|
|
Vždy je hezké, může-li si člověk rozšířit obzory a dozvědět se více o existenci dosud
netušených a neznámých pevnin. V případě staré ruské kinematografie tuto roli u mne splnila
ruská kniha s názvem Velikij kinemo s podtitulem „Katalog dochovaných hraných filmů
Ruska z let 1908–1919“. První datum se vztahuje k nejstarším dochovaným filmům (pro zajímavost,
z roku 1908 se jich dochovalo pět), druhé datum označuje rok v němž došlo k zestátnění
kinematografie. Velký formát a více než 550 stran dává tušit, že jde o mimořádné dílo.
Katalog vyšel v Moskvě už před 4 lety, kdy jej vydalo nakladatelství Novoje literaturnoje
obozrenije. Cíl autorského kolektivu je dán už v samotném názvu – zkatalogizovat všechny
dochované ruské hrané filmy z uvedeného období, tedy přibližně z desetiletí předcházející
bolševické revoluci. Základní materiál ke katalogu byl shromažďován v letech 1988–1989 pro
reprezentativní tisk k Festivalu němého filmu v Pordenone (Itálie), pořádanému ve dnech
14.-21. října 1989. Zde vyšel katalog v anglicko-italské verzi a setkal se s mimořádným
ohlasem. To podnítilo jeho zpracovatele k systematičtějšímu uspořádání a prohloubení
získaných informací.
Jednotlivé záznamy byly doplněny o podrobé filmografické údaje, k biografiím jednotlivých
osobností vznikaly rešerše nejen z materiálů filmového archivu, ale i z jiných ruských
archivů a knihoven. Katalog byl obohacen o biografickou část s medailony režisérů a herců,
o podrobné rejstříky filmů, osob a produkčních společností. Došlo i k zařazení fotografií
z filmů nebo portrétů tvůrců.
Výsledkem je pozoruhodná kniha, dokumentující bohatost filmové tvorby z téměř neznámého
období ruské kinematografie, kterou proslavila až následná revoluční éra. Každý film zde
má uvedeny všechny zjištěné technické údaje (některé se dochovaly jen ve fragmentu nebo
bez titulků), jsou zde ocitovány dobové tiskové materiály (recenze, propagační texty aj.),
záznamy jsou doplněny fotografiemi s popiskami a poznámkami sestavovatelů. Filmy jsou
řazeny podle let vzniku, celkem jich v katalogu je 305. Oddíl biografií nabízí velmi podrobné
životopisy tvůrců. V závěru (před rejstříky) je několik číslovaných příloh jako např. seznam
filmů, které byly započaty ještě v soukromých produkcích, ale jejichž dokončení proběhlo
už v zestátněné kinematografii, seznam filmů s blíže nezjistitelnými údaji (dochovanly se
jen ve fragmentech) či seznam použitých zkratek dobových periodik.
I když katalog trošku připomíná podobný počin našeho Národního filmového archivu (již čtyřsvazkové
dílo Český hraný film, zpracovávající kompletní českou hranou produkci), šíře a komplexnosti
jeho informační hodnoty ale přece jen nedosahuje. Nicméně i tak jde o knihu, která soustřeďuje
na jednom místě vše podstatné.
Termín „Velký němý“ se obvykle užívá v souvislosti s kinematografií sovětského Ruska. Z
mých letmých zkušeností s ranějšími díly ale plyne poznání, že vynikající díla vznikala v
Rusku i dříve a jen malé povědomí o jejich existenci (na Nostalghia.cz jsem například již
před časem recenzoval DVD s filmy Jevgenije Bauera) je odsunuje na okraj zájmu. „Velký němý“
by se ale právem měl vztahovat i na ně. Ostatně autoři katalogu si toho jsou také vědomi,
protože na obalu knihy právě tuto souvislost nechali zvýraznit podtržením – „Velikij kinemo“.
[na Nostalghia.cz publikováno 22. 8. 2006]
|