Viscontiho vila La Colombaia aneb "rodinný portrét"
Michelangelo Antonioni

V každodenních několika desítkách mailů jsem včera objevil jeden, který mi připravil mimořádné překvapení, neváhám napsat, že to pro mne byl skoro šok. Jeho pisatelka v něm popisuje svůj zážitek z letošní letní dovolené na ostrově Ischia ležícího poblíž Neapole. Shodou okolností se během pobytu dozvěděla, že nedaleko jejich bydliště leží vila, která patřila Luchino Viscontimu. Neváhala a k vile se vypravila. O jejím neobvyklém a místy téměř pohádkovém dobrodružství si můžete přečíst v následujícím textu. Jakoby se v tomto zážitku hned několik motivů z Viscontiho filmů prolnulo v jednom reálném osudu opuštěného domu nad mořským zálivem u Ischie, jakoby člověk pocítil atmosféru zániku z Viscontiho GEPARDA či z RODINNÉHO PORTRÉTU i osudy hrdinů těchto filmů, jakoby se zde odehrálo něco z toho, co Visconti do svého díla vložil. Navíc za asistence osoby s viscontiovsky symbolickým jménem Conzetta... Jsem velmi rád, že autorka své vzpomínky (které níže publikuji bez jakýchkoli úprav) i fotografie poskytla stránkám Nostalghia.cz a věřím, že to ocení i čtenáři.

V červenci jsem byla spolu se dvěma přítelkyněmi na Ischii. Od delegátky jsme se dozvěděly, že vysoko nad útesy je vila, kterou obýval několik posledních let svého života režisér Visconti. Vila s názvem La Colombaia je postavena ve stylu francouzských romantických zámečků. Původně ji vlastnil nějaký francouzský spisovatel a Visconti si ji pronajímal, ale později ji odkoupil. Jezdívali tam za ním jeho přátelé a herci z jeho filmů.
Visconti neměl hezký konec života. Po úrazu zůstal na vozíčku, jeho psy- chika byla velmi špatná, byl nerudný, nervózní. Dříve zvyklý na aktivní způsob života a najednou nemohoucí. Podmínky ve vile si přizpůsobil své- mu zdravotnímu stavu, např. si nechal udělat nádherný výtah s barevnými vitrážemi, který vedl až na terasu. Z terasy je nádherný pohled až do Neapole.

Když jsem se toto všechno dozvěděla, hned mi bylo jasné, že z Ischie nemohu odjet, aniž bych vilu viděla. Bohužel - v současné době je nepřístupná. Po Viscontiho smrti ji zdědila jeho rodina, mimochodem velmi bohatá, vlastní např. paláce v Miláně. Visconti sbíral starožitnosti a vila jimi byla opravdu bohatě zařízená. Jenže po jeho smrti se tam příbuzenstvo nahrnulo a všechny věci odvezlo. Bohužel nezůstalo pouze při tom. Oni vše ještě navíc zdevastovali, dlaždice vytrhali, výtah zničili, prostě po jejich nájezdu zůstala vila zcela vybrakovaná a zničená. Poté ji nějakým způsobem získalo město Forio, nad kterým se vypíná a zřídilo tam muzeum černobílých fotografií, které přibližují život a dílo režiséra. Nyní je však vila několik let zavřená a nepřístupná.

Ale to nás neodradilo a vydaly jsme se ji prohlédnout, s tím, že bych byla šťastná vidět alespoň exteriér. Vila je na kopci, daleko od ostatních staveb, bez sousedů, hrdě se tyčí na skále a shlíží do moře. Přišly jsme k bráně, kterou chránily řetězy, jen rezavá cedule nám potvrdila, že jsme na místě. Jelikož miluju dobrodružství, miluju památky, tajuplné hrady a opuštěné zámky a mám s tímto hodně zkušeností i od nás, ano, přiznávám, že jsem i kolkrát plot přelezla, abych spatřila vytouženou budovu, tak ani zde mi řetěz nezabránil podlézt ho a přiblížit se co nejblíže a mlsně obcházet stavbu. A najednou vidím, že za plotem se pohybuje nějaká paní. Tak jsem na ni zavolala a strašně moc projevovala zájem - nevěděla jsem kdo to je a spíše očekávala vyhazov z cizího pozemku. Ale paní se ukázala být velmi vstřícnou a chápavou, pustila nás dovnitř a provedla celou vilou!

Paní (jmenovala se Conzetta) bývala za Viscontiho života jeho hospodyní, takže ho velice dobře znala a na vše si pamatovala. I na tu noc, kdy tam vtrhli hamižní příbuzní. Služebnictvo spalo v domku pod vilou a teprve ráno vidělo tu spoušť. Paní Conzetta nám velice ochotně ukázala všechno a byla viditělně potěšena naším zájmem.

Vila je nyní úplně prázdná, jsou tam k vidění pouze fotografie zachycující významné chvíle režisérova života. Fotky z dětství, s rodiči, později z filmů. Hodně fotografií je věnováno Marii Callas, se kterou Viscontiho pojilo důvěrné přátelství. Ona do něj byla léta zamilovaná, ale kvůli režisérově homosexuální orientaci nemohla být láska naplněná. Dále fotky Claudie Cardinale, Delona, Anny Magnani atd. Prohlédly jsme si interiéry, terasu a pak nás Conzetta zavedla k Viscontiho hrobu. Ve vile žil asi deset let a přál si být zde pohřben. Zemřel sice v Miláně, ale je pohřben na zahradě své vily. Spolu s ním tady odpočívá jeho sestra, která zemřela v roce 2003.
Tolik můj zážitek

Alena Hesounová

Luchino Visconti di Modrone
2. 11. 1906 - 17. 3. 1976


K lokalitě městečka Forio stojí za to ještě poznamenat, že kromě pobytu Luchina Viscontiho a návštěv celé řady významných osobností je s dějinami kinematografie spojeno i tím, že se zde natáčel snímek Billyho Wildera Nebožtíci přejí lásce (1972). V hlavním městě ostrova pak v prostorách zdejšího Aragonského hradu vznikaly také snímky Kleopatra (1963) nebo Umučení Krista (2004).
Do textu a níže přikládám autorčiny fotografie Viscontiho vily. Podle jejích slov je třeba brát zřetel na to, že "fotky jsou amatérské, dělané ve spěchu, takže se to nutně musí projevit na kvalitě." Myslím ale, že jejich dokumentární hodnota je vysoká. (Každou fotografii lze kliknutím zvětšit.)
Plánek okolí vily La Colombaia. V legendě vpravo dole lze objevit v blízkém okolí
také bar "Rocco a jeho bratři" (č. 11) nebo belveder "Visconti" (č. 12).

Venkovní pohled na vilu La Colombaia..
Pohled do současného interiéru.
Pohled do současného interiéru.
Model vily La Colombaia.
Fotografie Luchina Viscontiho z roku 1938.
Fotografie původní podoby interiéru.
Venkovní výtah vedoucí na terasu po nájezdu příbuzných.
Autorka s průvodkyní Conzettou.

[ Na Nostalghia.cz publikováno 14. listopadu 2008 ]

TOPlist


© 2002-2020 Nostalghia.cz
© 2002-2020 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]