S Františekem Vláčilem o bystrém oku filmaře


Rozhovor Magdalény Bičíkové s Františkem Vláčilem byl veden pro festivalové noviny Festival, vycházející v rámci filmového festivalu ve Zlíně v roce 1995. Publikován byl v jejich 1. čísle. – O pár měsíců později byl rozhovor ve stejném znění přetištěn i v měsíčníku Prostor Zlín, z nějž nabízí stránky Nostalghia.cz také sken originálního článku [ZDE].


František Vláčil dnes bydlí v Dejvicích, nedaleko konečné tramvají. Před oknem muže, v jehož filmech hraje stěžejní roli architektura a hudba, se týčí bizarní silueta hotelu Internacionál a dovnitř zaznívá dětský křik z nedalekého hřiště. „Jsou to vřeštidla“, s klidem poznamenal František Vláčil a zapálil si další cigaretu.

„Celé odpoledne poslouchám, jak se trumfují, kdo z nich víc zaječí.“ Kulisy k rozhovoru byly tedy příznačně rozestavěny a povídání o filmu SIRIUS, který letos slavnostně zahajuje zlínský festival mohlo začít.

Snímek SIRIUS bývá anoncován jako snímek „o mládeži pro mládež“. Přiznám se, že když jsem tuto válečnou baladu viděla jako malá holka, hrozně mě rozesmutněla. Vy jste SIRIA vážně točil pro děti?

Abych pravdu řekl, tímhle způsobem jsem o tom neuvažoval. Přál jsem si zkrátka točit, nechtěl jsem dopadnout jako chirurg, který po dlouhé přestávce ztrácí cit v prstech. Do osmašedesátého roku jsem realizoval takřka jeden film ročně, ale pak mi scénář schvalovali se všelijakými výhradami, a nakonec z toho nebylo nic. Měl jsem maličký štáb a odpadla i tíživá odpovědnost za ohromný rozpočet. Kromě typických „kraťasů“ jsem ve zlínském studiu realizoval i dva snímky středometrážní, včetně zmíněného SIRIA. Točili jsem jej s minimem herců a převážně v reálech okolo Sušice, v zajímavé krajině provrtané vápencovými lomy. Takže abych to shrnul, já na tento film vzpomínám v dobrém.

Hlavnímu hrdinovi, který se shodou okolností jmenuje František jako vy, je asi dvanáct let. Vy jste válku zažil už jako mladý muž, čili si na tu dobu musíte pamatovat.

Konec války jsem prožil v Brně. Na jižní Moravě se dost dlouho bojovalo a zažil jsem i několik amerických náletů, ale nemohu říct, že bych měl z toho období tristní vzpomínky. S očima navrch hlavy jsme tehdy s klukama prolézali ještě hořící trosky a když z ulice zmizely stržené troleje, nevypadalo město až tak hrozně. Ve vybombardovaných domech se totiž občas probořil jen vnitřek, takže vnější stěny zůstaly stát. Se vzhledem staveb je to vůbec zajímavé. Vybudovat kulisu a opatřit ji stoletou patinou není problém. Nikdy ale nelze vytvořit terén, krajinu, která vznikala tisíce let nebo starou dlažbu. Bystré filmařské oko rozdíl okamžitě postřehne. Umělé stavení lze postavit jen v místě, kde už kdysi stálo. Lidé, kteří kolem něj chodili, totiž jeho okolí navěky poznamenali.

O výkonu Michala Vavruši v roli Františka psaly dobové kritiky v superlativech. Co si myslíte o dětském hraní vy?

Všechno závisí na šťastné ruce. Pokud ji máte, vyberete dítě podobné filmové postavě. Protože dítě ve filmu nehraje, ono tam zkrátka je. Rodiče, a bohužel i někteří mí kolegové, často podlehnou dojmu, že mají co dělat s hvězdou, a děcko nemůže nové úlohy hrát. Při natáčení se na děti obvykle kladly vysoké nároky a nehledělo se příliš na zákoník práce. Pravda, děti filmování většinou baví, dokonce velice, ale to trvá jen určitou dobu, což platí i o zvířatech. I toho psa to totiž časem otráví. Ačkoli je fakt, že některé děti jsou k neutahání. Na rozdíl od štábu.

Nemrzelo vás někdy, že nemůžete nechat štáb štábem, vzít kameru do ruky a natočit si film docela sám?

Mrzelo. Kdybych se podruhé narodil, byl bych kameramanem. Anebo ještě líp, byl bych švenkrem. Ten totiž pořád kouká do hledáčku a vidí záběr jako první. Filmařského výraziva není moc, lidská řeč je nekonečně bohatší. Z technických prostředků máte k ruce kameru, materiál, laboratoř, nůžky a lepidlo. Z filmové řeči detail, polodetail, pohled, nadhled...

To zní náramně jednoduše.

Ano, a právě proto je to ve skutečnosti tak složité.




→ Bičíková, Magdaléna: S Františkem Vláčilem o bystrém oku filmaře. Festival, 1995, č. 1 (8. 5.), s. 3. Reedit: Prostor Zlín 3, 1995, č. 7–8, s. 12. [rozh.]

[převzato ze stránek o Františku Vláčilovi Radima Juřici]



* * *
TOPlist


© 2005-2020 Nostalghia.cz
© 2005-2020 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]