Nostalghia.cz - Michelangelo Antonioni

Schopnost přilnout
Michelangelo Antonioni

Tento text napsal Michelangelo Antonioni v roce 1949 pro magazín Bianco e nero. Jeho český překlad publikovala Drahomíra Novotná ve své knize Luchino Visconti na straně 199.

Trvalá díla jsou vždy plodem dialektického vztahu mezi umělcem a světem. Tvůrce chce mnoho věcí: popisovat, vyprávět, odhalovat, podněcovat, dojímat, a jestliže někdy některý z těchto cílů pronikne do jiného a tím ohrozí jasnost, pak je to to nejmenší zlo. Umění "může", ale "nemusí" být jasné.

Pokud jde o Luchina Viscontiho, kritika se nejčastěji nechávala strhnout ideologickými a polemickými diskusemi, které myšlenky spíš zamlžily než objasnily. A jestliže budeme jen konstatovat, že instinkt dovádí Luchina Viscontiho k naprosto libovolnému nakládání s divadelním textem nebo scénářem, pak nejsme ani u začátku jakéhokoli soudu. Kdyby hodnoty Viscontiho spočívaly výlučně v této schopnosti a nic jiného by v nich nebylo, kdybychom nemohli tento postoj pokládat za jeden z vnějškových aspektů vnitřní a ucelené tvůrčí dovednosti, pak bychom vyslovovali jen velice povrchní názory.

Ale je jasné, že si tvůrce POSEDLOSTI a ZEMĚ SE CHVĚJE, STRAŠNÝCH RODIČŮ, ADAMA, SKLENĚNÉHO ZVĚŘINCE, EURIDIKY, TABÁKOVÉ CESTY, TROILA A CRESSIDY atd. zaslouží docela jiného zamyšlení.

Protože Visconti k nám přichází především jako autor. Především jako autor filmu ZEMĚ SE CHVĚJE, protože zde jde o intelektnálnější zážitek, který dospívá k poezii. Samozřejmě, POSEDLOST byl vřelejší film. Je to jeden z filmů, které nestárnou a které naopak s postupem doby odhalují svou autentičnost.

Avšak v POSEDLOSTI je obsažen onen autobiografický citový podnět, který znemožňuje obrazům dospět k oné "odtažité" a osudové existenci, jež je vlastní velkým dílům, kdy se postava podobá autorovi jen vzdáleně, nepostihnutelně a tajemně.

To je případ filmu ze Sicílie, jehož postavy jsou Viscontiho adoptivními dětmi. Přisvojil si je za pobytu na Sicílii. Vybral si ty, které mu patřily víc než ostatní. "Strávil jsem vánoce se svými rybáři," napsal mi v té době. V tom spočívá jeho nejkonkrétnější síla, tato jeho schopnost přilnout k lidem a věcem, nadšeně prožívat, obětovat se. Nesmíme zapomenout, že poezii filmu ZEMĚ SE CHVĚJE obětoval Visconti velkou část sebe sama. Visconti kosmopolita, středoevropan. Celý ten Visconti, který by se byl projevil ve filmu jako Proces s Marií Tarnowskou, kdyby byli producenti pochopili, že je opravdu třeba nechat ho tento film natočit.

Protože on by ho byl udělal dokonale. Acitrezza (rybářská vesnice) neměla samozřejmě s Viscontiho světem nic společného. Její obyvatelé jsou zcela odlišné rasy i krve, ale možná, že právě v této prapůvodní vzdálenosti mezi tvůrcem a prostředím lze najít důvod, proč má toto dílo tak čistou logiku.

[ Na Nostalghia.cz publikováno 8. prosince 2003 ]