Jižané bez příkras – seznamte se: Michele Bia

Občas mě přepadá pocit zoufalství a bezmoci z toho, kolik kde po světě „běhá“ zajímavých filmových tvůrců nebo alespoň neobjevených filmů a nikdo (nebo skoro nikdo) o nich neví. Obvykle k takovému objevu dojdu čirou náhodou, o to větší překvapení to pak je. Obdobně na mne nedávno zapůsobila představa krátkého snímku MERIDIONALI SENZA FILTRO italského režiséra Michela Biiho, který jsem neviděl, ale už jen z textu recenze Tomáše Matrase se mi v mysli vybavují obrazy, jež určitě nepostrádají svou působivost a hloubku.

Rok 2006 nebyl významným pro italský jih jen vydáním proslulého románu o organizovaném zločinu Gomorra Roberta Saviana. V témže roce též vznikl krátký film režiséra Michela Biiho Meridionali senza filtro, který získal během krátké doby na 47 cen na různých festivalech, mezi nimiž především Donatellova Davida, italskou národní filmovou cenu za rok 2007 pro nejlepší krátký film. Po krátkometrážních UN´ORA DI STRAORDINARIO (2000), I SETTE A TEBE (2005) a I LAVORATORI (2006), natočených na digitální kameru, režisér poprvé použil klasický filmový materiál.

Michele Bia, narozený v roce 1966 v Modugnu (provincie Bari), o svém krátkometrážním filmu říká: „Měl jsem vždy o nás jižanech tuto zvláštní představu: jsme schopni s velkou nenuceností přetvořit slavnost v tragédii a se stejnou nenuceností tu samou tragédii ve slavnost.“ MERIDIONALI SENZA FILTRO zcela jasně naráží na známé italské cigarety Nazionali senza filtro, v tomto smyslu přeneseně míněno, že snímek podává pravdivý pohled bez přikrášlení. Děj snímku je střídmý, ale o to více metaforický a symbolický. Jednoho podzimního dne jedou autem z Apulie do Basilikáty dva bratři, starší Fajele a mladší Nicola, se svým starým a nemocným otcem na svatbu Fajeleho. Jejich dopravním prostředkem je BMW staršího bratra, které obstaral jako velmi výhodnou koupi, ale během cesty se ukáže, že se jedná prakticky o vrak na čtyřech kolech, u kterého skoro nic nefunguje. Tři poutníky cestou chytne průtrž mračen, do auta vzhledem k nestažené střeše kabrioletu začne téct, což ohrozí hlavně nemocného otce. Roztržka mezi bratry zastiňuje tichou smrt otce a uzavírá přibližně dvacetiminutový snímek.

Co může český divák vyčíst z tohoto představení italského jižanství v podání Michela Biiho? Odvahu a nadhled autora, který se pustil do zkoumání charakteru Italů z jihu bez příkras a líbivých kudrlinek. Před našima očima defiluje především výrazná tragikomičnost děje: starší bratr Fajele si hraje na frajírka, kupuje si ojeté BMW jako důkaz určitého sociálního statutu, image, která se ale velmi záhy bortí různými závadami původně luxusního auta a komentáři mladšího bratra Nicoly. Film ovšem neztrácí vtip, který mezi vážnými scénami na divákově tváři vyloudí i letmý úsměv. Přestože bratři vezou nemocného otce na svatbu, díky rozcházejícím se názorům na stav Fajeleho auta, na Fajeleho samotného, jeho svatby a vůbec celé cesty rozbitým autem se dokáží bratři porvat na život a na smrt. Během této bitky otec umírá, promočený, zmrzlý a uzený od cigaretového kouře, jak se bratři pokusili otce v autě zahřát, když už nefungovalo topení. Michele Bia se pokusil o co největší nadčasovost neutrálním oblečením, použitými rekvizitami a lokalizací filmu. Žádné mobily, počítače, navigace. Jen bezútěšná a bezejmenná krajina, déšť a rozpadající se auto. Fajele, který se žení s dívkou z vesnice, jejíž jméno nechce vyslovit, protože prý přináší smůlu (my ostatní víme, že je to Colobraro – a víme to jen díky tomu, že režisér není pověrčivý, jak dosvědčil v jednom z interview). Fajele, který si zakládá na jistém sociálním statutu (BMW) a na „výchově“: zbytečně tahá nemocného otce na svou svatbu a má zafixováno, že ho mladší bratr musí ve všem poslechnout. Nezkušený Nicola, který svého bratra občas správně kritizuje, se dílem podřizuje Fajelemu, ale nakonec stejně narazí. Oba bratři jsou symboly nového jižanství, které je mírně dětinské, pověrčivé, vychloubačné, přehlíživé a zahleděné do sebe. Otec, krátce po operaci srdce, který nesmí prochladnout a nesmí dýchat cigaretový kouř, je mlčenlivý symbol původního jižanství, trpělivého, tiše trpícího, soustředěného, důstojného, ještě zemědělského. A také auto, BMW, možný symbol modernosti, které přes všechen krásný zevnějšek nefunguje, a to ani jako znak sociálního statutu. Modernost se v tomto snímku jeví jako podfuk, Potěmkinova vesnice, hra na luxus a dospěláctví bez reálného základu, furianství a ostentativnost.Michele Bia jasně odsuzuje malichernou bitvu dvou idiotských bratří, která namísto slavnosti svatby končí tragickou smrtí trpělivého pozorovatele, jejich otce.

Na propracovaných dialozích, relativně nepodstatných exteriérech a o to významnějších interiérech je vidět režisérův zájem o svět divadla. Michele Bia také založil a řídí od roku 2003 projekt Teatroscalo ve svém rodném Modugnu. Natáčení snímku MERIDIONALI SENZA FILTRO nebylo jednoduché, režisér musel všechnu techniku a zázemí přivézt z Říma. Snímek zaštítila kulturní asociace Pecora nera, stejně tak se cítil i Michele Bia na počátku své filmové kariéry, každý z rodiny a známých se na něj díval jako na černou ovci. V jeho kraji se pohlíželo na film s despektem jako na únikovou aktivitu od jediných „správných a pořádných“ činností dělnických či zemědělských; v oblasti neexistoval například jediný promítací sál. Mezi své vzory autor řadí Felliniho, Pasoliniho a Monicelliho. Michele Bia se obklopil velmi nadějnými umělci, za všechny jmenujme skladatele Davide a Massima Laneve, kteří pro film složili velmi zdařilou a propracovanou hudbu, oceněnou na různých festivalech. Jako perličku můžeme uvést, že oba autoři spolu komunikují hlavně po internetu, klavírista Massimo Laneve bydlí ve Škvorci u Prahy a kytarista Davide Laneve žije v Bari. Michele Bia má velký potenciál stát se podobně proslulým a významným režisérem, jako je například jeho generační kolega Matteo Garrone (*1968), vzpomeňme např. Garroneho filmy L´IMBALSAMATORE (2002), PRIMO AMORE (2004) nebo nejnověji GOMORRA (2008), nejlepší italský film roku 2008. Počkejme si tedy na Biův první celovečerní film. Určitě se bude na co dívat.

Tomáš Matras

[na Nostalghia.cz publikováno 12. 8. 2009]



* * *
TOPlist


© 2002-2024 Nostalghia.cz
© 2002-2024 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]