|
|
|
Příjezd do dvora
(MARKETA LAZAROVÁ, STÍNY HORKÉHO LÉTA)
Filmy MARKETA LAZAROVÁ a STÍNY HORKÉHO LÉTA dělí nejen přesně jedno desetiletí
od jejich vzniku (1967/1977), ale i obsah a žánrové zaměření. Přesto v nich najdeme
jedno místo, v němž Vláčil u mladšího filmu do značné míry zopakoval scénu
z filmu staršího. Jedná se o příjezd povozu do uzavřeného dvorce.
Oběma momentům předchází delší pasáž „jízdy“ krajinou: v MARKETĚ LAZAROVÉ se
vrací Lazar s Marketou z kláštera, je rozmrzelý, že ji v klášteře ještě nepřijali
a naopak si ještě řekli o dary, k tomu jej ještě rozčílí potulný mnich Bernard,
žebrající u cesty o kousek jídla. Brblá řeči o křivdách, nespravedlnosti světa aj.,
náladu mu ale spraví dcera Marketa, která v jednom momentu zvesela seskočí ze saní
a skotačivě ubíhá ke dvorci.
Ve STÍNECH HORKÉHO LÉTA není pasáž jízdy tak ucelená, přeruší ji „samostatné“
scény zastávky v hospodě a pak osvěžení u lesního potůčku, které se váží k dalšímu
ději (viz text Řeka Léthé). I zde
ale v závěru sekvence jízdy přijíždí zamlklý Baran ke dvorci sám, poté, co
jeho syn Lukáš běžel napřed (na rozdíl od Markety ale uražený).
Příjezd a vjezd do dvorce je v obou filmech snímán podobně, s ohledem na potřebu
jiného vyznění v tom kterém filmu ale rozdílnými způsoby. V obou filmech je divákovi
servírován příjezd k celku dvorce, průjezd vraty a zastavení uvnitř. V MARKETĚ jde
ovšem výrazněji o subjektivní (subjektivizující) pohledy, ve STÍNECH mnohem více
o nestranný záznam situace. V MARKETĚ je použita ruční kamera umístěná na saních,
zprvu jako subjektivní Lazarův pohled z jízdy, po střihu jako samostatná jízda
kamery vpřed s proměnlivou ohniskovou vzdáleností, při níž kamera projede průjezdem
až do prostoru dvora. Ve STÍNECH je samotný příjezd ke dvorci nahrazen dlouhou
transfokací z jednoho místa, kterou vzápětí vystřídá protizáběr, průhled skrze
průjezd, jímž do dvora vjíždí Baran (opět transfokace, ale obrácená).
Bezprostřední okamžiky po příjezdu do dvorce, kdy si Lazar i Baran uvědomují, že
něco není v pořádku, jsou v obou filmech prakticky stejné. Celkem bezstarostný
příjezd, zastavení a… nezvyklé ticho, první známka nenormální situace, první
podezření. Rozhlížení se ve stoje u opratí, pak bouchnutí zavírajících se
(zavíraných?) vrat.
Pokračování scény a další sled záběrů jsou už pak v každém filmu jiné, protože
se přizpůsobují rozdílnému vývoji dalšího děje. Společná jim je rostoucí „křivka“ dramatického
napětí, jehož původ je v případě MARKETY odhalen brzy (Mikoláš a jeho tlupa a
otázka „jak to všechno dopadne“), u STÍNŮ je hrdina (i divák) ponechán v napjatém
očekávání a nevědomosti. V MARKETĚ je pozornost kamery upřena na Lazara, který se
(zcela zapomenuv na dceru) snaží někam prchnout či se ukrýt. Převahu zde mají dlouhé
záběry se švenky, případně detaily tváří. Ve STÍNECH zůstává kamera statická,
sleduje hrdinu z povzdálí v prázdném a tichém prostoru dvorce až do jeho vkročení
do statku. Náhlý prudký střih nás sice informuje o Baranově přepadení (úder do
hlavy doprovázený intenzivním hudebním nástupem), identita útočníků je ale i zde
nejasná a odhalí se až v následujících scénách.
[na Nostalghia.cz publikováno 21. 12. 2020]
|
