Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Stalker

Stalker
(Stalker)
Artificial Eye (2002)
ART 215 DVD
Region 2
SSSR 1979, 155'
Režie: Andrej Tarkovskij
PAL bar./čb, 1.33:1,
rusky (DD 5.1 nebo DD 1.0), anglické tit.

Disk 1:
Stalker - 1. část (63´)
Bonusy: fotoalbum z natáčení, biografie A. Tarkovského, fragment z absolventského snímku VÁLEC A HOUSLE, dokument o Tarkovského rodném domě.

Disk 2:
Stalker - 2. část (92´)
Bonusy: rozhovor s kameramanem A. Mišarinem, výtvarníkem R. Safiullinem a skladatelem E. Artěmjevem, filmografie A. Tarkovského, R. Safiullina, N. Grinka, A. Kajdanovského, A. Frejndlichové, A. Solonicyna, A. Kňažinského, E. Artěmjeva a Borise a Arkadije Strugackých

Troufám si tvrdit, že když v roce 2002 vyšel péčí konsorcia Ruscico STALKER na DVD, jednalo se mezi filmovými příznivci a uživateli DVD o jednu z nejočekávanějších událostí na tomto poli. STALKER, možná jediný Tarkovského film, který lze označit skutečně za kultovní dílo, tehdy měl na DVD nosiči již druhou premiéru, tou první bylo starší ruské vydání (Krupnuj Plan/Lizard), které ale bylo obrazově za dobou (mělo ale volitelný zvuk DD 5.1 nebo mono!) a bylo kódované jen pro region 5. Vzápětí se masteru z Ruscica dočkali zájemci i prostřednictvím tradičního britského vydavatele, společnosti Artificial Eye, která tímto diskem doplnila další kamínek do své „tarkologické“ řady. O něco později se pak ve světě vyrojilo několik dalších mutací kódovaných pro jednotlivé regiony a využívajících většinou i nešťastnou grafiku původního ruského obalu. To není naštěstí případ britského vydání, jehož obal je graficky přizpůsoben diskům z AE a které je i předmětem této recenze. Obsahově je britské vydání totožné s ruským, takže tuto recenzi můžete brát jako zástupnou i pro ruskou verzi.

Rozdělení filmu na dva disky respektuje členění STALKERA na dva díly (63 min a 92 min.), přičemž volné místo na obou discích je využito k umístění bonusů. Přepis je proveden v původním „bezproblémovém“ formátu 1.33:1 s originálním ruským zvukem a s třinácti sadami titulků (samozřejmě bez češtiny). U graficky zajímavého a nápaditého menu si můžete pro komunikaci vybrat jeden ze tří jazyků (rusky, anglicky, francouzsky). Obrazová kvalita filmu je, jednoduše řečeno, brilantní - obraz je čistý, bez kazů, třasu a barevných nevyvážeností (jedinou trošku barevně nesladěnou pasáží je začátek 2. dílu se Stalkerem v lesním porostu, natočený zřejmě na odlišný materiál). Vynikajícím způsobem vyšly také černobílé pasáže (ve filmu jsou vlastně laděny do hnědobílé). Mimořádná kvalita obrazu dává tušit, že k digitalizaci byl použit originální negativu (nebo nová čistá kopie), což je nejideálnější možný přístup. Vedle těchto slov chvály na obrazovou složku je ale potřeba zmínit i její odvrácenou stranu. Každá rekonstrukce, která počítá s úpravami a retušemi kazů s sebou nese zákonitě i prvky degradace obrazu. Ve STALKEROVI se restaurátorské zásahy, které byly neseny nejen upřímnou snahou obraz vyčistit, ale i projasnit některé zatmavlé sekvence (protože marná sláva, televizní obrazovka vám už z principu nikdy plně nenahradí polostíny z filmového plátna), projevily na několika místech, kde „restaurátoři“ ubírali či přidávali jas a kontrast do vybraných míst záběru. Takový zásah lze mj. učinit i tak, že si v počítači označíte oblast, kterou chcete např. zesvětlit a pak provedete úpravu. Vytvoříte si tak vlastně masku, jakousi druhou vrstvu, kterou upravujete nezávisle na pozadí. To bezproblémově platí u statických obrázků, v případě pohyblivého filmu je ale takový zásah problematický, protože označená oblast už o několik políček dál může vypadat jinak.

Proto lze tuto metodu s úspěchem aplikovat jen na statické záběry, ovšem i ty se vlivem posuvu filmového pásu nepatrně třesou. No a právě ve STALKEROVI si můžete na pár místech ověřit, že podobný postup není zcela bez vad. Nejzářnějším příkladem je úvodní sekvence v ložnici, v níž Stalker vstává, odchází z pokoje a poté ještě několik vteřin kamera zabírá nehnutě postel s oprýskanou stěnou a s oknem (pasáž přibližně od 7:05 min.) Při pozorném pohledu si všimnete, že světlé části obrazu (postel s bílými přikrývkami, okno, hole u stěny a některé světlejší části omítky) se vlivem posunu filmového pásu nepatrně třesou jinak, než tmavé na pozadí, které je klidnější (dobře to je vidět například na přechodu polštářů a drátěné pelesti postele). To je způsobeno právě „dvouvrstvým“ složením obrazu - jedné vrstvy jako pozadí a druhé s jasově či jinak korigovanými oblastmi. Podobných příkladů ale ve filmu naleznete víc.

Zvuková výbava DVD je námět na samostatnou kapitolu. Když psal v dubnu 2002 Petr Soukup na Zóně první (a doposud také jedinou) českou recenzi tohoto DVD, měl k dispozici disk z první série. Ta byla vybavena zvukovou stopou v DD 5.1, která na jedné straně vzbudila nadšení, na straně druhé ale i rozpaky, protože podle mnohých nerespektovala původní zvuk filmu. Bouře nevole byla natolik silná, že Ruscico briskně vydalo novou verzi disku (označenou „version 2.0“), doplněnou o původní zvukovou mono stopu (DD 1.0). Nutno podotknout, že nebývalá pružnost Ruscica byla v této době diktována zejména tím, že z jejich masteru se právě chystalo vydání STALKERA v USA a bylo záhodno neodradit si všechny potencionální kupce (zejména ze strany amerického vydavatele, společnosti Image Entertainment, která díky tomu posouvala termín premiéry amerického vydání). Proto byla také původní mono stopa dodána zpočátku jen na verzi pro USA s normou NTSC, zatímco PAL zůstal delší dobu vybaven jen remixem v DD 5.1. Nyní už je ale situace jiná. Bohužel, z webových stránek Ruscica, ani ze stránek Artificial Eye či jakéhokoliv e-shopu - ba dokonce ani z obalu disku - se to nedozvíte. Pokud si ale v současné době Stalkera zakoupíte na britském Amazonu (jak jsem to učinil i já), obdržíte verzi vybavenou jak remixem v DD 5.1, tak původní mono stopou, restaurovanou v DD 1.0. Ta je perfektně vyčištěna a pokud si ji pustíte např. do sluchátek (vytvoříte si tak vlastně dvoukanálové mono), budete překvapeni její plasticitou, plynulými přechody a přesnou lokalizací zvuků a ruchů. No a to je nejideálnější situace k porovnání obou zvukových stop a zjištění jejich vzájemných rozdílů, resp. k odhalení „úprav“, které remix do DD 5.1 obsahuje a které se staly předmětem četných diskusí. Ještě než k tomu ale přikročím tak musím na rovinu přiznat, že nepatřím k příznivcům remixů a jsem v této oblasti spíš zarputilý purista. Pokusím se ale být objektivní a hovořit jen o faktech.

Vlastně by se to dalo říct jednou větou: remix do DD 5.1 je opravdu jiný - dodělaný a předělaný, přičemž změny jsou dvojího charakteru. Jednu skupinu bych charakterizoval jako úpravy vynucené zvukovým formátem. Mám tím na mysli celou škálu zvuků a ruchů (kapání vody, šum větru, zpěv ptáků, vzdálený štěkot psa, ozvěna vlaku apod.), které pomáhají vytvářet prostorový dojem. Jejich doplnění do zvukové stopy (protože v původní mono stopě po nich není ani památka, leckdy tam jsou naopak zvuky, které v remixu chybí) je věcí názoru, někde vysloveně nevadí a jsou provedeny opravdu citlivě (zejména kapání vody v některých pasážích myslím odpovídá duchu Tarkovského filmů), někde se myslím tvůrci DD 5.1 měli více zamyslet nad významem a atmosférou scény a říci si, že méně může být více (např. zpěv ptáků při Spisovatelově prvním pokusu o proniknutí k Pokoji štěstí, ruchy lesa na začátku 2. dílu, ozvěny kapání vody i v exteriérových sekvencích také někdy nepůsobí věrohodně apod.) Ač jsou i tyto zásahy pro mnohé (včetně mne) nepřijatelné, myslím že nijak výrazně neovlivňují atmosféru a vyznění celého filmu. Pak je zde ale skupina úprav, s níž se mohu těžko smířit. Jedná se o doplnění některých zvuků tam, kde bylo původně ticho nebo o úpravu hudební složky. Posuďte sami - evidentně dodané echo a jiné efekty v dialozích předcházejících Stalkerovu snu, zpěv ptáků u Pokoje štěstí (1:10:40 min.), zpěv ptáků u závěrečné hypnózy sklenic a patrně nejbrutálnější zásah, kterým je podle mne několikanásobné zahřmění hromu při dešti v Pokoji štěstí (1:12:33 min.). Došlo také k doplnění či protažení některých hudebních pasáží. Mezi nimi vyniká celá sekvence jízdy na drezíně, v původní mono verzi doprovozená jen rytmickými údery kolejí a elektronicky vytvořenými neurčitými ruchy ozvěny. Ve verzi DD 5.1 slyšíte na pozadí této scény slabou, ale přece jen rozeznatelnou hudbu, která byla nahrána úplně nově. Osobně pro mne přitom celá tato pasáž má kouzlo především ve své zdánlivé „nezajímavosti“ s dlouhými detailními záběry tří hrdinů podloženými monotónními zvuky kolejí. Doplnění hudby do této sekvence považuji za její degradaci. S hudbou se tvůrci DD 5.1 ale nakouzlili i jinde. Na řadě míst protáhli hudební doprovod minimálně o několik sekund před či za úsek, kde je přítomen v původní mono verzi. Takovým místem je např. pasáž před Stalkerovým snem (disk 2, track 2). V monofonní verzi DD 1.0 zní hudba přibližně do 12:38 min., pak se hudební motiv letmo mihne mezi 13:35–14:30 min., aby naplno opět zazněl od 18:20 min. (sen). V DD 5.1 naopak zní nepřetržitě i přes hovor až do 15:02 min. a pak jej opět naplno uslyšíte od 19:30 min. O 20 sekund dříve oproti mono verzi uslyšíte i Ravelovo Bolero v záběru na vodní hladinu v Pokoji štěstí, hudba ze sekvence odchodu z baru je protažena až k návratu Stalkera domů (scéna u knihovny), kdy v původní verzi končí v čase 1:20:48 min., zatímco v DD 5.1 ji slyšíte až do 1:22:00 min! Pro úplnost ještě dodávám, že pro mix závěrečné Ódy na radost byla použita její jiná nahrávka, což je ale skoro detail (pokud by se vám zdálo, že Beethovena neslyšíte, poslouchejte pečlivě - ta nahrávka ve verzi DD 5.1 opravdu je, ale zaniká v zesíleném hukotu projíždějícího vlaku). Z mého pohledu není stalkerovský remix do DD 5.1 šťastně udělaný a to přesto, že jsem nucen konstatovat jeho perfektní, skoro se chce říct dokonalé, technické provedení, přesnou lokalizaci a opravdu sugestivní prostorovou iluzi. Na tom ale film nestojí. Z remixu intuitivně (a tedy subjektivně) cítím spíše tendenci k exhibici, o čemž mě utvrzují nejen výše popsané případy, ale i provedení některých ruchových efektů, které jsou mnohem silnější a razantnější než v mono verzi a z rozvláčného tempa filmu na mě tak trošku „trčí“. Naštěstí je ale na disku přítomno i precizně restaurované původní mono, takže před sledováním filmu na něj stačí přepnout a uslyšíte perfektně to, co v horší kvalitě důvěrně znáte z kina. Poslech mono stopy bych vám opravdu doporučil, protože tehnicky je udělána mimořádně dobře; někdy se až nechce věřit, jak drobné zvukové nuance jsou z jednoho středového reproduktoru slyšet. Jen se nenechte vyděsit faktem, že volbu DD 5.1 či mono nenaleznete v menu. Je to zřejmě proto, že mono stopa byla na disk doplněna až pro „version 2.0“, která samozřejmě zdědila stejné menu jako první verze vybavená jen DD 5.1. Přepínání na mono se vám ale objeví ve chvíli, kdy v menu zvolíte „Play“ a lze si je také nastavit pomocí dálkového ovladače v „DVD Display“.

Tarkovského dům v roce 1997...

Po této možná zdlouhavé a únavné „technokratické“ analýze se tak dostávám k popisu dalších částí dvojdisku, k bonusům. První disk obsahuje fotoalbum s 10 snímky z natáčení, biografii A. Tarkovského (3 statické stránky s textem), fragment z Tarkovského absolventského snímku VÁLEC A HOUSLE (4:56 min.) a krátký dojemný dokument PAMJAŤ (1997, 5:44 min.) režiséra Sergeje Minenoka a kameramana Viktora Dobrovického o chátrajícím Tarkovského moskevském domě. Menší šok vám může přivodit zejména závěrečný záběr této obrazově-hudební imprese, za který by se nemusel stydět ani Godfrey Reggio (viz vedlejší screenshot). Druhý disk obsahuje filmografie A. Tarkovského, R. Safiullina, N. Grinka, A. Kajdanovského, A. Frejndlichové, A. Solonicyna, A. Kňažinského, E. Artěmjeva a bratrů Strugackých a také tři rozhovory. První a dnes už historický (protože poslední) je veden s kameramanem A. Kňažinským. Ten je v době natáčení rozhovoru již evidentně těžce nemocný (krátce na to zemřel) a je mu dosti špatně rozumět. Z jeho mozaikovitých vzpomínek na natáčení jsem pochytil například tu, v níž si vybavuje potíže se sháněním psa pro natáčení. Protože film byl natáčen v Estonsku, měli k dispozici psa, který rozuměl jen estonským povelům, které ale nikdo ze štábu neovládal. Přesto se při natáčení scény snu pes najednou začal jako zázrakem chovat přesně tak, jak potřebovali. Že by další stalkerovské mystérium? Rozhovor s Kňažinským je proložen několika černobílými fotografiemi z natáčení a také dvěma krátkými unikátními barevnými záběry z dokumentu o natáčení, jehož existence je sice všeobecně známá (viz záznam v oddílu Filmy), ale který asi zatím málokdo viděl. Jen připomínám, že natočený materiál tohoto dokumentu má podle mých informací skoro 3 hodiny a zcela jistě by to byl mimořádný ediční počin do nějakého Colector´s Edition… Druhý rozhovor v bonusech je veden s výtvarníkem Rašidem Safiullinem, rekapitulujícím historii s nešťastným zničením první natočené verze a přibližujícím potíže a omezení, které musel natáčecí štáb prožít při úsilí film znovunatočit. Nakonec ale Safiullin celkem optimisticky konstatuje, že všechno zlé je k něčemu dobré, protože děj, struktura i samotná postava Stalkera prodělali během tahanic o druhou realizaci dosti zásadní vývoj z nějž vzešel mnohem lepší film. Třetí rozhovor nenaleznete v menu pod volbou „interview“, ale je umístěn ve filmografii Eduarda Artěmjeva. Jeho příspěvek se týká samozřejmě hudby a zajímavý je zejména proto, že zde uvidíte unikátní záběry Tarkovského ve střižně a v Moskevských ulicích.

Co říci závěrem. Ač by to z předchozích řádků nemuselo jednoznačně vysvítat tak jsem toho názoru, že STALKER z produkce Ruscica/AE je opravdu vzácný kousek, který zejména ve své verzi 2.0 (verze s mono stopou) plně uspokojí všechny, které film nepřestává fascinovat a kteří v něm mají stále co objevovat. Volbou mono stopy se zbavíte zvukové „modernizace“, obrazově patří disk k opravdu povedeným kouskům a bonusová výbava je informačně také zajímavá. Tímto dvojdiskem prostě budete mít STALKERA jako na dlani.

[na Nostalghia.cz publikováno 18. února 2003]

* * *