|
|
(…) Píši tedy i z určité zvědavosti, ale nemenší význam přikládám možnosti navázat tímto
způsobem kontakt s lidmi, kteří ve filmech Tarkovského nacházejí cosi, co lze jen těžko
definovat, ale co podle mého názoru není pouze otázkou formy, jakkoli magické a uhrančivé.
(…) Tarkovského tvorba, mající výrazné rysy duchovní meditace, je nejen svědectvím o
hlubinách duchovní krize dnešního člověka, ale i očistným poselstvím o jeho hledání. A
Tarkovskij tomuto hledání dává metafysický rozměr, neboť vždy jde o hledání samotného
smyslu existence, hledání, jehož cílem je nalezení ztraceného kontaktu a Absolutnem, nalezení
pramenu víry jako etického principu. (…) Někteří lidé pociťují potřebu nalézat svůj duchovní
rodokmen. Já patřím mezi ně a v mém duchovním rodokmenu zaujímá právě Tarkovskij místo
velmi významné, řekl bych, že jedno z klíčových. I proto jsem napsal tento dopis…
(P.M. Praha)
„Vážení v Kolíně, zdravím pěkně z Hané. Potěšili ste mně svojou aktvitou ve směru tak potřebnym.
Protože o A.T., básníkovi a filosofovi obrazu, je toho tak málo u nás dostupnyho. Rád bych se víc
o tymto tvůrci, tvůrci „vizuální metafory“, o tymto umělcovi dověděl. Viděl ho blíž v jeho díle!!!
Těším se!!! Nejsem od filmu, su malíř, ale je mě „to Jeho“, ten Jeho svět blízké. Na další…
(J.J. Olomouc)
„Dekuji mnohokrat za vasi nabidku a… tesim se na nerovny zapas s Hydrou zvanou Duchovno.
Mate-li ještě kousek mista, chtel bych se stat clenem Vasi sekty a pomahat Vam sec mi me sily
budou stacit a co me ma manzelka a syn povoli. (…) Pracuji s pocitaci…“
(R.B. Teplice)
[Zrcadlo 1, 1989, s. 20]
|