečných zajatců ze Sovětského svazu, pontifikátem Jana XXIII., smrtí Lumumbovou, kosmickým letem Jurije Gagarina, alžírskou válkou a symbolicky končí smrtí Marilyn Monroeové. Film odsuzuje antikomunismus, kolonialismus, bídu a hlad, rasismus.