|
|
Poslední celovečerní film Františka Vláčila MÁG. (1987) zachycuje „několik obrazů ze
života Karla Hynka Máchy“. Dílo lze charakterizovat jako koláž historicky doložených situací
a fiktivních historek, básnivých obrazů máchovské krajiny kolem Bezdězu a snových výjevů
básníkovy fantazie, v nichž je jeho osobnost vykreslena na pozadí dobové české obrozenecké
společnosti a s neopakovatelnými rysy jeho bouřlivé povahy. Přes to všechno je MÁG.
jen stínem dřívější Vláčilovy virtuozity.
Přitom o filmu nelze jednoznačně říct, že je to film špatný. Obrazové ztvárnění velmi příjemně
a neagresivně využívá barevný materiál, zejména podzimní krajinné nálady nepostrádají určitou
melancholii a přirozenou barevnou uniformitu. Interiéry jsou citlivě nasvíceny, využívá se
u nich přirozeného světla, což opět podporuje autenticitu prostředí. I herecké výkony
jsou myslím kladnou stránkou díla, zejména Veronika Žilková dokázala dobře rozehrát postavu
Lori se vší její vyplašeností, zoufalostí i naivitou. Kde ale film zásadně selhává je scénář.
Scenárista Václav Nývlt pracoval s Vláčilem už na snímku DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ, tam
mu ale byla předlohou dramaturgicky sevřená literární předloha. MÁG. ale takovou jednotnou
dramatickou linii nemá. Film je rozkouskovaný na řadu drobných epizod, které spolu ne vždy
zcela ladí. Propojování jednotlivých sekvencí a časoprostorových rovin zde někdy nefunguje,
řazení výjevů je mnohdy popisné a upomíná spíš na televizní inscenaci. Zapojení veršů (citlivý
přednes Rudolfa Hrušínského) a několika grafik s Máchovou podobiznou jakoby film předurčovalo
ke školním projekcím. Ta tam je pověstná Vláčilova baladičnost, ve filmu jen slabě rezonující
v ojedinělých momentech, např. ve scéně s mrtvým dítětem na Bezdězu nebo v sekvenci Poutě
krkonošské.
Připadá mi, že hlavním problémem filmu je snaha autorů do něj dostat příliš mnoho motivů -
složitou Máchovu osobnost, všechny jeho soukromé i společenské peripetie, dobové pozadí
české společnosti, konfliktní vztahy Máchy a Tyla, k tomu nástin historického pozadí vzniku
Máje i motivy nejsložitější, jakými je zapojení Máchových veršů do filmu. Mácha tak byl sice
popsán z mnoha úhlů, ale i tak zůstal nepolapen.
Bonton vydal film na DVD letos v srpnu. Přepis je takový všelijaký. Obraz je většinou
barevně vpořádku, několik sekvencí je ale hodně zašedlých, pár dalších se mi zdá naopak
velmi tmavých. V obraze je velká míra mechanických kazů, škrábanců a dropoutů. Zvuková stopa
v DD 2.0 sice slabě šumí, ale není to nijak zřetelné a při projekci to nevadí. Bonusové
rozhovory přinášejí krátké vzpomínky Jiřího Schwarze, Veroniky Žilkové a Jiřího Macáka.
Vše je doplněno textovými filmografiemi a fotogalerií, obsahující i snímky spoza kamery.
Někdy mě u tohoho filmu napadá hříšná myšlenka: natočit MÁG. jiný režisér, byly by
asi dobové kritiky shovívavější. Pro Františka Vláčila to byl ale neúspěch. Podle vlastních
slov se po dokončení filmu, s nímž sám nebyl spokojen, dobrovolně a samostatně rozhodl ukončit
režijní práci. V této souvislosti vnímám trošku symbolicky slova Veroniky Žilkové z
bonusového rozhovoru, v nichž vyjádřila přesvědčení, že nejlepším představitelem Karla
Hynka Máchy by byl ve svém vlastním filmu právě Vláčil. Tak jak poznala během natáčení jeho
zoufalost z (marného) hledání výrazu, jeho složitou a impulsivní povahu, s častými expresivními
výlevy, tak si postupně začala Máchu představovat. Sám sobě básníkem... V závěru filmu stoupá
Karel Hynek Mácha po točitém schodišti, nemocný a slabý, s nejasnou vidinou čiré krásy v
mysli rozevírá okenice, aby se na filmovém plátně zastavil obraz „jezera hladkého v křovích
stinných“. A tak nějak podobně, v nejvyšším vytržení z tvorby, nám František Vláčil ve svých
filmech odhaloval krásu, poezii i drsnou realitu světa svých hrdinů. Byl to básník filmu.
Mág. (DVD)
1987, 87 min.
PAL, bar., 1.33:1, mono (DD 2.0)
titulky: české
vydavatel: Bonton (2008)
Region 0
Bonusy: rozhovory (J. Schwarz, V. Žilková, J. Macák), filmografie, fotogalerie
[na Nostalghia.cz publikováno 11. 9. 2008]
|