|
|
„Jenom nějaký Bůh nás může zachránit. To není vina komunismu a já pochybuji, že západní
model tyto věci zlidští. Myslím, že Ti neříkám neznámou věc, že poslání Zrcadla v této době
bude ještě závažnější než před listopadem. Příspěvky tam nebudou kvůli jejich nedostupnosti,
ale kvůli jejich obsahu.“
(M.S., Žatec)
„Díky za Zrcadlo. Za ujištění, že, ač jsem o tom pochybovala, nejsem v tom sama a jediná,
kdo má právě tento a takový názor a vidění světa. Že mohu klidně žít bez rozporů v sobě, žít
v souhlasu se svým vnitřním bytím a nemusím se ptát (sebe), zda na podstatě, ba samotné
existenci této vnitřní podstaty není náhodou něco divného, nenormálního, protože se mne dosud
o tom moje okolí snažilo přesvědčit.“
(H.L., Zábřeh)
„O Zrcadle se nedá pochybovat! Podle mojeho nepatrnýho úsudku! Má obrovskou přednost
ve skutečnosti, že na jedné (přehledné) ploše soustřeďuje hodně z duchovních hledání a usilování.
A to má obrovské význam! Protože, i přes paradox náhlýho otevření stavidel, vzniká a určitě
bude i dál vznikat potřeba tichýho soustředěnýho toku! … Zrcadlo je esence. Je to jak setkat
se s velkým člověkem. Nabitý odborníkem schopným se dávat. No prostě dál, jen dál…“
(J.J., Olomouc)
[Zrcadlo 4, 1990, s. 3]
|