Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Krestnyj puť Andreja Tarkovskogo

KRESTNYJ PUŤ
ANDREJA TARKOVSKOGO
(Křížová cesta
Andreje Tarkovského)
Rusko 2007, 39 min.
Režie: Denis Trofimov
Kamera: Alexandr Kovalev, Roman Volickij, Dmitrij Gorjačev
Scénář: Natálie Jadkovová
Zvuk: Jurij Chazov
Výroba: MTK Irbis, Pěrvyj kanal
čb/bar., 1.70:1
rusky

Dokument vznikl k 70. výročí narození Andreje Tarkovského a premiéru měl v dubnu 2007 v ruské televizi. Měl jsem možnost jej shlédnout v úplné verzi, na druhé straně byla ale obrazová kvalita záznamu spíš informativní, barevný film zde byl navíc převeden jen do černobílé. Přesto jde o snímek, který opět přináší něco nového a dosud málo (nebo vůbec) viděného.

Struktura filmu je už téměř klasická - kombinace vzpomínek Tarkovského souputníků, ukázek z filmů, dokumentárních záběrů a fotografií a nových dotáček z míst, kde Tarkovskij pobýval. Ve filmu vypovídají jak často zpovídané osobnosti (Marina Tarkovská, Nikolaj Burljajev, Tonino Guerra, Margarita Těrechovová, Andrej Tarkovskij ml.), tak i ti, kdo se v podobných dokumentech o Tarkovském moc neobjevují, ba dokonce jsou v tomto filmu coby vzpomínající zachyceni snad úplně poprvé. Film je tak opět originální v představení alespoň kusých vzpomínek na kameru v podání Andreje Končalovského, Otara Ioselianiho, Donatase Banionise nebo Valentiny Maljavinové, která hrála v IVANOVĚ DĚTSTVÍ Mášu. Originálním vzpomínajícím pak je Banketti Mauricio, správce hotelu, v němž se v Itálii natáčela NOSTALGIE.

I použitý dobový dokumentární filmový materiál lze rozdělit na dvě skupiny - všeobecně známý a zatím málokdy viděný. Ve filmu jsou zařazeny starší a již mnohokrát použité záběry zachycující Tarkovského ve střižně, při natáčení nebo v ulicích Moskvy (z období práce na ZRCADLE). Vedle toho je zde ale také celá a (mnou) zatím nikde neviděná ukázka z dobového sovětského týdeníku informujícího o vítězství IVANOVA DĚTSTVÍ na benátském festivalu, včetně Tarkovského „live“ proslovu k domácím divákům. Sám jsem také nikdy neviděl filmový záznam z Tarkovského proslovu na sjezdu sovětských filmařů (je pravděpodobné, že se jedná o skandální referát, kde Tarkovskij otevřeně vystoupil proti úředním praktikám, omezujícím filmovou tvorbu). Z několika zajímavých fotografií, jimiž je film proložen, pak vyzdvihuji tu, jež zachycuje Tarkovského s Natálií Bondarčukovou a Donatasem Banionisem na festivalu v Cannes a poté snímek, v němž Tarkovskij drží na ruce ptáčka, kterého by měl za chvíli vyhodit do vzduchu… Tady není dalšího komentáře třeba. Více napoví připojená fotogalerie.

Dokument nechce být obyčejným a tuctovým portrétem geniálního umělce. Samozřejmě se v něm o Tarkovském opakují základní biografická data, informace o filmech apod. Těžiště filmu je ale položeno do prolnutí osudu Tarkovského s osudem hrdinů jeho filmů, do zachycení jejich těžké pouti, která se tolik podobá životu Andreje Tarkovského. Je to samozřejmě prolnutí logické, Tarkovskij projektoval do filmů svůj svět, jeho hrdinové jsou z velké části jím samým. Sledování poutavého dokumentu tak je nejen citlivou procházkou světem Tarkovského filmů, ale i jemným přiblížením jeho životní pouti. Jen jedno nechápu - téměř čtyřicetiminutový dokument s poměrně intimní atmosférou byl během vysílání dvakrát přerušen reklamní přestávkou. Podle toho se zdá, že Tarkovskij je v Rusku sice oslavován, ale kšeft je kšeft…

fotogalerie

[na Nostalghia.cz publikováno 10. července 2007]

* * *