Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Alexandr Gordon: Žízně neuhášející

Alexandr Gordon Žízně neuhášející
O Andreji Tarkovském
Vagrius
Moskva 2007
382 s.
ISBN 978-5-9697-0341-4

Alexandr Gordon (nar. 1931) je mezi Tarkovského bližními tak trošku specifickou postavou. S Tarkovským studoval moskevský VGIK ve společném ročníku M. Romma a společně vytvořili i své první studentské práce. Ve chvíli, kdy se jejich tvůrčí dráhy rozešly (pro svou absolventskou práci už si Tarkovskij zvolil spolupráci s Andrejem Končalovským) se jejich životní pouť spojila jiným způsobem - Gordon se v roce 1958 oženil s Tarkovského sestrou Marinou. V letošním roce vydaná kniha vzpomínek Žízně neuhášející tak přibližuje Tarkovského osobnost z neobvyklého zorného úhlu.

Gordonova kniha Žízně neuhášející je dalším přírůstkem do už i tak velmi pestré řádky knih, založených na vzpomínkách jiných osob na Andreje Tarkovského. V tomto směru nijak zvláště nevybočuje ani svým obsahem, ani provedením. Kniha je rozdělena na dvě části. První s názvem „Pozemská pouť“ líčí víceméně chronologicky Tarkovského život Gordonovým pohledem. Pro zájemce o Tarkovského život a dílo zde většina základních fakt není nová, ale Gordon je dokáže obohatit o řadu drobných detailů, které doplňují přesně mozaiku někdy útržkovitých informací. Zejména vzpomínky ze společných studií na VGIKu, kdy si byli profesně i lidsky Gordon a Tarkovskij nejblíže, obsahují řadu dosud nikde neuvedených informací. Cenným například vidím podrobný seznam celého studijního Rommova ročníku, detailní vzpomínky na natáčení ZABIJÁKŮ, DNES PROPUSTKA NEBUDE… a vůbec popis atmosféry tehdejšího VGIKu. Gordon pokračuje ve svých vzpomínkách tak jak šel čas, přičemž v následujícím období začínají mít charakter „vzdálenějšího pohledu“ člověka, který nebyl s Tarkovským v bezprostředním profesním kontaktu, ale na druhé straně byl součástí jeho rodiny a mnohé události Tarkovského života vnímal skrze tuto perspektivu. V jeho textu si tak našly mnohdy více místa záležitosti právě rodinné, publikuje zde také několik dopisů, které mu Tarkovskij porůznu napsal.

Druhá část knihy nese název „Život po životě“ a autor v ní vzpomíná na dění po roce 1985 spojené s Tarkovského osobností, na setkání s lidmi, kteří byli Tarkovskému blízko v období jeho emigrace. Mj. zde asi úplně poprvé otevírá a otevřeně hovoří o třetím nemanželském Tarkovského synovi, jehož existence sice nebyla utajovaná (krátce se o ní zmínila už Marina Tarkovská ve své knize Střípky zrcadla), ale v rámci jakéhosi nepsaného obecného „bontonu“ se nic konkrétního nepublikovalo (včetně stránek Nostalghia.cz). Nyní již tedy i na těchto stránkách mohu k této poněkud pikantní záležitosti uvést několik fakt (ne všechny vycházejí z Gordonových vzpomínek): Třetí Tarkovského syn se narodil v roce 1986 ve Švédsku, pár měsíců před Tarkovského smrtí. Nese jméno Alexandr a jeho matka Berit je Norka. Gordon vzpomíná, jak se jeho žena, Tarkovského sestra Marina, velice snažila s matkou i jejím synem setkat, jak spolu prožili několik zajímavých setkání v Paříži i v Rusku a dodnes udržují příjemný vztah. (Zmiňuje rovněž poměrně hysterické až výhrůžné telefonáty Larisy Tarkovské na adresu Berit, které matku malého Alexandra nutily dlouho skrývat jeho identitu.) Dnes je Alexandr již dospělý muž, který se věnuje zcela netypicky sportovní kariéře: patří mezi přední norské reprezentanty v šermu. Zaujmou ale i jiné glosy: například poměrně překvapivé a nepříjemné setkání s Fridrichem Gorenštejnem (scenárista Solaris) v Berlíně, popis komorní schůzky s Erlandem Josephsonem ve Španělsku nebo komentář k rozdílnostem v zahraničních edicích Tarkovského deníků.

Kniha je doplněna fotografickou přílohou, obsahující fotografie a portréty známé i několik jinde neviděných a nepublikovaných - zaujme například ukázka Tarkovského rozkresu záběrů pro ZABIJÁKY, společný portrét synů Andreje a Arsenije z 80. let nebo fotografie polozříceného chrámu Narození Bohorodičky u Zavražje, v němž byl Tarkovskij v roce 1932 pokřtěn.

Ačkoliv se vzpomínky nesou po proudu času, nejde o Tarkovského biografii. To ostatně ani nebylo Gordonovým cílem, jak v závěru podotýká. Kniha má spíš charakter útržků a glos, doplňujících mj. i knihu jeho manželky Mariny Tarkovské Střípky zrcadla (která je ovšem mnohem obsáhlejší a faktograficky vybavenější). Svou věcností a střízlivostí jsou Gordonovy vzpomínky velmi cenné a domnívám se, že v mnohém realisticky osvětlují Tarkovského osobnost i události kolem něj.

[na Nostalghia.cz publikováno 9. března 2007]

* * *