|
|
Při rozhovoru matky a dcery kamera pomalu odjíždí skrze dveře a chodbu až do
prostoru vedlejší místnosti, vybavení zadního pokoje (knihovna, nábytek) nám pomalu
mizí z dohledu, hovor utichá, stojící matka uzavře knihu (atlas) na stole, dcera
se pohrouží do tichého šití, matka se lehce pootočí k námi neviděnému oknu a vše
strne v tichém nehybném okamžiku. Kamera svou jízdu zastaví v rámování, v němž
vidíme jen fragmenty místností, mobiliáře, postav, občasný záchvěv závěsu. Okamžik
nehybnosti, jaký známe z Vermeerových obrazů, trvá ve filmu asi dvě vteřiny, nijak
na sebe neupozorňuje, ale přesto dokládá vytříbené uvažování o obrazovém pojetí filmu.
– ROZUM A CIT (Sense and Sensibility, rež. Ang Lee, 1995)
[Na Nostalghia.cz publikováno 3. ledna 2022]
|