Mezi tuzemskými filmovými akcemi je málo takových, které se mohou pochlubit několika desítkami
ročníků. Jednou z nich je tradiční a proslulá Brněnská šestnáctka (B16), mezinárodní soutěžní
přehlídka krátkých hraných filmů. Letošní ročník, který proběhl v polovině října, měl ve
svém titulu číslici 50 - a to je jistě i důvod, proč se o B16 obšírněji zmínit. Nota bene
když k tomuto výročí letos vyšel retrospektivní almanach se samostatnou DVD přílohou.
Název přehlídky je dnes již spíše historickou reminisencí, na 16 mm film se už točí málo a
nejen amatéři, ale i mnozí profesionálové intenzivně využívají moderní techniku. Přesto je
i v době videa perforovaný filmový pás synonymem filmu jako svébytného způsobu vyjádření,
tvorby chcete-li. Brněnská šestnáctka se zrodila právě z nadšení a lásky k takové
filmové tvorbě. Zpočátku přehlídka agitek a satir si brzy vybudovala renomé, které přesáhlo
hranice Čech, Moravy i Slovenska, dnes naleznete mezi jejími účatníky tvůrce z celépho světa.
Originálním atributem Brněnské šestnáctky bylo nejen setkávání amaterů a profesionálů, ale
také možnost prezentace tvorby, která by na jiných přehlídkách a festivalech neměla z ideových
důvodů šanci. Vedle této „politické tolerance“ zde byla navíc možnost vidět řadu filmů ze
zahraničí, které by se k nám jinak vůbec nedostaly.
Velkou devizou přehlídky vždy bylo také to, že poskytovala prostor pro neformální setkávání
amatérských i profesionálních filmařů, mladých začínajících tvůrců i letitých filmařských
bardů. Všechny tyto „světy“ se zde mohly navzájem inspirovat a prolínat, mnozí „profíci“ se
na B16 rádi vraceli, zasedali v její porotě, účastnili se seminářů a nebo se jen tak dívali
na filmy. „Žánr“ krátkého hraného filmu má totiž své půvaby: amatérům umožňuje natočit
alespoň v této formě skutečný hraný film, profesionálové naopak mohou v této oblasti realizovat
nápady, které by v „dlouhé“ tvorbě z různých důvodů natočit nejdou. Na Brněnské šestnáctce
získávali často první soutěžní ostruhy mj. i studenti FAMU se svými studentskými pracemi
(ve výčtu oceněných filmů najdeme např. i práce T. Vorla, S. Gedeona, B. Slámy aj.).
Retrospektivní katalog, který letos ke kulatému výročí B16 vyšel, rekapituluje uplynulých
50 let několika způsoby. Předně jsou zde bilanční a vzpomínkové texty pořadatelů, zakladatelů,
dlouhodobých účastníků nebo těch, kdo se přehlídkou zabývají jako historici (Jan Beran,
Zdeněk Smejkal, Josef Valušiak, Lukáš Kalivoda, Šárka Tryhuková). V nich se odvíjí celá
historie přehlídky ať už formou faktografického výčtu nebo osobních a subjektivně laděných
vzpomínek. Obecnější dosah má studie Martina Čiháka a Michala Breganta Skutečnější než
realita. Alternativy v českém filmu (text vznikl již v roce 2001), která se věnuje vývoji
českého amatérského filmu a potažmo i filmové avantgardy (protože oboje spolu dost podstatně
souvisí) v poválečném období, samozřejmě skrze jednotlivé ročníky B16. Faktografická část
almanachu obsahuje podrobnou bibliografii Brněnské šestnáctky a soupis oceněných filmů ve
všech ročnících (Miloš Henkrich, Šárka Tryhuková). Jinou formou rekapitulace je bohatá fotogalerie z
oficiálních fotografií i momentek ze zákulisí, snímků z oceněných filmů, z jejich natáčení,
nechybí ani reprinty některých dobových reportáží o přehlídce a galerie plakátů jednotlivých
ročníků.
Jako příloha je ke katalogu přiloženo DVD. Jsou na něm uloženy tři filmy, reprezentující sice
jen brněnskou tvůrčí scénu, zastupující ale také několik historických epoch. Snímek
PORCELÁNOVÁ OPERA (rež. Jiří Smýkal, 14 min.) oceněný na 23. ročníku v roce 1982
bronzovou medailí, středometrážní STÍNOHRA PETRA Hviždě (44 min.), která v roce 1985
na Brněnské šestnáctce zvítězila a v roce 2001 zlatou medailí oceněný MLÝN (15 min.)
režiséra Martina Láníka. Na disku je navíc v samostatném adresáři uložen PDF soubor s
rozšířeným soupisem oceněných filmů ze všech ročníků, doplněný i rejstříkem tvůrců.
Alamanach s DVD diskem vydalo Brněnské kulturní centrum společně se Sdružením pro B16 a
alternatvní film. Prodával se na letošním ročníku B16 za 180,- Kč a pokud by o něj
někdo měl zájem, měl by nejspíš kontaktovat přímo festival, nejlépe asi paní Tryhukovou.