Vidí opuštěnou tvrz, kravku, mrtvé čapí mládě, vychrtlé psisko, nepořádný sad a vážku nad rybníkem.
Lesní šance (16.3.1250)
|
Když se Kozlík probere, pohádá se s Kateřinou.
|
Pod šancí (17.3.1250)
|
Začíná nový den. Marketa spí v Mikolášově náručí. Z dálky dolehne znamení - vlčí zavytí. Mikoláš je okamžitě na nohou.
|
Lesní šance (17.3.1250)
[galerie]
|
Spícím táborem se loudá Kozlík. Na bránu buší Mikoláš a říká, co slyšel. Tábor je rázem
na nohou. První, co spatří z opileckého spánku probuzený Bernard, je useknutá hlava jeho
ovečky, kterou při večerní hostině snědli. Kozlík poroučí osvobodit Mikoláše a ostatní
z pout. Bernard vychází s hlavou ovečky z tábora, ale pluk mezitím obkličuje lesní
šanci a tak mnich zůstane venku, mezi oběma nepříteli. Pivo vyzve Kozlíka, aby se vzdal.
Když ten odmítne, přitáhne Adama a chce ho popravit. Kozlík poroučí přivést Kristiána
a vyhrožuje, že učiní totéž. Starý Kristián vyzývá ke klidu. V nastalém
zmatku se Adam rozběhne k šanci, ale je zastaven šípy hejtmanových vojáků. Ti, nedbajíce Piva,
se vrhnou proti šanci, ale jsou krvavě odraženi.
|
|
|
13. Biskup Hennavský
|
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
[galerie]
|
Bažinatou krajinou se plouží Kristián, který se pominul na rozumu. V bažině tone kůň.
|
Říšská cesta (15.2.1250)
|
Kristiánovi se zdá, že jej kdosi štve po zaváté cestě. Vidí před sebou otce, který se mu staví do cesty. Proběhne jím.
|
Les u šance (18.3.1250)
|
Běží za Alexandrou, ale křik otce jej přidržuje. Nerozhodně se zastaví. Rozmýšlí se...
|
Pod šancí (17.3.1250)
|
...má-li se vrátit k otci, nebo...
|
Les u šance (18.3.1250)
|
...k Alexandře, která naň čeká, ač se k ní blíží smečka vojáků se psy.
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
|
Nedovedl se rozhodnout. Potácí se bažinatým bezcestím, vrací se mu obraz tonoucího grošáka.
|
Říšská cesta (15.2.1250)
|
Žene se znovu po cestě pronásledován hlasem otce, který mu vyčítá poměr k Alexandře.
|
Les u šance (18.3.1250)
|
Vidí otce, jak klopýtá přes mrtvoly a rozzuřen se na něj vrhá.
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
|
Zlostný otcův křik letí za ním až do bažin, kde se bez vůle motá.
|
Pod šancí (16.3.1250)
|
Cítí se v milosrdném objetí Alexandry, k níž byl ještě nedávno přikován řetězem.
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
|
Prodírá se trnkovým houštím. Prchá před obrazem...
|
Les u šance (18.3.1250)
|
...Drahuše, kterou voják vleče ke koni kde se děvče vytrhne, zmocní se nože a vojáka
bodne. Ostatní vojáci se na Drahuši vrhnou.
|
Pod šancí (16.3.1250)
|
Kristián si vybaví užaslou tvář Drahuše, když stanula nad ložem milenců Mikoláše a Markety.
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
|
Kristián zběsile prchá před tím pohledem, ale nemůže mu uniknout...
|
Les u šance (18.3.1250)
|
...vidí rozsápané tělo Drahuše před sebou.
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
|
Kristián se zastaví, neschopen pohybu. Jako šílenec upírá oči do jednoho místa.
|
Pod šancí (17.3.1250)
|
Vidí vyvrácenou bránu lesní šance. Je prázdná. Slyší dech vlčí smečky.
|
Krajina u Roháčku (20.3.1250)
|
Tvář Kristiána se pohne a vzápětí se před ní zvedá tětiva luku s opeřeným koncem šípu. Zamíří...
|
Les u šance (18.3.1250)
[galerie]
|
Ve vyvrácených vratech leží do sebe zaklesnutá těla vojáků i loupežníků. Drnkne struna tětivy, obraz nalétne...
|
Před Roháčkem (20.3.1250)
|
...šíp zasáhne tvář vojáka. Oslepen, potácí se proti Kristiánovi, který se nemůže hnout
z místa. Voják jím prochází a pomatený Kristián znovu stojí před vypáleným Roháčkem.
Kousek odtud leží tělo Adama, probité tuctem šípů. Kristián k němu pokročí, ale v téže
chvíli se ozve hlas otce. Alexandra se rozběhne k tvrzi.
|
Pod šancí (18.3.1250)
|
Kristián ji chce následovat, ale místo toho se přibližuje k loži z mechu, které před
nedávnem vystlal pod šancí Mikoláš. Leží tu jeho otec. Reiner, který se nad ním
sklání, vyčítá Kristiánovi poměr k Alexandře. Náhle z lože vyskočí starý Kristián,
pokrytecky předstírající zranění a má syna k tomu aby Alexandru opustil.
|
Roháček (15.2.1250)
|
Kristiánovi se vybavuje obraz zmrzlého vodního příkopu, odkud jej Adam táhne spolu s
Reinerem zpět k tvrzi. Kristián vstupuje sám na nádvoří, spatří na hácích pověšenou
Alexandru a nevšímavě ji přechází. Když se jeho pohled do těch míst znovu vrátí...
|
Nádvoří Roháčku (20.3.1250)
|
...vidí odtud přicházet otce. Kristiánovi se střídavě zjevuje otec, který se přitom
nehýbá z místa a Adam, který se se širočinou v ruce blíží stále rychleji. V hrozné
úzkosti vykříkne Kristián Alexandřino jméno. Pak se rozběhne ke kůlně, kde byl před
nedávnem zavřený.
|
Kůlna na Roháčku (20.3.1250)
[galerie]
|
Výkřik vyplaší Bernarda, který v kůlně našel úkryt a opéká si tam zajíčka. Mnich se
pokouší s Kristiánem zavést řeč, ten však ulehne do kouta a mnicha si nevšímá.
Bernard jí a mele, co ho napadne. Dá se do sněžení. Vlčí vytí probudí Kristiánovy smysly.
Vstane a otevře dveře. Bílé nádvoří Roháčku je plné vlků. Vykročí do jejich středu.
Smečka si ho nevšímá. Sotva však Kristián zmizí za clonou padajícího sněhu, vrhnou se
vlci na kůlnu, kde se poděšený Bernard snaží zabarikádovat.
|