|
Byla mým očistcem
| ||
|
Za tu strašnou spoustu měsíců, ale co říkám, let, mám pocit, že se pro mne film
o Marketě Lazarové stal jakýmsi svébytným zaměstnáním. Mám pocit úlevy, že práce na
něm skončila. Dříve, před Marketou - vidíte, dělím život na „před“ a „po“ –
jsem točil filmy s radostí, Marketa byla pro mne očistcem. Zmáháte věci, které jdou
těžce, nepoddávají se. Měl jsem před sebou milovaného Vančuru, dokonalý literární tvar.
Báseň v próze, ano, je to báseň v próze, umím ji skoro celou zpaměti, a zkuste se naučit
román! Tedy báseň v próze a podle mého i nejlepší humoristický román, při vší tragédii
v ději. Záležitost typicky českou, přesně s tou mírou směšnosti a absurdity, kterou
cítím v každé české tragédii.
Ale filmová Marketa Lazarová musela mluvit filmovými obrazy. A vezměte Vančurovi tu
krásnou češtinu, vytrhněte samotný příběh. Co vám vyjde? S hrůzou mi tane na mysli
dramaturgický extrakt, kalendářová historka o Marketě, dceři zemanově, zaslíbené bohu,
kteroužto Marketu uloupil syn loupeživého rytíře a ona se stala jeho milenkou, a také
o svárech loupeživých rytířů. Chtějte na mně obsah, myšlenku – neposloužím, neumím
vysvětlit. Myšlenek na deset filmů, ale žádná nevylézá nijak naléhavě, netrčí napovrch.
Je to drsný příběh z drsných dob, kdy na prahu 13. století v křesťanství doznívalo
ještě pohanství. Prvek, který mi učaroval v Obrazech z dějin národa českého. K Marketě
Lazarové přibyly celé nové postavy, nové situace, pasáže inspirované Vančurou, ale
už vůbec ne Vančurovy. Autor Markety i Obrazů byl inspiračním zdrojem, ale nebral
jsem nic daného, nic hotového, mohu svou zkušeností filmaře obohatit lidskou a uměleckou
zkušenost spisovatele.
Vančura umístil Marketu nejspíš do vladislavské doby, tenkrát se už o pohanství nedalo
mluvit, proto moji hrdinové žíjí vlastně dříve než jeho, ještě to nejsou loupeživé
postrachy, jen „koněběrkové“. Žili dřív, doba ještě nedorostla na bandity, oni prostě
jen kradli – koně, dobytek. Nikdo nezasvěcený si neuvědomí množství lidské práce,
vynaložené na Marketu. Na výpravném historickém velkofilmu se navíc dají snadno poznat
vložené náklady, proto se obvykle dělává, aby ohromil právě tím.
Ale Marketa? Roky příprav, vlastně dva roky natáčení, plorozpadlé tvrze daleko od
civilizace, štáb uprostřed bahenních sopek, zničení herci ve zmrzlé, zasněžené krajině.
Nesnesl jsem sebemenší klam, filmařskou iluzi, jindy a jinde zcela běžnou.
Dlouho jsem věřil, že ten film bude typickou podívanou. Protože – co je Vančurova
Marketa proti rozkošné složitosti současné literatury! Ale nebude, nebude, stalo se,
že Marketa není film na vnímání jednoduchý. Není to podívaná, historický velkofilm,
ale filmový epos, čtyřhodinový. Proč bych vyjadřoval jinou formou, co už je...?
A mám pocit člověka, kterému zemřel blízký příbuzný, vedle kterého žil a kterého,
pravda, někdy nenáviděl.
František Vláčil → Vláčil, František: Byla mým očistcem. Filmové a televizní noviny 1, 1967, č. 5 (6. 9.), s. 1. [expl.] | |
* * * | ||
| ||
|
| ||
|
© 2005-2024 Nostalghia.cz © 2005-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |