150 min.
Warner 2004
Region 2 + 5
bar., anamorfní widescreen 1.85:1, mono (DD 1.0), anglicky, německy, španělsky; 16 titulkových sad včetně české!
bonusy: trailer, dokument VISCONTI (10 min.)
Velkým tématem Luchina Viscontiho, zvláště jeho filmů 60. a 70. let, byl morální úpadek
vyšších společenských vrstev a jejich postupný zánik. Visconti nevnímal tento fakt
nijak nostalgicky (přestože sám pocházel ze staré šlechtické rodiny), ale pokládal jej
za nevyhnutelný, za důsledek konfliktu různých společenských i lidských sil. Velice
často tato témata nahlížel skrze prostředí rodiny, tvořící jakýsi miniaturizovaný model
celé společnosti a sloužící mu k analýze celé společenské situace. Skrze rodinu vyprávěl
příběhy už ve snímcích ZEMĚ SE CHVĚJE (1948) a ROCCO A JEHO BRATŘI (1960),
jedním z vrcholných děl tohoto období, vrcholícího ve slavném GEPARDOVI (1963) a
HVĚZDÁCH VELKÉHO VOZU (1965), pak je i SOUMRAK BOHŮ (1969), studie
významné německé průmyslnické rodiny Essenbecků (alias Kruppů), nenápadně se propadající
do náruče nacistické strany a postupně se ztotožňující s novými pořádky Hitlerova Německa.
Viscontiho dvou a půl hodinová freska nese všechny znaky jeho stylu - precizní, až
úzkostlivě detailní rekonstrukce dobových reálií v nichž se děj odehrává a velké téma,
postupně přecházející do monumentality antické tragédie. SOUMRAK BOHŮ, natočený
v mezinárodní koprodukci (Itálie - Švýcarsko - Německo), je dodnes dílem s velkou
sugestivitou, jíž autor dosáhl mj. i pro svou tvorbu vzácným nestylizovaným zobrazením
mezních situací (zejména sekvence orgií SA nebo scéna incestu).
Se známou Wagnerovou operou pojí Viscontiho film nejen název, ale i epičnost vyprávění.
Režisér inscenuje situace nejen v propojení do konkrétních historických událostí
(Noc dlouhých nožů a zejména den požáru Říšského sněmu, který film otevírá - zde ale
velmi udiví, že při vší Viscontiho preciznosti se do scénáře vloudila chyba, když datuje
zapálení sněmu 17. únorem 1933, zatímco ve skutečnosti se to stalo 27. února), ale
vrcholným momentům dává nadreálný až mýtický rozměr (svatba Friedricha a Sophie).
Přesto je z filmu cítit u Viscontiho pozdní tvorby méně obvyklá otevřenost a naturalismus.
Autorovým záměrem bylo, podle jeho vlastních slov "předvést zavrženíhodné, hrůzné výjevy...
ukázat hranice, za nimiž se Sodoma a Gomora obracejí v prach a popel. Rozhodl jsem se
vyprávět o extrémních situacích, abych poskytl představu o filosofii, o jisté odrůdě
lidí a o prohnilosti, která se šířila tenkrát v Německu... Soustředil jsem se na rodinu
von Essenbecků jako na snůšku všech neřestí, abych ukázal bahno, v kterém a z kterého se
zrodil nacismus - že kořenil a rozrůstal se ve vraždění, zvrácenosti a neřesti."
I přes tato neobyčejně přesvědčivá slova ale musím poznamenat, že v realismu Soumraku bohů
pociťuji jednu jeho slabší stránku - tou jsou podle mne některé dialogy, které jakoby vypadly z
učebnice dějepisu. Postavy zde často sdělují informace, přibližující jejich jednání
jako výslednici střetu společenských sil, který je divákovi třeba vysvětlit. Už úvodní
diskuse o požáru Říšského sněmu mi připadá nepříliš věrohodná a didaktická, stejně
tak ve filmu porůznu roztroušené komentáře vnitropolitických událostí. Značnou míru
nepravděpodobnosti pak spatřuji v rozhovoru Aschenbacha a Sophie uprostřed archívu
SS (!!), kde se Aschenbach např. zmíní i o chystané likvidaci vedení SA (Noc dlouhých
nožů), což byla samozřejmě vrcholně tajná operace...
Film vyšel na DVD již před několika lety v německé edici, která je ale již dlouho
beznadějně rozprodaná. Warnerské "mezinárodní" vydání, jenž nyní přišlo na pulty
našich prodejen, dodržuje minimálně obvyklé standardy - obraz v původním formátu
(1.85:1) a originální zvuková stopa v mono (DD 1.0). Obrazový přepis se myslím povedl
uspokojivě. Nejde sice o dokonalou ukázku obrazového cizelerství, pokud se týká občasných
drop-outů a asi dvou výraznějších škrábanců, ale jejich míra není nijak tragická. Obraz
je také solidně zaostřený a přiměřeně jasný.
Zvuková stopa je spíš průměrná. Dialogy a ruchy jsou jasně zřetelné, ale na několika
místech se lehce mění jejich intenzita a občas zazní jiné echo. V tichých pasážích je
slyšet slabý šum, což je patrné zejména v úvodních scénách. České titulky nejeví známky
žádných chyb, pokud nepočítám výše zmíněné datum požáru sněmu, které se v titulcích
cituje přesně podle dialogu - tedy chybně. Srovnání s titulky užitými při televizním
uvedení filmu (ČT) vychází vcelku příjemně - ač jde o dva různé překlady, významově se
obě titulkové sady prakticky neliší. Obecně lze říct, že na DVD jsou titulky bohatší
a věrněji kopírují veškeré dialogy - je tam k tomu totiž více místa.
V poměrně chudém bonusovém "oddělení" je uložen především krátký dokument z natáčení
filmu VISCONTI. V desetiminutovém snímku můžete vidět záběry z natáčení některých
scén filmu, doplněné anglickým komentářem nebo i Viscontiho monologem. Obrazovou ani
zvukovou kvalitou dokument nehýří, ale na rozdíl od filmu je zvuk aspoň v DD 2.0.
Druhým bonusem je trailer pro americká kina.
I přes výše zmíněné výhrady ale považuji toto warnerské DVD za uspokojivé a koukatelné.
Již druhý Visconti na DVD, které "umí" česky! Kdo by to byl řekl?
[ Na Nostalghia.cz publikováno 30. dubna 2004 ]
|