|
|
Krypta klášterní baziliky sv. Prokopa v Třebíči. Lokalita natáčení Markety Lazarové
[viz též fotografie R. Homoly]
|
Královský obraz
Do filmu nepřevedená část scénáře (v textu scénáře značena odlišnou barvou) s často citovaným názvem Královský obraz se ve skutečnosti
skládala ze dvou částí, které byly do příběhu zakomponovány jako třetí (Král) a patnáctý (Královská milost) obraz.
Historické pozadí příběhu je sice dáno jak tímto "královskym obrazem", který se věnuje jedné epizodě
z panování krále Václava I., tak i poznámkami ve scénáři, které datují přesně na den všechny
události ve filmu, ale jak poznamenal ve své stati o Marketě Lazarové Jan Žalman, pro
vyznění příběhu není podstatné kdy a kde se odehrával.
František Vláčil přesto pociťoval neexistenci královské epizody ve filmu jako újmu. Pokusme
se proto alespoň stručně proniknout do dějů, které se v polovině 13. století v Čechách
odehrávaly.
|
|
Odboj kralevice Přemysla proti otci, králi Václavovi I.
Ve druhé polovině 40. let 13. století vyvrcholila v Čechách panovnická krize, která nebyla
důsledkem oslabení státu, ale plynula ze selhání krále Václava I., jenž se osobně nedokázal
přizpůsobit roli, kterou měl jako panovník a vládce zastávat. Souběžně s tím můžeme pozorovat
růst sebevědomí české šlechty, která sledovala se znepokojením nejen oslabení panovníkovy
autority, ale i růst vlivu německého obyvatelstva, které na královo pozvání přicházelo osidlovat
řadu dosud neobydlených oblastí království.
Už v letech 1246-1247 byl nastolen systém tzv. diarchie, kdy byl právoplatný dědic trůnu určen
za pána Moravy a do velké míry zajišťoval i panovníkovu politiku v Podunají. V tomto krátkém
období působil jako tzv. menší král Václavův prvorozený syn Vladislav, zatímco mladší Přemysl
byl patrně určen pro kněžskou dráhu.
|
Klášterní bazilika sv. Prokopa v Třebíči. Dokončeno v polovině 13. století za vlády Václava I.
[viz též fotografie R. Homoly]
|
Zvrat v událostech přinesla nečekaná Vladislavova smrt na počátku roku 1247. Titul moravského
markraběte tak automaticky přešel na druhého Václavova syna, tehdy čtrnáctiletého Přemysla.
Okruh hradských úředníků začal brzy nato jednat a někdy během léta 1247 v klauzuře kostela
na Pražském hradě prohlásili, bez vědomí krále Václava I., mladého kralevice za právoplatného
panovníka. Dosavadní král Václav I. mohl podle jejich představ pobývat na svých hradech, ale
veškerá panovnická iniciativa měla přejít do rukou "mladšího krále" Přemysla.
Mezi těmi, kdo provolali mladého kralevice novým panovníkem, nalézáme jména sudího Ctibora,
zvaného "Moudrá hlava" (objevuje se i ve scénáři filmu), Bavora ze Strakonic, Vítka z Hradce,
Ondřeje z Všechrom aj. Souběžně s tím došlo k poklesu bezpečnosti v zemi a rozhořela se
regulerní "občanská válka", kdy na straně kralevice Přemysla stála velká část domácí šlechty a
na straně krále Václava jen několik věrnych (Boreš z Rýzmburka, Havel z Lemberka - manžel
Zdislavy z Křižanova, prohlášené později za svatou). Přemysl sice nebyl jako panovník uznán
mezinárodně (papežovy hrozby o dání do klatby), ale na "domácím poli" měl autoritu mezi
velkou částí nespokojené šlechty.
Během let 1248-1249 docházelo v Čechách k řadě vojenských operací se střídavými úspěchy na
obou stranách. Obecně se ale dá říci, že Přemyslova strana postupně získávala převahu a
obsazovala důležité strategické body. Král Václav I. se musel s žádostí o pomoc obrátit do
zahraničí.
|
Společný denár Václava I. a Přemysla Otakara II.
|
Jako zásadní zlom v událostech je v historických pramenech líčena bitva u Mostu na konci roku
1248, kde byl Přemysl poražen vojskem, vedeným Borešem z Rýzmburka. Od té doby získává Václav I.
dříve ztracené pozice a během roku 1249 začíná s Přemyslem uzavírat sérii mírových smluv.
Po obléhání Pražského hradu vojskem Václava I. se 16. července 1249 jeho obránci vzdali.
Přemysl se krátce poté, v den "Nanebevzetí slavné Panny", 15. srpna 1249, v Anežském klášteře
před otcem pokořil.
Zatímco mezi otcem a synem došlo velmi rychle k usmíření (věznění Přemyslovo na hradě Týřově
nemělo dlouhého trvání), někteří představitelé vzpurné šlechty byli vězněni déle. Uvádí se, že
na Pražském hradě byli drženi až tři roky. Přední
vůdce a rádce mladého Přemysla, soudce Ctibor Moudrá hlava společně se svým synem Jarošem,
uprchli hned po
Václavově vítězství ze země do Saska. Po třech letech byli prý ale vydáni králi Václavovi, který
dal Ctibora na Peříně setnout a jeho syna vplésti do kola.
|
Výzdoba portálu vchodu do klášterní baziliky sv. Prokopa v Třebíči. Lokalita natáčení Markety
[viz též fotografie R. Homoly]
|
K narovnání vztahů mezi Václavem a Přemyslem došlo velmi brzy. Přemysl byl jediným Václavovým
potomkem a v sázce tak byla nejen budoucnost dynastie, ale i integrita státu. Z tohoto pohledu
se tak jeví Přemyslovo povstání jako neuvážený čin, který lze přičítat spíše jeho mladické
nerozvážnosti a ovlivnění ze strany vysoké šlechty. Zároveň se ale toto období ukázalo
jako důležité pro někeré nové tendence:
* do popředí se dostala nová společenská elita (Havel z Lemberka, Boreš z Rýzmburka, biskup
Bruno)
* obnovila se legitimita dvojvládí a započala opětovná konsolidace země
* události z let 1247-1250 se staly vladařskou a válečnickou školou mladého Přemysla, od roku
1253 krále Přemysla Otakara II., který byl v Evropě znám i jako král "železný a zlatý"
|
|
podle:
Pekař, Josef, O povstání kralevice Přemysla proti králi Václavovi I., Vyšehrad, Praha 1941
Přehled dějin Československa I/1, Academia, Praha 1980, s. 221-222.
Vaníček, Vratislav, Velké dějiny zemí Koruny české II., Paseka, Praha - Litomyšl 2000, s. 371-387.
|
|