|
|
Zrcadlo
Zerkalo
SSSR 1974, 102 min.
barevně/černobíle; 1.33:1, mono, hraný
Mluveno: rusky, španělsky
Výrobce: Mosfilm
Jiné názvy: The Mirror (angl.), De Spiegel (Holandsko), Spegeln (Švédsko),
Lo Specchio (Itálie), Le Miroir (Francie)
Režie: Andrej Tarkovskij
Scénář: A. Tarkovskij, Alexandr Mišarin.
Asistenti režie: Larisa Tarkovská, Valerij Charčenko, Marija Čugunovová.
Hudba: Eduard Artěmjev.
Úryvky z děl J. S. Bacha, G. B. Pergolesiho, H. Purcella. Kamera: Georgij
Rerberg. Střih: L. Fejginovová. Architekt: Nikolaj Dvigubskij.
Výprava: Nikolaj Dvigubskij.
Kostýmy: N. Fominová.
Zvuk: Semjon Litvinov. Vedoucí výroby: E. Vajsberg.
Hrají: Margarita Těrechovová (mladá matka/Natálie), Filip Jankovskij (Alexej,
5 let), Ignat Danilcev (Alexej, 12 let),
Oleg Jankovskij (otec),
Nikolaj Grinko (ředitel tiskárny),
Alla Děmidovová (Líza), Jurij Nazarov (veterán), L. Tarkovská (Naděžda),
Anatolij Solonicyn (lékař),
Tamara Ogorodnikovová (cizí žena u stolu), Jurij Sventikov (Jurij), L. Correcer, Tamara
Rešetnikovová, Alejandro Gutiérrez, Diego García, Teresa Pamesová, Teresa del Bosqueová,
Tatjana del Bosqueová, E. del Bosque, Olga Kizilovová (zrzka, neuvedena) aj.
Autorský text čte Inokentij Smoktunovskij. Verše Arsenije Tarkovského
čte autor.
Ceny: Cena Sante Vincenta v
Italnoleggiu (1979), Donatelův David pro nejlepší zahraniční film (Itálie, 1980).
Česká distribuce:
Premiéra: březen 1990. Monopol: Ústřední půjčovna filmů. České titulky:
Jana Klusáková.
Autobiografické dílo nevšední krásy a kouzla se dostalo na plátna kin až s
několikaletým zpožděním od doby svého vzniku. V pozoruhodné obrazové kompozici se
ve vzpomínkách a snech autor filmu vrací do dob svého dětství a skrze osud svých
blízkých a svých rodičů se snaží pochopit sebe sama. Struktura filmu je spletena z
několika časových rovin, jenž se navzájem prolínají a vytvářejí tak atmosféru
plnou asociací a metafor. Uhrančivá kamera Georgije Rerberga je doplněna citlivou
hudbou Eduarda Artěmjeva, který použil také pasáže z klasických děl. Ve filmu zazní
verše autorova otce, básníka Arsenije
Tarkovského, přednášené samotným autorem. Mnohovrstevnaté dílo nabízí bezpočet
interpretací a patří mezi nejzáhadnější Tarkovského filmy.
V úvodu sledujeme lékařskou ordinaci, kde se lékařka pomocí hypnózy snaží přimět
koktavého mladíka k plynulé řeči. Na její příkaz pak chlapec pronese: "Mohu mluvit". -
Vzpomínka z dětství. V podvečer na ohradě u venkovského domu sedí matka. Zapřede
banální řeč s okolojdoucím cizím mužem, která je ukončena zlomením dřeva na kterém
oba sedí. - Vzpomínka požáru: hoří stodola u domu, prší, plameny šlehají vysoko a
hlasitě hučí. Kolem běhají lidé. - Čtyřicetiletý Alexej (jen jeho hlas) v prázdném
bytě s plakátem na film Andrej Rublev telefonicky rozmlouvá s matkou. Ptá se na otce,
matka mu sděluje, že ráno zemřela Líza z tiskárny. Alexej prosí matku za odpuštění,
protože se spolu pořád jen hádají. - Mladá matka běží hustým deštěm do tiskárny.
Hledá své poslední korektury, kde má utkvělou představu, že pominula tiskovou chybu.
Líza ji vybízí ke klidu, matka po chvíli zjistí, že vše je vpořádku. Jde se osprchovat
a Líza jí vyčítá, že o sebe vůbec nedbá, že se vůbec nestará o děti a tak není divu,
že ji manžel opustil. - Rozhovor Alexeje (hlas) s bývalou ženou Natálií. Ta mu vyčítá,
že se jí nikdy nesnažil pochopit a že syn Ignat se mu začíná podobat. Alexej chce
Ignata k sobě. Natalie mu to dovolí jen na týden a pak požádá Alexeje, aby uklidnil vzrušeně
diskutující přítomné Španěly, kteří vedou řeči o španělské občanské válce (dokumentární
záběry), předvádějí flamengo a smutní po vlasti, přičemž jsou si vědomi, že návrat
není možný; jejich děti jsou spíš Rusy než Španěly. Natalie odchází a poprosí Ignata,
aby počkal na babičku. - V pokoji se najednou ocitne cizí žena a požádá Ignata, aby
jí přečetl pasáž z Puškinova dopisu Čaadajevovi v němž hovoří o historické roli
Ruska. Někdo zvoní, Ignat jde otevřít. Za dveřmi stojí stará žena (babička), která
zmateně pronese, že si asi spletla dveře. Ignat ji nepoznává. Poté žena z pokoje
zmizí. Ignat krátce hovoří telefonem s otcem. - Vzpomínka na Alexejevovu dětskou
lásku, dívku s oparem na rtu. Za války se chlapci učí na střelnici střílet. Jeden
přinese atrapu odjištěného granátu, která způsobí rozruch. Dokumentární záběry vojáků
táhnoucích děla. Hlas čte verše o životě a smrti. Záběry mrtvoly Hitlera, Hirošimy,
Číňanů na Ussuri. - Otec v uniformě navštíví rodinu, děti se jej pevně drží. - Natalie
opět hovoří s Alexejem o Ignatovi. Muž se posmívá spisovateli, který nyní s Natálií
žije. Natalie ho kritizuje za neshody s matkou, Ignat na dvoře pálí keř. Alexej je
nespokojený, že se Ignat neučí. Poté se svěřuje Natalii se svým snem, v němž nemůže
vstoupit do rodného domu. - Malý Alexej jde s matkou deštivým podvečerem k venkovskému
lékaři. Doma je ale jen jeho žena, která se chlubí svým blahobytem a malým synkem
v postýlce. Matce se udělá zle a odmítne večeři i nocleh. - Malého chlapce probudí
silný vítr. V zahradě spatří matku. U lůžka nemocného Alexeje stojí žena z Ignatovy
vize a lékař. Hovoří o vzpomínkách a svědomí. Alexej je odmítá a prosí o klid. -
Mladá matka leží s otcem v trávě a přejí si mít dítě. - Matka jde s dětmi houštinami,
kde stával jejich dům. Nyní jsou zde jen trosky. Matka odvádí děti pryč...
|
|
