Časopis pro kulturní dějiny Kuděj přinesl ve svém druhém letošním čísle obsáhlý příspěvek Petra Kopala s názvem Hra o Marketu Lazarovou? s podtitulem Filmové obrazy středověku.

Autor se na 25 stranách nezabývá ani tak podrobnou analýzou Vláčilova opusu, ale jeho pozornost je soustředěna především na místo Markety v českém historickém filmu z něhož si pro účely své práce vybírá jen skupinu filmů se středověkou tematikou. V několika kapitolách (Špína + emoce = středověk, Fenomén odborných poradců, Rekonstrukce nebo věrohodnost?, Královské obrazy, Normalizované obrazy ad.) autor postupně rozebírá charakteristické rysy českého "středověkého" filmu, přičemž se pokouší alespoň nastínit možné myšlenkové a inspirační geneze jednolivých děl, která se ve zobrazení minulosti často snažila Vláčilovou Marketou alespoň inspirovat a nebo jí byla leckdy poměřována. Často v textu dochází k prolnutí (a srovnání) motivů, které použil (nebo chtěl použít) nejen František Vláčil, ale do svých filmů je začlenili i jiní autoři, často dochází k vytvoření jakési typologie postav, které jednotlivými filmy procházejí: mnich, panovník, loupežný rytíř apod.

Autor se pokouší přistupovat k jednotlivým filmům s vědomím toho, že byla leckdy předem určena jako nástroj ideologizace společnosti (Vávra), snaží se najít cestu také k těm filmům, které i přes svůj distribuční propad měly, alespoň v zárodcích, "poctivé" úmysly a chtěly být výpovědí, obrazem či rekonstrukcí. Formuluje také závěry, proč u naprosté většiny z nich k naplnění těchto cílů nedošlo. Výsledkem je konstatování, že mezi českou "středověkářskou" filmovou produkcí nenalezneme prakticky jediné filmové dílo, které by se dokázalo Vláčilovi přiblížit byť jen v jediném jeho "rozměru": básnivosti, autentičnosti, sugestivnosti a univerzalitě. Marketa zůstává osamocenou, "až nedovoleně omamnou a krásnou" růží mezi jinými díly, která obvykle doplatila buď na přeceňování tvůrčích ambicí autorů nebo na ideologickou (nově společenskou) poptávku, přičemž to druhé kupodivu lze alespoň částečně říci i o jediném polistopadovém středověkém filmu, Zdislavě z Lemberka.

Studie Petra Kopala (jinak profesí historika a také spoluautora semináře Film a dějiny - www.filmadejiny.cz) spíše vytyčila řadu otazníků, které čekají na své zodpovězení. Jak autor v závěru zmiňuje, provedení skutečného historického rozboru českých historických filmů, odkrytí jejich inspiračních zdrojů, tvůrčích postupů, záměrů a cílů máme teprve před sebou. Zbytečná práce by to přitom nebyla: jedním z nepochybných rozměrů vnímání a chápání historických filmů totiž je, že mnohem silněji než jakékoliv psané slovo ovlivňují vnímání dějin ve společnosti.

Petr Kopal
Hra o Marketu Lazarovou? Filmové obrazy středověku
Kuděj 5, 2003, č. 2, s. 42-67.

Petr Gajdošík