|
|
Krátká vzpomínka C. Th. Dreyera na vznik jeho opusu UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ
(1929) je přeložena z bookletu k DVD, které vydala v roce 1999 společnost Criterion
Collection (viz recenze).
Anglický text, charakteristický především poněkud fragmentálním způsobem vyjadřování,
je zde doplněn poznámkou, že je publikován se souhlasem Dánského filmového institutu.
Přesný pramen ani rok vzniku zde ale citován není.
Panna orleánská a události kolem její smrti mne začaly zajímat v době, kdy probíhala
její kanonizace (1920), spojená s pozorností široké veřejnosti a to nejen ve Francii.
Kromě toho vznikla třeba i ironická hra Bernarda Shawa, velký zájem projevil také
Anatol France. Měl jsem velkou důvěru k historickým materiálům, do mého znovuvytváření
nejdůležitějších okamžiků jejího života ve filmu se ale přesto vložilo mnoho pochybností.
Předně jsem si byl vědom, že takový projekt má specifické požadavky. Citlivý a vyvážený
přístup k tématu dovoluje u kostýmního filmu vytvořit portrét celé kulturní epochy
patnáctého století, ale pouze jako následek porovnání s jinou kulturní epochou. Mým
záměrem bylo, aby se divák cítil pohlcen; přístupy k tomu byly rozmanité a nové.
Bylo nezbytné důkladné studium dokumentů z rehabilitačního procesu; nestudoval jsem ale
dobové kostýmy a jiné reálie. Rok události se mi ale zdál nezbytný pro udržení odstupu.
Hledal jsem způsob interpretace chorálu vítězství duše nad životem. Působit na diváka
pomocí detailů nebyla náhodná volba. Všechny takové obrazy zřetelných charakterů osob
ukazují ducha doby. Chtěl jsem být pravdivý, chtěl jsem se vyvarovat "zkrášlování". Mí
herci nebyli upraveni líčidly a pudrem. Rezignoval jsem také na tradiční stavbu kulis
po částech. Na počátku natáčení jsem nechal architekty postavit všechny kulisy a
vyrobit všechny předměty a od první do poslední scény probíhalo vše vpořádku. Rudolf
Maté, kameraman, porozuměl mým požadavkům na psychologické drama snímané v detailech a
pomohl mi k tomu co jsem hledal, cítil a na co jsem myslel: ke stvoření mystéria.
Ve Falconetiové, která hrála Johanku, jsem nalezl to, co jsem potřeboval, velmi výrazný
prožitek, umožňující mi „vzkřísit utrpení“.
Carl Theodor Dreyer
[Poznámka překladatele: Původní název eseje „Realized mysticism“, v doslovném
překladu „realizace“ či „stvoření mysticismu“ jsem si dovolil poupravit na poetičtější
„stvoření mystéria“. Snad se nejedná o přílišný prohřešek.]
[Pro Nostalghia.cz přeložil P. Gajdošík, publikováno: 3. 8. 2003]
|