Edward Artemiev: Solaris, The Mirror, Stalker  [CD, Electroshock Records 2002]
Edward Artemiev: Solaris, The Mirror, Stalker
Edward Artemiev:
Solaris, The Mirror, Stalker

Electroshock Records 2002
ELCD 012

Složil, aranžoval a nahrál E. Artěmjev. Skladbu č. 5 složil J. S. Bach, aranžoval a nahrál E. Artěmjev.
Stopy 1, 2, 6-13 nahrány a mixovány Michelem Le Roy
ve studiu Le Roy. Stopy 3-5, 9 nahrány a mixovány ve studiu E. Artěmjeva.
Produkce: Artěmij Artěmjev a Vladimir Krupnitskij.
Vyrobeno ve Švédsku.
Související odkazy:
 booklet:
 + 1. strana
 + 2. strana
 + zadní strana

 booklet z roku 1999:
 + vnitřní strana
 + seznam skladeb
Atěmjevovy hudební kompozice k Tarkovského filmům jsou proslulé a bezesporu o nich lze říct, že filmy spoluvytvářejí v tom nejlepším slova smyslu. Ať už jsou to zásadní skladatelské vklady ke Stalkerovi nebo Solaris, či jen jeho symbolický příspěvek v Zrcadle. Jednotlivé snímky si bez nich dnes prakticky nelze představit.

Naše filmová současnost se pak mj. vyznačuje i tím, že po nějaké době se každá kvalitní filmová hudba ocitá na samostatně vydaném soundtracku, jehož vydání bývá obvykle vedeno komerčními důvody. Existují ale i případy, jenž lze označit za "archivační" nebo dokumentační. Jeden z názorů na filmové soundtracky totiž hlásá, že dobrá filmová hudba by neměla dominovat nad samotným filmem a v logice tohoto uvažování pak pokračuje v názoru, že samostatně vydaná hudba z filmu je vlastně mrzákem bez berličky obrazu a příběhu a jako taková je neposlouchatelná. Jistě se i v tomto směru najdou výjimky, ale sám mohu potvrdit, že jsem si již několikrát odmítl pořídit některé soundtracky z filmů, kde se mi hudba vysloveně líbí. Jakmile jsem ji ale slyšel bez obrazu, ztrácela pro mne onu působivost a sugesci.

Hudba z filmů Andreje Tarkovského vyšla v Rusku či v Japonsku již před lety. Dnes jsou tyto soundtracky beznadějně vyprodané a proto jsem při možnosti pořídit si CD s názvem Edward Artemiev: Solaris, The Mirror, Stalker (2002) příliš neváhal. Disk vlastně vyšel už v roce 1999, ale v roce 2002 byl vydán v reedici, která se od prvního vydání liší jen některými detaily v bookletu. Při zakládání plastového kotoučku do CD přehrávače jsem se trošku obával, nebude-li výsledek opět instantní a neživotný, jako řada jiných pokusů. Výsledek je překvapivý, i když pravděpodobně stále diskutabilní.

Artěmjev naplnil disk skutečně vším, co do Tarkovského tří filmů složil. Jenže prakticky vše je zde nově dotvořeno, doplněno, dokomponováno a přemixováno, takže z hudebních kompozic v Tarkovského filmech zde rozeznáte obvykle vždy hlavní motiv, který je ale pro toto CD nově zpracován. Nejedná se tedy o pouhý přepis hudby, kterou znáte z filmu, ale o její novou autorskou interpretaci!

Úvodní Staker - Theme (4:18) bych skoro nepoznal, úplně novou tvář dostaly i další pasáže, ponejvíce ze Solaris - kompozice Solaris - Ill (4:31) a Solaris - Station (3:21), ale i stalkerovská skladba They Go Long (4:38), která sice začíná zvukem prasklé žárovky (v místnosti s telefonem), ale pokračuje hudbou ve Stalkerovi neslyšenou. Mezi skladby, držící se víceméně původní koncepce, ale obohacené o některé nové hudební prvky pak patří Exodus (6:57) ze Zrcadla (jedná se o hudbu k pasáži s dokumentárními záběry vojáků v bažinách a nebo s incidentem na čínsko-ruské hranici), nově nahraná variace Bachovy hudby ze Solaris nazvaná Listen to Bach (The Earth) (3:03), hraná v o něco rychlejším rytmu a doplněná o sborové hlasy (přiznám se, že mi to trošku trhá uši), z téhož filmu pak brueghelovská pasáž Winter (5:33), Return (4:45) a až do podoby jakési elektronické suity dovedená kompozice Ocean (11:30). Zvlášť se musím zastavit u kompozice Train (4:35), která si získala proslulost díky svému nešťastnému zařazení do nově remixované zvukové stopy DVD s filmem Stalker z produkce Ruscica. Artěmjev zde totiž doplnil minimalistickou pasáž jízdy na drezíně do Zóny (znějící asi jako údery kolejnic a jejich ozvěna) hudebním pozadím. Při uvedení DVD na trh to vyvolalo bouři protestů a tak v současnosti je naštěstí na tomto DVD k dispozici i původní mono zvuk. Nicméně na CD je možné si poslechnout celou pasáž právě v "nové" verzi. A musím říct, že takto samostatně, bez obrazu, mi nepřipadá až tolik špatná a skoro si myslím, že patří k nejorganičtějším kompozicím na celém CD. Pokud ji ovšem nepřimíchají k původnímu filmu. Tam patří bezesporu jen původní, zvukově "chudší", ale významově smysluplnější verze.

Na závěr jsem si ponechal dvě skladby, které z kompozic celého CD vyčnívají o něco výše. Tou první je známý a možná nejcharakterističtější motiv ze Stalkera, zde nazvaný Meditation (5:21), který ve filmu zaslechnete několikrát, nejvíce asi v pasáži snu se záběrem utopených "artefaktů civilizace". V této kompozici vyniká zejména motiv flétny, jenž Artěmjev na CD ponechal v původní, až geniální jednoduchosti a celou kompozici skoro ničím novým nedoplnil. Stalkerovská Meditation, ač bezesporu nově smíchaná, zní na tomto CD skoro stejně jako ve filmu. Krásně. Druhou výjimečnou kompozicí je závěrečná skladba Dedication to Andrei Tarkovsky (9:21). Její výjimečnost je dána tím, že nepochází z žádného filmu, ale Artěmjev ji zkomponoval v roce 1989 na Tarkovského památku. Majitelé DVD Zrcadlo (Ruscico/AE) ji znají z bonusových materiálů, kde doprovází sestřih meditativně laděných záběrů z Tarkovského filmů.

Co tedy říci k celému disku závěrem, kromě již vysloveného upozornění, že nejde o prostý přepis hudby z filmu na CD? V intencích úvodu této recenze je jasné, že Artěmjev se pokusil překonat původní omezený prostor, který hudba ve filmu má (neměla by "trčet" nad obraz) a dokomponoval motivy do samostatných a poměrně dlouhých skladeb (které by v celé své délce stejně ve filmu asi neměly šanci). Vzniklo tak zajímavé album, hrající sice občas poměrně monotónně, ale mající určitě větší právo na samostatnou existenci, než leckteré prosté stažení zvukové stopy z filmového pásu. Pokud se pak nemíchají tyto "novelizace" do původních filmů (viz causa stalkerovské drezíny), těžko proti tomu něco namítat. Vlastně ano, jedna věc mi zde chybí. Ani z tohoto CD se nedozvíte, do jaké míry jsou tyto kompozice nové a nebo zda-li pocházejí z doby vzniku jednotlivých filmů, kde z nich byly ale použity jen pasáže v redukované podobě. Tuto odpověď Eduard Artěmjev zatím stále dluží.

Překlad části bookletu

Na konci 50. let realizoval inženýr a matematik Jevgenij Murzin svůj životní sen, když sestrojil první hudební syntetizátor v SSSR, který nazval "ans". Poté začal hledat hudebníka, jenž by mohl využít jeho možnosti. V roce 1960 poznal 22 letého absolventa moskevské konzervatoře Eduarda Artěmjeva, který se ukázal tím, kdo si unikátní nástroj velice rychle osvojil a dokázal mu vdechnout své osobité představy. Od těch dob Artěmjev napsal mnoho hudby - jak elektronicko-avantgardní, tak i pro film. Nejznámější je ale jeho hudba k filmům Andreje Tarkovského Solaris (1972), Zrcadlo (1975) a Stalker (1979), a také k filmům Andreje Michalkova-Končalovského a Nikity Michalkova. Kompozice "Věnováno Andreji Tarkovskému" byla autorem napsána v Moskvě v roce 1989 jako osobní poklona památce velkého režiséra.
[zpracoval Petr Gajdošík. Na Nostalghia.cz publikováno 4. července 2004]
(poslední update: 4. července 2004)    
TOPlist
© 2001-2016 Nostalghia.cz
Petr Gajdošík  © 2001–2016
nostalghia(zavinac)nostalghia.cz


Prezentace na síti Facebook a G+