|
|
V prosinci 2003 byl Ermannu Olmimu udělen čestný doktorát (honoris causa in Lettere)
na univerzitě v Bergamu (Universita degli Studi di Bergamo). Při této příležitosti přednesl
Olmi své lectio magistralis, v němž se zamýšlí nad duchovními předpoklady tvorby.
Český překlad bezesporu zajímavého textu poskytl stránkám Nostalghia.cz Petr Slinták,
jeden z překladatelů nedávno vydané knihy
Ermanno Olmi: Rozhovory
(Camera obscura 2012). Text jeho lectio magistralis v této knize přirozeně není a na stránkách
Nostalghia.cz je tak publikován vůbec poprvé. Může být chápan jako zajímavý doplněk k Olmiho
rozhovorům, ještě více ale možná souzní s nastávajícím adventním časem.
Vážený pane rektore, pánové předsedající, páni profesoři, přátelé, studenti. Jsem rád,
že k vám mohu hovořit v sedě, protože stání mne velmi unavuje. Chtěl bych se dnes zastavit
u záležitosti, která je, věřím, zcela zásadní. Jde o náš vztah k realitě, jde o kontemplaci.
Dnes ráno, za svítání, má žena vstala, nahlédla z okna a řekla: Sněží... Po několik okamžiků
Loredana rozjímala nad sněhem. Rozjímání je vždy chvílí velkého obohacení a podle mne se jedná
o základní potřebu našeho života. Kontemplace je předpokladem všeho. Sbíraje podněty z toho
zlomku Loredanina rozjímání, bych chtěl tento první sníh a blížící se vánoční svátky využít
pro díkůvzdání a sdělení, že vaše sny, vaše práce, vaše snahy, že to všechno jsou plody vaší
kompletace.
Dnes ráno mladý student mluvil o hodnotách a významu, které může univerzita přinášet a prohlásil,
že není dostačující pouhé shromáždění informací nutných k dosažení titulu nebo získání nových
technických vědomostí. Co je tedy prospěšné? Možnost snít. A není sen rozjímáním o možné
budoucnosti? Jestliže dokážeme rozjímat o naší budoucnosti s trochou víry, tato kontemplace
nám dá sílu, chuť a pevnou vůli v našem vztahu k ostatnim lidem.
Kontemplace. Jestliže uvažuji nad akademickým titulem z oboru literatury v literární terminologii,
tak jsem v rozpacích, protože dost dobře nevím, jak toto slovo chápat. První věc, která mě napadne,
je lettera. Kdy píšeme dopis? Když adresát není vedle nás. Proč nikdy nedokážu číst poznámky,
když před sebou sleduji vaše pohledy? Nedokážu to, protože jste přímými posluchači. Dívaje se do
vašich proměnlivých tváří si netroufnu zaznamenávat slova na papír. Musel bych je neustále upravovat.
Uveďme si příklad: Jestliže jsem zamilován a mám přímo před sebou osobu, vůči níž projevuji tento
cit, nenapadne mě psát jí dopisy, ale sotvaže je tato osoba vzdálena, i když v nějakém vedlejším
domě, je to pro mě tak velká dálka, že cítím potřebu na papír zvěčnit svůj vzkaz lásky. Všechno se
to rodí z potřeby moji kontemplaci lásky vyjádřit nějakou formou, a to může být film, hudba, nebo
nějaká další umělecká disciplína. Tímto způsobem tedy mé rozjímání získává novou formu.
Pro lepší pochopení se táži: Kdo mohl být prvním skutečně velkým spisovatelem, tvůrcem díla,
které se opírá o realitu? Obyčejně se říká, že umělec je tvůrcem. Já jsem dospěl k názoru,
že prvním spisovatelem byl Stvořitel. Zřejmě měl nějaký svůj důvod k tomu, aby zaznamenal
do materie, světla, života své dílo. Každopádně když Stvořitel konal, tak se věnoval i
kontemplaci: A viděl, že to je dobré... Následující den inspirován dobrým výsledkem, vytvořil
něco dalšího, a opět viděl, že to byla dobrá věc. Avšak v závěru tohoto díla si uvědomil, že mu
schází příjemce a pochopil, ze završením díla bude právě onen příjemce. Ten se pak stal tvůrcem
slova. V Bibli se píše, že Adam spatřil věci a přidělil jim jména. První uskutečněný zápis je
tedy obsažen v živoucí realitě a první slovní definice náleží Adamovi.
Povzbuzen tímto příkladem jsem dnešního rána prohlásil: Také my můžeme každý den stvořit dílo,
důležité je mít důvod, abychom tak činili. Písmo praví, že Bůh toto všechno vytvořil z lásky.
A já vám všem přeji, aby rozjímání nad tím, co je vystaveno vašemu zraku, bylo inspirací k lásce,
kterou je třeba projevit radostí ze života.
Universitá di Bergamo, prosinec 2003, Laurea honoris causa in Lettere a Ermanno Olmi
[Přeloženo z italského originálu Olmi, Ermanno: Lectio Magistralis. Contemplazione, atto d´amore e presupposto della creativita.
In Milesiová, Silvana: Il Mondo antico e nuovissimo di Ermanno Olmi, Corponove Editrice, Bergamo 2011, s. 6.]
[Pro Nostalghia.cz přeložil Petr Slinták, publikováno 3. 12. 2012]
|