|
Recenze DVD: Filmy Jurije Norštejna
| ||
|
Filmy Jurije Norštejna (BITVA U KERŽENCE, LIŠKA A ZAJÍC, VOLAVKA A JEŘÁB, JEŽEK V MLZE, POHÁDKA POHÁDEK) Rusko 1971-1979, 74 min. Krupnyj Plan 2003 1.33:1 / 2.35:1; DD 5.1, DD 1.0 Pokud by se mě v těchto dnech někdo dotazoval, co zajímavého z filmů jsem v poslední době viděl, již po několik týdnů bych nacházel jedinou odpověď: disk s filmy ruského animátora Jurije Norštejna. Ač jsem kdysi dávno některé jeho filmy viděl, neutkvěly mi díky tehdejším okolnostem v paměti. Před časem se mi ale dostalo do rukou ruské DVD s jeho filmy, které na mě zapůsobily jako zjevení. Doslova a do písmene.Jurij Filipovič Norštejn (nar. 1941) pracoval po dokončení studia VGIKu (1961) zpočátku jako animátor u několika ruských režisérů (Ivan Ivanov-Vano, Andrej Chržanovskij). V roce 1968 natočil snímek DVACÁTÉHO PÁTÉHO - DEN PRVNÍ, osobité spojení hudby Dmitrije Šostakoviče, veršů Vladimíra Majakovského a ruské konstruktivistické malby, které se ve své době mohlo dočkat jen jediného - trezoru. Přelomem pro jeho dráhu byl rok 1971, kdy společně se slavným režisérem Vanem natočil jako animátor a spolurežisér BITVU U KERŽENCE, která ohromila svou sugestivitou a výtvarným pojetím. Na dalších, už cele samostatných projektech s ním pak už nadále jako animátorka spolupracovala jeho žena Frančeska Jarbuzovová. Společně vytvořili filmy LIŠKA A ZAJÍC (1973), VOLAVKA A JEŘÁB (1974), JEŽEK V MLZE (1974) a zatím poslední dokončený snímek, uhrančivě krásnou POHÁDKU POHÁDEK (1979). Na další projekty se Norštejnovi, i přes vysokou míru mezinárodního uznání, zatím nedostává prostředků a tak je nucen se živit i příležitostnou tvorbou reklam a přednáškami. Souběžně pak již více než 15 let pracuje na životním opusu, celovečerní animované adaptaci Gogolova Pláště. Norštejnovo dílo u nás není neznámé. Samotný tvůrce byl jednak v roce 1999 hostem Letní filmové školy, o několik let později pak byly některé jeho filmy chvilkově i v distribuci pro filmové kluby. Objevily se u nás i na jiných přehlídkách: např. v Olomouci nebo ve Zlíně. Jejich náměty jsou obvykle vystavěny na půdorysu klasických ruských bajek (viz názvy filmů), ale originalita tvůrce spočívá v tom, že dokázal do svých animovaných filmů dostat atmosféru, tu velmi prchavou a jemnou esenci, jejíž ztvárnění a přenesení na diváka je schopností jen opravdových mistrů filmu, ať už se jedná o film animovaný nebo hraný. To je také důvod, proč zjišťuji, že nejsem schopen o těch filmech napsat víc, než pár technických poznámek, případně osobních dojmů. Jsou totiž těžko sdělitelné a vyložitelné (některé vůbec). Nejlépe si DVD koupit a dívat se a dívat... 
BITVA U KERŽENCE (Seča pri Keržence) SSSR 1971, 11 min. Režie: Jurij Norštejn, Ivan Ivanov-Vano anamorfní 2.35:1, hudba bez dialogů Film je osobitým zpracováním tématu boje Rusů proti tatarským nájezdníkům s využitím motivů orchestrální hudby z opery Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova Pověst o neviditelném měste Kitěž. Snímek vizuálně ohromí hned dvakrát: jednak se Norštejn rozhodl pro širokoúhlý formát 2.35:1, takže toto monumentální téma představuje opravdu jako velkolepou podívanou, hlavně mu ale jako výtvarný zdroj animace posloužily klasické ruské fresky 14.-16. století, které pro tento film „rozpohyboval“ a místy je jakoby vyvedl z plošného dvourozměrného světa do prostoru. Dokáže divákovi evokovat sugesci hraného díla, ale přitom zachovává respekt k ikonické kompozici obrazu i jednotlivých postav. V kombinaci s hudbou Rimského-Korsakova tak před divákem defiluje neuvěřitelně emocionální dílo, jenž strhne výtvarnou nádherou i tempem. BITVA U KERŽENCE působí doslova jako zjevení, myslím, že rovnocené skutečným ruským freskám a ikonám. (Pozn. na okraj: Kdo zná ve filmu použitou hudbu Rimského-Korsakova a zároveň viděl před lety oslavovaný blockbuster GLADIÁTOR (2000) od Ridleye Scotta, musel se minimálně pousmát nad tím, jak hollywoodští filmaři bezostyšně vykrádají Rimského-Korsakova. Jeho hudbu zapojili do jednoho ze stěžejních motivů ve filmu, aniž by se k tomu kdy kde přiznali. Mimochodem, onen motiv zní ve filmu poprvé ve scéně úvodní bitvy s Germány... ehmm... Zdá se mi, že oni Norštejna studovali též...) 
LIŠKA A ZAJÍC (Lisa i zajac) SSSR 1973, 13 min. 1.33:1, rusky Příběh o ztrátě víry, spravedlnosti a cti vznikl na motivy klasické ruské pohádky ze souboru Vladimíra Jakovleviče Dalja. Bajka je představena v zajímavě pojaté animaci, postavené na způsobu ilustrací knih pro děti ve stylu ruské naivní malby. Velkou část obrazů Norštejn umisťuje do ornamentálního obrazce, nebo používá různých vzorovaných podkladů. Z filmových prostředků ale přidal třeba práci s detailem a tak vzniklo i ze zdánlivě banální historky vyprávění, udržující si tempo a napětí. V Norštejnově kolekci na tomto DVD je to také asi jediný film, který může být určen i dětem. 
VOLAVKA A JEŘÁB (Caplja i žuravl) SSSR 1974, 10 min. 1.33:1, rusky Pohádku o nenaplněné lásce volavky a jeřába, opět z Daljova souboru, zpracoval Norštejn zvláštní technikou, při níž bylo pro naplnění tvůrčího záměru a pro vytvoření nostalgické atmosféry zamlženého oparu nutno vytvořit speciální přístroj, s jehož pomocí se mohlo animovat na několika vrstvách skla najednou. Vedle toho bylo ale použito klasické ploškové animace nebo prolínání s normálně realisticky natočeným filmem (ohňostroj). 
JEŽEK V MLZE (Jožik v tumaně) SSSR 1974, 11 min. 1.33:1, rusky Drobná historka o malém ježkovi, který na pravidelné večerní cestě k medvědovi zabloudí v mlze a díky prožitým chvílím dojde životního poznání a osvícení, je přenádherně křehkým příběhem, jenž chytne za srdce a při citovém rozpoložení dokáže spolehlivě vtlačit i slzy do očí (u mne pravidelně u scény se stromem). JEŽEK V MLZE patří k nejznámějším a nejpopulárnějším Norštejnovým filmům. Na mezinárodní festivalové přehlídce animovaných filmů Laputa v Tokiu v roce 2003 byl vyhlášen odbornou ktitikou za nejlepší animovaný film všech dob a národů. (Další Norštejnův film POHÁDKA POHÁDEK zde získal 2.místo.) U Norštejna typická nostalgie se zde mísí s jemným humorem, výtvarnou krásu doprovází Mozartova hudba, lehkost a rozvernost předlohy je doplněna hloubkou sdělení. Ať už na JEŽKA V MLZE koukáte jako na rozkošný filmeček nebo jako na myšlenkově mnohovrstevnaté dílo, v obou případech nebudete zklamáni. 
POHÁDKA POHÁDEK (Skazka skazok) SSSR 1979, 28 min. 1.33:1, hudba bez dialogů Asi bych dlouho vzpomínal, kdy na mě naposledy nějaký film zapůsobil tak, jak to dokázala Norštejnova POHÁDKA POHÁDEK. Jeho zatím největší dílo obletělo celý svět, získalo mnoho ocenění mezi nimiž se nejčastěji zmiňuje cena z Los Angeles za „nejlepší animovaný film všech dob“ z roku 1984 (srovnej s JEŽKEM V MLZE výše). A dočtete-li se, že jde o jedno z nejhlubších děl filmové historie, neberte takové tvrzení na lehkou váhu; a to i v konkurenci hraného filmu! POHÁDKA POHÁDEK mě dokáže vždy spolehlivě rozplakat, což je tak trochu paradox, protože samotný film je jedna velká hádanka a jeho „děj“ lze velice těžko, vlastně skoro vůbec, interpretovat. V nejprozaičtějším slova smyslu je film o malém vlčkovi, který pozoruje svět lidí kolem sebe, ale my vidíme současně i výjevy z dávné minulosti, fantazie, představ a snů. Tato neuvěřitelná koláž obrazů zanechá v divákovi zvláštní pocit, atmosféru, kterou nelze reprodukovat slovy a pravděpodobně ani žádným jiným způsobem. O filmu se můžete dočíst, že jde o koláž autorových vzpomínek na dětství, na život na moskevském předměstí, válku, pocity z odcizení světu. Co z toho je ale pravda? Sám autor ve svém filmu žádný výklad nenabízí. A sám o něm hovoří také nejasně: „V Pohádce pohádek jsem se pokusil zachytit to, o čem může jeden člověk rozmlouvat s jiným blízkým člověkem, o čem by mu mohl napsat v dopise. Chtěl jsem natočit film, v němž by zmizela hranice mezi osobním sdělením a uměleckým dílem, vytvořit ho tak, jako se dělá literatura. V Pohádce pohádek se objevuje řada vzpomínek z dětství, na válku atd., ale důležitější než jejich obsah je pro mne to, že mají podobu lyrické básně, básně, která trvá dvacet osm minut.“Toto mistrovské dílo se stalo předmětem řady analýz, rozborů a výkladů. Těžko říct, které z nich dokázaly postihnout skutečný rozměr Norštejnova záměru. Osobně se domnívám, že to je věc nemožná. POHÁDKA POHÁDEK je totiž podle mne z děl, která jsou skutečnou tvorbou, neinterpretovatelným uměním, jehož kořeny vězí někde v zásvětním prostoru a čase. Norštejnovy filmy jsou krásné, kouzelné a hluboce duchovní. Člověk se k nim chce neustále vracet, nechávat se unášet jejich atmosférou, výtvarnou krásou i výpovědí. DVD, které vyšlo v Rusku u společnosti Krupnyj plan v roce 2003, je představuje v restaurované podobě ve velmi dobrém obrazovém přepisu a se zvukovou stopou, která byla ponechána jak v původním mono (DD 1.0), tak remixována do šestikanálu DD 5.1. V případě širokoúhlé BITVY U KERŽENCE je obraz dokonce v anamorfním přepisu! Na disku jsou přítomny také dva půlhodinové dokumenty - jeden o J. Norštejnovi, druhý o F. Jarbuzovové. Jejich podrobné textové filmografie a biografie doplňují též profily hudebního skladatele Michajla Meeroviče a kameramana Alexandra Žukovského. Nakonec menu nabízí také krátkou srovnávací ukázku filmu před a po restaurování. Disk s filmy Jurije Norštejna je klenot, který bude každé cinefilské sbírce dělat čest. Přináší krásné filmy v důstojném provedení. Pro filmové nadšence je takový vydavatelský přístup skutečnou pohádkou pohádek... 
[Na Nostalghia.cz publikováno 26. 6. 2006] Update 2. 11. 2006: Z dalších DVD disků s filmy Jurije Norštejna je potřeba zmínit francouzský disk Les maitres de l'animation russe, volume 1: Youri Norstein, který obsahuje všechny výše popsané filmy a navíc ještě snímek DVACÁTÝ PÁTÝ - PRVNÍ DEN. Všechny filmy jsou ale opatřeny žlutými francouzskými nevypinatelnými titulky a kvalita obrazu je mnohem horší než u ruské edice. Srovnání provedl DVDFreak. Na DVD v Japonsku jsou navíc vydané i tituly ROČNÍ DOBY a MŮJ ZELENÝ KROKODÝL režiséra Ivana Ivanova-Vana, na nichž Norštejn pracoval jako animátor. Ač není kvalita japonské edice známa, dá se předpokládat, že ruskou edici nepředčí. [doplňujícími informacemi přispěl DVDFreak] | |
* * * | ||
| ||
|
| ||
|
© 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |