|
|
Solaris
Soljaris I., II.
SSSR 1972, 165 min.
Výroba: Mosfilm
barevný (Sovcolor)/černobílý; 2.35:1, mono, hraný
Mluveno: rusky
Režie: Andrej Tarkovskij
Námět: Stanislaw Lem - román Solaris (1961, česky 1972). Scénář:
A. Tarkovskij, Fridrich Gorenštejn.
Asistenti režie: Larisa Tarkovská, Marija Čugunovová.
Hudba: Eduard Artěmjev.
Též se uvádí spolupráce V. Ovčinnikova (v titulcích neuveden).
J. S. Bach (motivy z chorální předehry f moll). Kamera: Vadim Jusov.
Střih: Ludmila Fejginovová. Výprava: Michail Romadin. Kostýmy:
Nelly Fominovová. Zvuk: Semjon Litvinov. Odborní poradci: L. Lipičev,
I. Šklovskij. Vedoucí výroby: Vjačeslav Tarasov.
Hrají: Natalie Bondarčuková (Harey), Donatas Banionis (Kris Kelvin), Juri Jaarvet
(Snaut), Anatolij Solonicyn
(Sartorius), Vladislav Dvoržeckij (Berton),
Nikolaj Grinko (otec), Sos Sarkisjan
(Gibarjan), Olga Barnetová (matka), Jurij Semjonov, Olga Kizilovová (Gibarjanův návštěvník),
Vitalij Kerdimun, Tatjana Malychová, Alexandr Mišarin, Bagrat Oganěsjan, Tamara
Ogorodnikovová (teta Anna), Julian Semjonov (předseda vědecké konference), Georgij
Tejch (Prof. Messenger), V. Stacinskij, Valentina Sumenovová aj.
Ceny: Velká zvláštní cena
poroty a Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes (1972), Cena za nejlepší film roku na
festivalu v Londýně (1972), Cena FIPRESCI na MFF v Karlových Varech (1972), Čestný
diplom festivalu ve Statfordu (1973), Cena za nejlepší ženskou roli (Natalia Bondarčuková)
na XI. MFF v Panamě (1973), nominace na Zlatou palmu na MFF v Cannes (1972.
Česká distribuce:
Premiéra: 26. 9. 1972.
Obnovená premiéra: 15. 1. 2001. Monopol: AČFK/NFA (s přispěním
Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie). Poprvé uvedeno v rámci
přehlídky Projekt 100 - Zima 1998. České titulky: Jana Mertinová (Linguafilm).
Po několikaleté vynucené odmlce natočil Andrej Tarkovskij adaptaci sci-fi románu S.
Lema Solaris, která se stala meditací o smyslu života, hranicích lidského poznání a také
reflexí věčného autorova tématu - vztahu k rodnému domu, místu, Zemi. I přes "kosmické"
téma, které může svádět k velkofilmovému provedení, překvapí snímek svým komorním
pojetím a minimálním zapojením technických efektů. Přestože s hotovým filmem samotný
autor příliš spokojen nebyl, je Solaris mnohdy označován jako jeden z nejpozoruhodnějších snímků
v žánru sci-fi.
Psycholog Kris Kelvin se chystá k odletu na vesmírnou stanici, obíhající kolem tajuplné
planety Solaris. V poslední době se na stanici odehrálo několik nevysvětlitelných jevů,
které má Kris prošetřit. Před odletem ho navštíví přítel Berton, který ho před návštěvou
Solaris varuje a pouští mu film, natočený při vlastní výzkumné misi. - Kris se loučí
s rodinou včetně otce, s nímž si doposud není schopen zcela porozumět. - Po příletu
na stanici se Kris setkává s vědci Snautem a Sartoriem. Třetí člen posádky, Krisův
přítel Gibarjan, spáchal sebevraždu. Podle vědců dochází na stanici k tomu, že vlivem
Oceánu na planetě Solaris se dokáží zhmotňovat představy a vzpomínky jednotlivých
členů posádky. Kris tomu nevěří, ale v jeho kajutě se záhy objeví jeho dávná milenka
Harey, která po jejich rozchodu spáchala sebevraždu. Kris se nové bytosti pokusí
neúspěšně zbavit, ale brzy jí zcela podlehne. - Když se Harey dozví o své skutečné
podstatě, pokusí se o neúspěšnou sebevraždu. Až s pomocí Snauta a Sartoria definitivně
zmizí. Kris přesto ví, že vzpomínka na Harey jej bude věčně provázet. - Před rodným
domem se kris dívá do okna a sleduje svého otce. Ten ho jde přivítat ke dveřím, kde
Kris pokleká u jeho nohou. Jak se ale brzy ukáže, dům nestojí na Zemi, ale na malém
ostrůvku uprostřed Oceánu planety Solaris.
|
|
