|
| |
|
|
| |
| |
| |
|
|
22. března 2016 | |
| |
Letošní kulaté 30. výročí úmrtí Andreje Tarkovského (29. 12. 1986) připomene pražské kino Ponrepo na konci
března a po celý duben přehlídkou některých Tarkovského filmů, která bude spojena s obdobnou výběrovou
kolekcí filmů Roberta Bressona, od jehož narození letos uplyne pro změnu půlkulatých 115 let (25. 9. 1901).
Spojený cyklus filmů dvou více než blízkých filmařů nese název
Credo Bresson Tarkovskij
a přinese výběr deseti výrazných snímků obou tvůrců. V programové brožuře Ponrepa jsou zařazena mj.
i krátká vyznání, která Tarkovského tvorbě složili Óscar Ruiz Navia:
…Tarkovskij – to byl skutečný obrat v mém životě. Nejen jeho filmy, ale i jeho spisy. Nebyl jsem
kdovíjak zbožný, věřící člověk. Ale díky tomuto filmaři jsem pro sebe jistou víru našel. Jeho film
Andrej Rublev pojednává o mnichovi, který maluje ikony. Stane se očitým svědkem krutého masakru a
nechce už nikdy víc malovat. V tom jsem našel sám sebe v mé vlastní zemi…
a Alexander Kluge:
Musím vám říci, že mi Tarkovskij moc chybí. S Fassbinderem jsem si v roce 1971 slíbil, že když z nás
dvou umřu já jako první, natočí on pár falešných filmů Alexandera Klugeho. A když umře první on, udělám
totéž já pro něj. Což taky dělám. U Tarkovského bych nemohl. Před jeho dílem bych měl posvátnou úctu.
Takže je pro mne filmařem vlastně jen po pás a od pasu ještě čímsi jiným. U Černého moře, v Kolchidě,
žijí Médeini strážci. Jsou to bytosti s krunýři, žádní lidé. Vězí až po břicho v zemi a svou hořejší
částí brání vlast. Takhle vidím Tarkovského: jako obojživelníka.
Tarkovského filmy budou uvedeny v těchto termínech: 29. 3. Stalker (19:30), 5. 4. Andrej Rublev
(19:30), 8. 4. Solaris (20:00), 13. 4. Zrcadlo (20:00), 15. 4. Ivanovo dětství (17:30),
20. 4. Oběť (20:00). O bressonovské části cyklu se rozepisuji podrobněji na
samostatné stránce.
Nový zahraniční knižní titul Beyond the Frame: The Films and Film Theory of Andrei Tarkovsky,
jehož autorem je Terence McSweeney ze Southampton Solent University, vyšel koncem loňského roku v
nakladatelství Aporetic Press. Americký
Amazon
nabízí knihu za 23 dolarů, britský
Amazon
za 15 liber.
Velmi solidní, vlastně asi kompletní přehled vydaných soundtracků z filmů Andreje Tarkovského sestavil
Ricardo Messina ve svém
Guide to Tarkovsky Film Soundtracks.
Už delší dobu koluje po internetu video The Revenant by Tarkovsky,
které srovnává některé záběry z filmů Andreje Tarkovského s aktuálním oscarovým hitem Revenant,
jehož kameramanem byl Emmanuel Lubezki. Je to (ne)vědomá inspirace? Plagiátorství? Pocta?
Jiné, 22 minut dlouhé střihové zamyšlení Andrei Tarkovsky Shot By Shot.
V rámci Dnů evropského filmu bude uveden také turecký snímek Proč nemůžu být Tarkovský? z roku 2014,
který natočil režisér Murat Düzgünoglu. S Tarkovským film sice souvisí jen skrze fikční ideu hlavního
hrdiny, mladého režiséra toužícího točit velké filmy, ale podle
oficiálního traileru
půjde alespoň částečně o jistou poctu Andreji Tarkovskému. Uvedou kina Lucerna (Praha) 13. 4. (18:45)
a Scala (Brno) 17. 4. (16:00).
| |
|
|
24. ledna 2016 | |
| |
Skoro jako kobercový nálet na příznivce filmů Andreje Tarkovského vypadá jarně/letní ediční plán
společnosti Artificial Eye. Počínaje dubnem totiž postupně uvede na trh všechny celovečerní Tarkovského
filmy na Blu-ray v tomto pořadí: Ivanovo dětství (11.4.), Andrej Rublev (25.4.),
Zrcadlo (9.5.), Solaris (23.5.), Stalker (13.6.), Nostalgie (27.6.) a
Oběť (11.7.). Samozřejmě půjde o britská vydání, tedy jen s anglickou titulkovou výbavou,
nicméně snad poprvé se Tarkovského filmy dostanou na těchto nosičích k fanouškům v relativně krátké době
kompletně v regionu B. Britský Amazon zatím nabízí v preorderu jen Blu-ray s
Andrejem Rublevem
za 20 liber.
Přiznám se, že si nepamatuji, že bych kdy viděl televizní záznam z předávání cen Zlatý lev z
benátského festivalu 1962, kde Andrej Tarkovskij zažil svůj první mezinárodní úspěch - získal Zlatého
lva za svůj film Ivanovo dětství. Znám jen řadu fotografií rozesmátého Tarkovského s cenou,
ale záznam nazvaný Golden Lion awarded to Andrei Tarkovski for "Ivan's childhood" (1962),
který se objevil v listopadu na síti
YouTube, jsem ještě neviděl.
Tarkovskij zde
nejen přebírá cenu, ale dokonce pronese přímo na kameru krátký proslov (byť formální). Na záznamu je
také hezký okamžik,
když při předávání ceny, která byla udělena ex aequo, společně se Zurliniho filmem
Rodinná kronika, přenechá Zurlini Zlatého lva zcela Tarkovskému.
A na YouTube ještě jednou. Od listopadu je zde také oficiálně umístěna obrazově zvuková koláž
Andrei Tarkovski ou le son de la terre,
která vznikla pro prezentaci na výstavě o Tarkovském v pařížském Centre Pompidou v roce 2012. Na metráži
celovečerního filmu se zde odvíjí koláž fotografií z filmů, z jejich natáčení nebo Tarkovského života,
doprovozená četbou Tarkovského textů, básní jeho otce nebo úryvky dialogů či hudby z filmů.
Dvě pozoruhodné fotografie z natáčení Stalkera.
[1]
[2]
| |
|
|
29. července 2015 | |
| |
V únoru 2015 jsem ve zdejších aktualizacích informoval o britském vydání knihy Geoffa Dyera Zona,
o níž jsemm tehdy věděl jen to, že je "celá věnována filmu Stalker". V květnu letošního roku jsem zde už
referoval o jejím českém vydání (viz níže) a nyní nabízím vlastní recenzi s názvem
Něco málo o knize o filmu o cestě do místnosti.
Tedy recenzi - spíš se jedná o několik poznámek a dojmů.
Při tradičních dubnových dnech Andreje Tarkovského v Ivanovu byly letos uvedeny dokumenty Nikolaje Alchazova
z Estonska. Prvním byl film Andrey Tarkovsky: Time-Dream z roku 2012, u nějž je už podle názvu zřejmé,
že autor se v něm zaměřil na dva výrazné prvky Tarkovského filmů: čas a sny. Film se natáčel v italských
lokalitách San Galgano, Bagno Vignoni, na švédském Gotlandu, v Rusku (Mjasnoje) a v Estonsku. Vystupují
v něm Marina Tarkovská, Vitalij Gordon, Layla Alexander Garrett, Igor Jevlampijev a Dmitrij Salinskij.
V loňském roce natočil Alchazov snímek Ekskursovod, který vznikl převážně v lokalitách
natáčení Stalkera a se vzpomínkovým "průvodcovstvím" výtvarníka Jevgenije Cymbala. Nejnovější Alchazovův
film je hraný, jmenuje se Vozvraščenie v Zonu a podle všeho by měl být novou verzí stalkerovského mýtu.
Galerii několika fotografií z filmu publikoval před časem na svém profilu herec
Maxim Děmidov. Soudě podle některých
fotografií - třeba Stalker se samopalem - půjde o bizarní dílo.
Některé z aktivit na dnech Andreje Tarkovského v Ivanovu jsou zaznamenávány na video, typicky jde o vernisáže
nebo přednášky. On-line jsou k dispozici na kanálu Klassika Ivanovo na YouTube, kde je nutné je hledat
mezi záznamy jiných akcí, např. koncertů vážné hudby, vernisáží ap. Z výše zmíněných projekcí na dnech Andreje
Tarkovského je zde k prohlédnutí třeba fotoset z
výstavy fotografií Nikolaje Alchazova
z lokalit natáčení Tarkovského filmů i z Alchazovova posledního filmu o Stalkerovi nebo mnohem zajímavější,
více než půlhodinová přednáška
Nelli Fominové, kostýmní výtvarnice
Tarkovského filmů Solaris, Zrcadlo a Stalker, doplněná na zadní projekci velezajímavými
fotografiemi. Po delším hledání je možné zde objevit i další podobné záznamy.
Před více než třiceti lety připadly Tarkovského narozeniny na čas Velikonoc, přímo na Zelený čtvrtek.
Filmový štáb tehdy natáčené Oběti poblahopřál svému režisérovi tradičním švédským způsobem, v převlecích
za masku lidové velikonoční baby (Paskkärring). Foto lze kliknutím zvětšit, o švédské velikonočních tradici pak více
zde.
| |
|
|
19. května 2015 | |
| |
Součástí výstavy AENIGMA. Sto let antroposofického umění (Muzeum moderního umění v Olomouci, 19. 3. – 26. 7., více
o výstavě ZDE) je
doprovodný program, v němž bude v úterý 26. 5. uveden i Tarkovského film Oběť. Projekce začíná od 19 hod.
v sále Mozarteum.
Ze tří dokumentů o natáčení filmu Oběť je nejméně známý snímek
Bygga Bilder (Obrazy domu), který
v roce 1990 natočila Kerstin Eriksdotterová. Snímek přibližuje především zákulisí scénografické práce na tomto
Tarkovského (formálně asi nejdokonalejším) filmu prostřednictvím odjinud známých, ale i zcela nově použitých záběrů
z natáčení a především díky vzpomínkám výtvarnice Anny Aspové. Film je nyní možné v celé délce (50 min.) vidět na
kanálu You Tube s anglickými titulky.
Na stejný server nedávno přibyl i
krátký šot ze závěrečného ceremoniálu festivalu v Cannes v roce 1986, kde si
pro cenu za Oběť nepřišel tehdy již velmi nemocný Andrej Tarkovskij, ale jeho syn Andrej, jemuž film otec
dedikoval a který byl krátce předtím "propuštěný" ze Sovětského svazu.
A do třetice kanál You Tube: od dubna je k dispozici krátké video z názvem
Andrey (2006, 15 min.)
režisérů Narine Mkrtchyan a Arsena Azatyana, přibližující návštěvu Tarkovského v Arménii v roce 1965. - Pro úplnost:
tamtéž je již delší dobu k dispozici s anglickými titulky i dokument
The Exile and Death of Andrei Tarkovsky (1988) režiséra Ebbo Demanta.
"Film Andreje Tarkovského Stalker se britskému prozaikovi a esejistovi Geoffu Dyerovi nesmazatelně zapsal do paměti
již před třemi desítkami let, kdy jej viděl poprvé. Ve své nové knize nabízí Dyer, známý svými žánrově obtížně
zařaditelnými texty, svéráznou reflexi tohoto vrcholného díla světové kinematografie, která postupně přerůstá v
originální zamyšlení nad obecnějšími otázkami vztahu života a umění." Těmito slovy uvádí nakladatelství
Paseka nově
vydanou knihu Dyera Geoffa Zóna (přel. David Petrů), inspirovanou Tarkovského filmem a nesoucí podtitul "Kniha o filmu
o cestě do místnosti". O knize psal z pochopitelných důvodů jako jeden z prvních Petr Soukup na své Zóně :-)
| |
|
|
12. ledna 2015 | |
| |
Už je sice po Vánocích, ale
dárek si můžete nadělit i nyní ;-)
Probírání se stránkami starých novin a časopisů patří k mým oblíbeným činnostem. Při jedné takové "potulce"
po stránkách týdeníku Kulturní tvorba z roku 1964 (č. 52, s. 6–7) jsem narazil na text s názvem
Pozvání do Kremlu, který není ničím jiným, než úryvkem z literárního scénáře připravovaného filmu
Andrej Rublev. O existenci samostatného vydání této kapitoly scénáře jsem dosud neměl tušení. Mnozí
si jistě vybaví, že ve stejném období vyšla ukázka z literárního scénáře Rubleva ve
Filmu a době (1964, č. 11, s. 571–578)
a o rok později v rozšířené podobě ve
Světové literatuře (1965, č. 2, s. 75–111).
Fragment z Kulturní tvorby je pozoruhodný tím, že obsahuje pasáž Rublevova pozvání do Kremlu
(a odchodu Kirila z kláštera), která je mnohem obsáhlejší než pozdější "rozšířené" vydání ve
Světové literatuře (viz výše), kde jsou u této epizody vypuštěny i delší pasáže textu.
Česká bibliografie na těchto stránkách je tak obohacena o další cenný záznam. Ve všech případech je
překladatelem Jiří Pittermann. Sken úryvku scénáře z Kulturní tvorby přináším na
samostatné stránce.
V roce 2012 se konala v Moskvě konference o životě a díle Andreje Tarkovského, o níž jsem krátce referoval
i na těchto stránkách. V galerii na moskevské Soljance proběhla současně i fotografická výstava (11. 4. - 20. 5. 2012),
jejíž součástí byla také prezentace knih o Tarkovském. Našince jistě potěší, že mezi vystavenými tituly
byla zastoupena i česká kniha Tarkovského textů Krása je symbolem pravdy (Camera obscura 2011, 2. vyd.),
na obrázku vlevo ji najdete dole uprostřed (kliknutím lze zvětšit).
Až zázračně meditativní pocit vyvolává videoesej Ekina Leventa s názvem 4 Elements.
Oficiální stránka projektu
přibližuje autorův záměr srovnat užití symbolů čtyř přírodních živlů ve dvou filmech - v Tarkovského Zrcadle
(1975) a ve snímku Nuri Bilge Ceylana Koza (1995). Víc než Leventova interpretace a komparace
(oheň - jako zrození, prostředek spojení s jinými; voda - bolest, únik; země - místo pro život a smrt; vítr -
vizuální ekvivalent pocitů lásky, ztráty, žalu aj., to vše podloženo mottem z ruského přísloví "Žití není
jako chůze přes louku" a evidentně inspirováno knihou Roberta Birda Andrei Tarkovsky) ale vypoví samotné
video, které je v plném rozsahu ke shlédnutí na stránkách
vimeo (5:06 min.).
Jiná nová video esej o Solaris Auteur in Space
na stránkách BFI.
V Tarkovského bibliografii na těchto stránkách jsem provedl několik aktualizačních zásahů a obohatil ji
o nové záznamy (některé jsem zařadil i přesto, že se k Tarkovskému pojí jen volně, osobnostmi
svých protagonistů - Jankovskij, Solonicyn, Kajdanovskij) nebo o zatím chybějící skeny:
Bernard, Jan: Ivanovo dětství. Z šedé zóny, Praha, AMU 2010, s. 34–35. [celý text]
Bernard, Jan: Nostalgie. Z šedé zóny, Praha, AMU 2010, s. 35–36. [celý text]
Andrej Tarkovskij. Filmové aktuality, 1984, č. 16 (srpen), s. 12–13. [sken]
Tarkovskij Andrej. Filmové aktuality, 1985, č. 18 (srpen), s. 15. [sken]
Památce Andreje Tarkovského. Filmové aktuality, 1987, č. 2 (leden), s. 14. [sken]
Andrej Tarkovskij. Filmové aktuality, 1987, č. 19 (říjen), s. 24-28. [sken]
Zvoníček, Petr: Vždy jiný Anatolij Solonicyn. Záběr, 1978, č. 5, s. 4. [sken]
jn: Tarkovskij v Paříži. Záběr, 1978, č. 12, s. 1. [sken]
Kovář, Dušan: Oleg Jankovskij v divadle, ve filmu a v televizi. Záběr, 1981, č. 15, s. 8. [sken]
Kopaněvová, Galina: Alexandr Kajdanovskij. Záběr, 1981, č. 19, s. 5. [sken]
Kopaněvová, Galina: Co zanechal Anatolij Solonicyn. Záběr, 1982, č. 18, s. 4. [sken]
Kopaněvová, Galina: Čtyřicátníci Olega Jankovského. Záběr, 1984, č. 1, s. 5. [sken]
Kopaněvová, Galina: Ivanovo dětství. K znovuuvedení filmu. Záběr, 1987, č. 21, s. 5. [sken]
Kopaněvová, Galina: Cesta Tarkovského k Oběti. Záběr, 1989, č. 21, s. 4. [sken]
Oběť. Záběr, 1988, č. 26, příloha FFP - zima 1989, s. 2. [sken]
Blogger s nickem Marcus se na svém webu Pinnland Empire
nebo na Twitteru vyžívá mj. ve vyhledávání a
propojování "příbuzných" záběrů z různých filmů. Neunikly mu ani Tarkovského filmy a i když jeho asociace jsou
někdy hodně volné, připojuji níže všechny mnou nalezené ukázky.
|
Oběť (1986)
| Lost Highway (1997)
|
|
Oběť (1986)
| Japón (2002)
|
|
Zrcadlo (1975)
| Hors Satan (2011)
|
|
Taxikář (1976)
| Zrcadlo (1975)
|
|
Oběť (1986)
| Matka a syn (1997)
|
|
Solaris (1972)
| Antikrist (2009)
|
|
Solaris (1972)
| Japón (2002)
|
|
Nostalgie (1983)
| Silent Light (2007)
|
| |
| |
| |
| |
Aktuality:
[2002]
[2003]
[2004]
[2005]
[2006]
[2007]
[2008]
[2009-2014]
| |
| |
|
| |
| |
|
| |
Promítá se |
| |
v současnosti není žádný film Andreje Tarkovského v distribuci
|
| |
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|