| ||||
 MOSKEVSKÁ ELEGIE (Moscow Elegy) Facets Video (2006) DVD, Region 0 SSSR 1987-1988, 86 min. Režie: Alexandr Sokurov NTSC, čb, 1.33:1 rusky (DD 1.0) anglické, francouzské, španělské, italské tit. Bonusy: DVD-ROM s poznámkou, biografií a filmografií Alexandra Sokurova [fotogalerie] |
Historicky první DVD s filmem MOSKEVSKÁ ELEGIE (doposud kolovala po internetu pouze mizerná kopie v divx) vydala americká společnost Facets Video v licenci společnosti Ideale Audience, která na těchto nosičích přináší postupně celou kolekci Sokurovových filmů. Kvalita přepisu je i přes místy průměrný obraz výborná. Tento zdánlivý rozpor má jednoduché vysvětlení. V doprovodném textu se uvádí, že film byl restaurován z původního negativu a originálního magnetického zvukového pásu. Samotný výchozí materiál (dobové obrazové záznamy apod.) byl ale v době natáčení nekvalitní. Sokurov měl tehdy k dispozici pouze jeho omezené množství a to ve velmi špatné kvalitě (např. ukázky z TEMPO DI VIAGGIO jsou z nějaké pracovní, velmi poškrábané kopie; televizní záznamy zahraničních televizí vypadají jako x-té kopie VHS apod.) a to se na výsledné podobě filmu odrazilo. Pasáže dotáčené samotným Sokurovem jsou obrazově o několik řádů lepší a tak místy špatná kvalita obrazu jde spíš na vrub podmínek a možností jaké Sokurov měl. Občas patrné řádkování v obrazu (viz fotogalerie) je patrně důsledkem konverze z obrazové normy PAL do NTSC. Ruský zvuk v DD 2.0 je také dobrý, zřetelné jsou v něm různé efekty a echa, dodané záměrně Sokurovem. Přepínatelné titulky ve čtyřech volitelných jazycích lze rovněž vypnout úplně. Film je rozdělen do 19 kapitol. Bonusově nabízí DVD-ROM text ve formátu PDF se Sokurovovou vzpomínkou, filmografií a biografií.Dokumentární esej Alexandra Sokurova MOSKEVSKÁ ELEGIE vznikla v letech 1987-1988 jako autorova osobní pocta Andreji Tarkovskému. Sokurov, někdy (mylně) označovaný jako Tarkovského následovník (fakta jsou tato: Sokurov pouze navštěvoval některé Tarkovského přednášky v režijních kurzech, Tarkovskij shledával jeho první filmy výjimečnými - což při jeho značné kritičnosti bylo do jisté míry vyznamenání, ale Sokurov odmítá být uváděn jako Tarkovského nástupce), v MOSKEVSKÉ ELEGII pokračuje ve formátu osobní výpovědi na dané téma, ve svých filmech používané hodně často - do obrazu promlouvá svůj osobní komentář, mající daleko k pouhému popisnému líčení zobrazovaného. Obvykle je plný úvah a různých myšlenek, někdy připomíná rozhovor se sebou samým, jindy má podobu zvukových „poznámek“ pro pozdější potřebu (asi jako když si tu a tam poznamenáme na papírek nějakou důležitou informaci). Zkrátka při vší „dokumentárnosti“ jsou tyto filmy do značné míry také o Sokurovovi samotném. Na MOSKEVSKOU ELEGII měl Sokurov velmi málo času a finančních prostředků. Film vznikal mimo veškeré produkční plány studia, částečně s neoficiálně získanými materiály (inu Rusko), po moskevském, asi dvoutýdenním natáčení, byl dokončen v Petrohradě. Premiéra se odehrála ve výročí Tarkovského narozenin, 4. dubna 1988 v moskevském Domě Kino. MOSKEVSKÁ ELEGIE přibližuje Tarkovského pomocí kaleidoskopu ukázek z některých jeho filmů a mnoha dokumentárních materiálů. Z filmů jsou zastoupeny pouze TEMPO DI VIAGGIO, NOSTALGIE a ZRCADLO. Z filmu OBĚŤ jsou zde jen dokumentární záběry z natáčení - použity byly pasáže ze švédského dokumentu BYGGA BILDER a Markerův materiál k až později sestříhanému filmu PUTOVÁNÍ ANDREJE ARSENJEVIČE (2000) - ostatní tvorba je pominuta úplně. Absence jiných ukázek je ale, zdá se, záměrná, nevyvolaná nepřístupností filmových kopií. Sokurov portrétuje Tarkovského především jako mimořádného umělce, jehož osobní martýrium je i martýriem Ruska. Proto ZRCADLO s obrazy matky, proto NOSTALGIE a scény se svíčkou v bazénu nebo rozhovor o nemožnosti pochopit Puškina skrze cizí jazyk. Proto Tarkovského úvahy o umění z TEMPO DI VIAGGIO či z dokumentárního záznamu. Proto natáčí v Tarkovského rodišti, v interiéru opuštěného moskevského domu na Ščipce, v prázdném činžákovém bytě po němž chodí osamocený pes, v opuštěném Tarkovského domě v Mjasném. Sokurov vidí ve filmu Tarkovského především jako Rusa spjatého s rodnou zemí a tomu podřizuje i výběr materiálů. Nikde žádné jiné výpovědi svědků a pamětníků. Jen smutná řeč obrazů s citlivě vybranou melancholickou hudbou a autorovým komentářem. Všechny tyto artefakty navzájem prolíná a kombinuje v sugestivní výpověď, mající i díky jeho komentáři velmi osobní nádech. Ten film je plný nostalgie a stesku. Natáčení apokalyptické scény z OBĚTI je vystřídáno záběrem zasněžených domů Zavražje, Tarkovského rodiště. Promlouvá Sokurov. Obrazy ze zamlženého Zavražje, záběry ze ZRCADLA, rodinné fotografie, matka, otec, bratr a sestra. V Moskvě umírá Brežněv, Tarkovskij ve stejné době v Itálii pracuje na NOSTALGII. Do přímého kontrastu se tak dostává pohoda a meditativní nálada Tarkovského rozhovoru s Toninem Guerrou z filmu TEMPO DI VIAGGIO natáčeného v Itálii a v přibližně stejné době vzniklé dokumentární záběry z bombastického Brežněvova pohřbu v Moskvě (listopad 1982). Natáčení OBĚTI, stavba kulis, práce s herci. Umírá Andropov, smuteční průvody v moskevských ulicích. Dům na Ščipce chátrá, Tarkovskij leží v nemocnici a dokončuje svůj poslední film z postele. Zpravodajství francouzské televize 5. ledna 1987: zemřel Tarkovskij. Záběry z pohřbu, Mstislav Rostropovič hraje na rozloučenou, několik mužů snáší rakev ze schodů, v početném přihlížejícím davu kamera našla hlavu Roberta Bressona, loučení rodiny. Opuštěný dům v Mjasném, zabedněná okna, uvnitř ale vše jako kdyby se obyvatelé měli každou chvíli vrátit, v krbu hoří oheň. Venku vane vítr, zataženo, sněží. Prázdné domy a byty Sokurov konfrontuje s dokumentárními fotografiemi stejných míst z doby, kdy je Tarkovskij obýval, kdy byla plná života a velkých plánů. Dává tak nahlédnout do minulosti po níž zbylo prázdno. Není nikoho, kdo by přisedl k hořícímu krbu, není nikoho, kdo by se shlížel v zrcadle na zdi. Ve filmu se objeví také několik unikátních filmových záběrů či fotografií. Je zde zařazena např. podstatná část večírkové scény z Chucijevova filmu JE MI DVACET LET (1964), kde se Tarkovskij objevil v herecké roli cynického hosta. Divák má možnost zde vidět i dobové záběry z pohřbu Brežněva či Andropova, stavbu kulis pro OBĚŤ, slyšet je Tarkovského osobní recitace otcových veršů, použity jsou i málo (nebo vůbec) známé fotografie z rodinného archivu, zpravodajství francouzské televize z Tarkovského pohřbu, vzácný záznam Tarkovského výpovědi na kameru o roli a odpovědnosti umělce (jiná část z téže výpovědi je na počátku dokumentu z natáčení RUBLEVA v bonusech českého DVD) aj. Některé sekvence filmu přibližuje samostatná fotogalerie. MOSKEVSKÁ ELEGIE je smutný film. Možná příliš subjektivně a záměrně laděný do pochmurných tónů. Může ale být film, vůbec první portrét světově uznávaného tvůrce natočený v jeho vlasti AŽ PO JEHO SMRTI, jiný? 
[na Nostalghia.cz publikováno 22. ledna 2007] | |||
* * * | ||||
| ||||
|
| ||||
|
© 2005-2025 Nostalghia.cz © 2005-2025 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |