Narodil se 8. března 1934 ve Zvolenu, zemřel 5. října 2003 v Bratislavě.
Slovenský herec, herecký samouk, který po studiu stavební průmyslovky nastoupil jako projektant v Projektovém ústavu v Bratislavě. Už během studií vyvíjel herecké aktivity, jeho filmovým debutem byla epizodní role ve filmu Skalní v ofsajde (1960) režiséra Jána Lacka. Výraznější roli dostal později ve filmu Eduarda Grečnera Každý týždeň sedem dní (1964) a ve stejném roce ve snímku Prípad pre obhajcu režiséra Martina Hollého. Životní rolí pro něj ale byla postava Mikoláše ve Vláčilově Marketě Lazarové (1967). V roce 1968 se jako spolurežisér podílel na Jakubiskově filmu Zbehovia a pútnici.
Jako výrazný herecký typ brzy zaujal domácí i zahraniční režiséry, takže vedle českých a slovenských filmů (Stopy na Sitne, 1968; Sladké hry minulého léta, 1969; Princ Bajaja, 1971; Láska, 1973; Pacho, hybský zbojník, 1976 ad.) byl obsazen i v několika maďarských a německých filmech (Virágvasárnap, 1969, rež. Imre Gyöngyössy; Husaren in Berlin, 1971, rež. Erwin Stranka; Még kér a nép, 1971, rež. Miklós Jancsó; Elektra a její pravda, 1974, rež. Miklós Jancsó ad.).
V 80. letech se stal členem činohry Divadla v Špišské Nové Vsi, později působil jako herec bez angažmá na různých scénách. V 90. letech se jako výtvarník podílel na výtvarných sympóziích v čierno-balockých lesích na EKO ART v Osrblí. Jeho poslední hereckou filmovou příležitostí byla postava starého Kutiny v Trojanových Želarech (2003) a poté účinkování v dokumentu T. Hejtmánka Sentiment (2003).

Sbohem Mikoláši, ty jsi byl můj nejmilejší... ...tak by mohla znít parafráze posledních Kozlíkových slov, kterou jsem si vypůjčil, neb jsem nedokázal přijít na smysluplnější úvod následující "novinky"... ...ale raději informovat pozdě než vůbec... Zprávu jsem se bohužel dozvěděl s odstupem tří měsíců, ale chybět by zde neměla: 5. října 2003 zemřel ve věku 69 let v Bratislavě František (Fero) Velecký, slovenský herec, který se objevil v několika desítkách filmů, ale jeho nejslavnější rolí byla patrně postava Mikoláše v Marketě Lazarové. Z mého nedávného ubírání se dokumentem Sentiment jsem si zapamatoval mj. jednu scénu v níž se Fero Velecký přiznal k niternému prožitku při práci na Marketě. K tomu, že František Vláčil ho během té dlouhé doby, po kterou film vznikal, jako člověka úplně změnil, naučil ho vnímat svět jinýma očima a za to že mu bude do smrti vděčný. Přiznal se i k tomu, že Marketa byla pro něj největší film na němž kdy pracoval a že při ohlédnutí za svou hereckou kariérou má pocit, že po jejím dokončení měl s filmem raději skončit... Že tu čistou desku své začínající herecké duše, kterou v něm František Vláčil dokázal tak krásně pomalovat, už v dalších letech jen špinil... [Na Nostalghia.cz 13.1.2004]