|
|
Toto je oko času:
úkosem hledí
pod sedmibarevnou brvou.
Jeho víčko je omýváno ohni,
jeho slza je pára.
Slepá hvězda na něj útočí
a taví se na žhavější řase:
svět se otepluje
a mrtví
pučí a kvetou
(Paul Celan)
"Tarkovského filmy se mi zjevily jako zázrak. Najednou jsem se ocitl před dveřmi do pokoje,
od něhož jsem až dosud neměl klíč. Pokoje, do kterého jsem jen toužil proniknout, zatímco on
se tam pohyboval zcela lehce. Pocítil jsem to jako podporu – kdosi už dokázal vyjádřit to, co
jsem si vždy přál říkat, jen jsem nevěděl jak. Tarkovskij je pro mne největší, protože vtiskl filmu
novou, zvláštní řeč, jež mu umožňuje uchopit život jako zdání, jako sen."
(Ingmar Bergman)
"A teď z tebe sejmu tenhle stav a ty začneš mluvit. Ale mluv nahlas a zřetelně, volně a lehce. Neboj
se svého hlasu, své řeči. Když začneš takhle mluvit, budeš pak už celý život mluvit nahlas a zřetelně.
Pozor, dívej se na mne. Až řeknu tři, sejmu napětí z tvých rukou a z tvé řeči. jedna, dvě, tři. Nahlas a
zřetelně: Mohu mluvit. Řekni to."
"Mohu mluvit"
(z filmu Zrcadlo)
"spěchám
že ani podkůvka se neotiskne
do bláta"
(Jiří Grůša)
[Zrcadlo 1, 1989, s. 20]
|