Nostalghia.cz - Pier Paolo Pasolini

Obnovené vyšetřování Pasoliniho smrti

V roce 2005 bylo obnoveno vyšetřování doposud nevyjasněné vraždy Piera Paola Pasoliniho v roce 1975. Impulsem bylo nejen třicetileté výročí režisérova úmrtí, ale i blíže nespecifikované nově objevené skutečnosti. Níže přináším několik chronologicky seřazených textů, které byly na Nostalghia.cz od května 2005 na toto téma vyvěšeny (ve staré verzi stránek každý samostatně).

Nově otevřeno šetření Pasoliniho smrti

Římští vyšetřovatelé otevřeli nově šetření stále poněkud záhadné vraždy Piera Paola Pasoliniho z listopadu 1975. Z nově zveřejněných skutečností vyplývá, že Pasoliniho vražda nemusela být motivována jeho homosexualitou, což je doposud oficiální vyšetřovací verze, ale mohla mít politický motiv.

Pino Pelosi, který byl za Pasoliniho vraždu odsouzen na 9 let, od počátku tvrdil, že není vrahem a že celý případ je zkonstruovaný. Ve své výpovědi pro italskou televizní stanici RAI hovořil o třech lidech "s jižním akcentem", kteří utloukli známého režiséra na pláži v tehdy zanedbaném římském předměstí Ostie, přičemž na něj křičeli nadávky a úrážky typu "špinavý komunisto". Pasolini měl jako marxisticky orientovaný intelektuál v Itálii vysoký kredit a už v roce 1975 mnoho lidí věřilo, že jde spíš o politicky motivovanou vraždu než o čin související s homosexuální komunitou.

Režisér a scénárista Sergio Citti, který s Pasolinim úzce spolupracoval, ale přednesl v rozhovoru pro deník La Republica svou verzi událostí. Podle jeho tvrzení byla Pasoliniho vražda zkonstruovaná. Odsouzený Pino Pelosi byl jen návnadou, kterou použili "úctyhodní lidé" jako zástěrku pro objednanou vraždu, přičemž Pelosi jen hrál podle jejich pravidel roli blízkého Pasoliniho přítele. Citti se v rozhovoru odvolává na svůj zdroj, který o vraždě ví všechny podrobnosti, včetně její realizace. Vše se údajně odehrálo na úplně jiném místě odkud bylo Pasoliniho tělo odvezeno na místo pozdějšího nálezu. Rovněž Citti podporuje teorii o politickém spiknutí: "Jeho smrt přivítali všichni, kdo se obávali jeho mysli a volného ducha."

V průběhu dekády 70. let se právě v Itálii značně vyhrotily vztahy mezi fašistickými a komunistickými skupinami. V tomto období se zde také odehrálo několik dalších vražd a jiných zvěrstev, výlučně ve jménu ideologií. Sám Pasolini musel čelit mnoha výhrůžkám za svůj snímek Saló aneb 120 dní Sodomy (1975), který přibližuje zvrhlý fašistický režim Benita Mussoliniho v severní Itálii.

Otázkou je, nakolik je obnovení šetření Pasoliniho smrti objektivní snahou o dopátrání se pravdy či nakolik jde o politicky motivované divadlo, vyvolané současným děním na italské politické scéně, potažmo blížícím se třicátým výročím celé události. Jedním ze zastánců obnovení vyšetřování jsou totiž také poslanci, kteří v parlamentu neustále kritizují a interpelují premiéra Silvia Berlusconiho, výraznou roli v celém případu hraje také římský starosta Valtr Veltroni, levicový politik, který celé vyšetřování opět zahájil. Podle něj byl Pasolini všestranný intelektuál, kterého lze jedním dechem přiřadit k velkým postavám zlaté éry italského filmu, jako jsou Fellini, Visconti, Rossellini a De Sica. Nakolik bude snaha o dobrání se pravdy o smrti Piera Paola Pasoliniho po tolika letech úspěšná jest tedy otázkou.

zpracováno podle stránek BBC

[ Na Nostalghia.cz publikováno 12. května 2005 ]

Jak byl pravděpodobně zavražděn P. P. Pasolini

Přesně před pěti lety, 12. května 2005, jsem na těchto stránkách přinesl informaci o obnovení vyšetřování smrti P. P. Pasoliniho v listopadu 1975 (viz výše). I přes zatímní absenci konkrétních zjištění se zdá, že vyšetřování stále pokračuje. Text Tomáše Matrase ze stránek pasolini.net obsahuje popis jedné z nejpravděpodobnějších verzí celé události tak, jak se zatím jeví vyšetřovatelům dnes.

Rád bych poděkoval lidem jako Silvio Parrello, Guido Calvi, Sergio Citti a Pino Pelosi za jejich svědectví, která jsou základem tohoto textu, který uvádí nejvýznamnější známé skutečnosti k 10. 5. 2010. Květen 2010 přinesl další významnou novinku: Francesco Minisci vede při římské prokuratuře oficiálně vyšetřování smrti Piera Paola Pasoliniho. Co však již víme neoficiálně z různých svědectví, která římská prokuratura dříve či později potvrdí oficiálně? Pojďme se podívat na známé skutečnosti ohledně vraždy Piera Paola Pasoliniho a co jí bezprostředně předcházelo. Necháváme záměrně stranou hypotézy, kdo všechno měl zájem na tom, aby byl Pasolini zavražděn a proč.

Osudné noci mezi 1. a 2. listopadem 1975 těsně předcházela krádež několika svitků filmu SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY Piera Paola Pasoliniho z římských ateliérů Cinecitta. Autor tyto svitky hledal a dosti pravděpodobně jeho setkání s dávným známým Pinem Pelosim před římským nádražím Termini v noci 1. listopadu 1975 nebylo náhodné. Jednak sexuální vztahy Pasoliniho a Pelosiho byly četné a zadruhé Pelosi pravděpodobně Pasolinimu navrhl, že kromě sexu mu může i zprostředkovat schůzku s lidmi, kteří by autorovi vrátili ukradené svitky jeho posledního filmu. Toto by vysvětlilo, proč se oba rozhodli jet přes celý Řím dalekou cestu až do Idroscalo di Ostia, pokud by šlo jen o sex, ten se mohl odbýt kdekoliv jinde a na vhodných místech, které nebyly tak daleko, jako je Ostia od nádraží Termini.

K Pasoliniho Alfě Romeo, kde cestoval tehdy sedmnáctiletý Pino Pelosi, se přidružila jiná Alfa Romeo s asi 4-5 lidmi, mezi nimiž jsou bratři Franco a Giuseppe Borsellino a též Giuseppe Mastini řečený Johnny Cikán. Obě auta dojely na téměř opuštěné místo v Idroscalo di Ostia. Z druhé Alfy Romeo vyšla celá posádka, 4-5 lidí, kteří násilím vytáhli Pasoliniho z auta, dovlekli ho k nedalekému drátěnému plotu a začali autora mlátit pěstmi a holemi. Pino Pelosi se od místa masakru vzdálil. Celou scénu z povzdálí sleduje jeden místní rybář, který má chatrč opodál. Pasolini křičí bolestí a najednou utichá, předstírá, že je dobit. Čtveřice či pětice agresorů odchází z místa napadení, Pasolini si svléká košili a utírá si krev z obličeje. Autor se snaží utéct z místa činu, nicméně útočníci Pasoliniho dobíhají, sráží ho k zemi a dále mlátí. Pak nastupují do své Alfy Romeo a s rozsvícenými světly Pasoliniho srazí a pak několikrát autora přejedou sem a tam. Zdrcený Pino Pelosi, který se celého masakru nezúčastnil - důkazem bylo i jeho šatstvo, nepotřísněné krví , ale vše viděl z povzdálí, zřejmě vyslechl výhrůžky, že když nebude svědčit proti sobě, bude zabit. Pino Pelosi nastoupil do Pasoliniho Alfy Romeo a odjel pryč, byl chycen a legitimován náhodnou policejní hlídkou, která zjistila, že auto je kradené. Později se Pino Pelosi přiznal k napadení zabití Piera Paola Pasoliniho. Autorova Alfa Romeo byla jako předmět doličný vraždy ponechána na dvoře a na dešti několik dní. Druhá Alfa Romeo 4 - 5ti útočníků, kteří Pasoliniho zavraždili, odjela do zóny Portuense k opraváři Marcello S., který odmítá toto zakrvácené auto opravit. Útočníci pak přejeli do zóny Monteverde k opraváři Antonio Pinna, který auto přijme a opraví. Antonio Pinna ovšem zmizel beze stopy v únoru 1976.

Nevylučuji, že díky novému vyšetřování případu smrti Piera Paola Pasoliniho k těmto informacím přibudou další, konkrétnější a oficiální. Tento souhrn, který byl možný pouze díky laskavé péči serveru pasolini.net, věnované publikování různých svědectví a důležitých zjištění, které během 35 let od autorovy smrti shromáždila kurátorka těchto stránek Angela Molteni. Prosím všechny české čtenáře stránek www.pasolini.net o shovívavost, pokusím se přinášet nové relevantní údaje hned, jak to bude možné. V mezidobí je možné sledovat bohaté aktualizace těchto stránek v italštině, které přináší velmi cenné podrobnosti k případu smrti autora a k případu ztracené kapitoly 21 „Blesky nad ENI“ jeho nedokončeného románu Nafta. Obě dvě kauzy jsou velmi ožehavým tématem v současné Itálii, těmito událostmi se zabývají téměř denně všechna hlavní italská média, televizi nevyjímaje.

Tomáš Matras

převzato ze stránek pasolini.net

[Na Nostalghia.cz publikováno 12. května 2010]

ČERNÁ NAFTA - speciální vydání TG1 na RAI 1
dokument spojující smrt Matteottiho, Matteiho a Pasoliniho

V neděli 19. 9. 2010 mohli noční diváci italské veřejnoprávní televize RAI 1 sledovat speciální vydání TG1 - RAICINEMA NERO PETROLIO (Černá nafta) mapující vztah významných Italů k ropě ve 20. století a důsledky jejich nonkonformní činnosti v této oblasti. Dokument, který natočil Roberto Olla, byl vysílán mezi 23:30 a 0:30 nad ránem, což nepřekvapí u tak ožehavého tématu, jako je vztah ropy a významných italských činitelů v pohnuté historii italského 20. století. V této pozdní hodině nás ještě méně překvapí, že jedním z hlavních témat byla smrt Piera Paola Pasoliniho v souvislosti s jeho nedokončeným kontroverzním románem Petrolio (Nafta). Režiséru Robertu Ollovi se podařilo na relativně nevelký prostor jedné vysílací hodiny soustředit velmi zajímavý dobový i současný filmový materiál, který významně podpořil komentáře k hlavnímu tématu dokumentu: vztahu Giacoma Matteottiho, Enrica Matteiho, Maura De Maura a Piera Paola Pasoliniho k italské ropě a důsledky jejich výzkumů a postojů. Na první pohled se nám může zdát, že se jedná o velmi vzdálené postavy v čase a prostoru italského 20. století, ale zdání klame. Vyšetřování přivedlo Roberta Ollu k závěru podloženému fakty, že těmto pánům byl právě osudný jejich vztah k mocenským bojům o ropu. Tahanice o moc v oblasti těžby ropy v italských koloniích v Libyi byly osudné významnému opozičnímu politikovi Giacomovi Matteottimu, který odhalil korupční praktiky poslední ze “sedmi sester”, velkých naftařských firem, fy Sinclair vůči Mussoliniho fašistické moci. Giacomo Matteotti byl zavražděn chicagským gangsterem Amerigem Duminim v roce 1924. Později, v šedesátých letech, se zájem Enrica Matteiho, zakladatele italského ropného koncernu ENI, přesunul k zachování nezávislosti této italské společnosti na velkých amerických ropných koncernech. Enrico Mattei zemřel při bombovém útoku na letadlo, ve kterém cestoval v roce 1962. Novinář, který vyšetřoval havárii Matteiho letadla, Mauro De Mauro, byl v roce 1970 na své cestě na Sicílii, během které zkoumal poslední dny Enrica Matteiho, rovněž zavražděn. Posledním v řadě je v NERO PETROLIO zmiňován Pier Paolo Pasolini. Tento autor již 14. listopadu 1974 ve svém proslulém eseji, uveřejněném v deníku Corriere della sera s názvem Io so (Já vím), naznačil, že zná řadu jmen lidí, kteří se schovávali za bombovými útoky v Itálii, za únosy osob a za stále intenzivnějším prorůstáním ekonomické a politické moci. Pasolini se v závěru života rozhodl sepsat investigativní román Petrolio (Nafta), kterým by pro italskou veřejnost nastavil zrcadlo čachrům a mocenským půtkám o vliv nad italskou ropu v 50.-70. letech 20. století. Aniž bychom chtěli upřednostňovat jen tento motiv vraždy, i Pasolini byl, jak víme, brutálně zavražděn v roce 1975. V dokumentu NERO PETROLIO vystupují velmi významní svědci v těchto případech, jmenujme kriminoložku Simonu Ruffini, historika Maura Canaliho, Pasoliniho bratrance Guida Mazzona, básníka Gianniho D’Eliu, advokáta Stefana Maccioniho, soudce Vincenza Caliu a další.

Celý dokument lze shlédnout na internetové adrese:
http://www.rai.tv/dl/RaiTV/programmi/media/ContentItem-cf348aea-1f16-46cb-b8df-4408e7dd2350.html

Tomáš Matras

[Na Nostalghia.cz publikováno 23. září 2010]