Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Andrej Tarkovskij: Zapečetěný čas

Andrej Tarkovskij
Zapečetěný čas
Camera obscura
Příbram, Svatá Hora 2009
358 s.
ISBN 80-903678-4-4

Mezi rozmanitými texty Andreje Tarkovského najdeme jeden, který se svou povahou zcela vymyká všemu ostatnímu co kdy Tarkovskij napsal nebo řekl v publikovaných rozhovorech. Jediná Tarkovského teoretická práce o filmové tvorbě nazvaná Zapečetěný čas vycházela už za jeho života, ve větších či torzovitějších celcích, jako samostatná kniha i ve formě časopiseckých příspěvků. V kontextu jeho psané produkce jde o mimořádně ucelenou formulaci teoretických principů (nejen) filmové tvorby, co do rozsahu a způsobu vzniku souměřitelná s Bressonovými Poznámkami o kinematografu a protože Tarkovského filmy jsou specifické a originální, může nám tento text přiblížit myšlenková východiska jejich tvůrce. Nyní vychází poprvé v úplném českém překladu.

Rozhodně ale nejde o „návod“ jak vnímat Tarkovského filmy ani o popis jejich struktury. Stejně jako u svých filmů, předpokládá Tarkovskij i při četbě knihy aktivní spoluúčast čtenáře, často spoléhá na emocionální spřízněnost, empatii, která buď povede k pochopení jeho záměru nebo se s ním naopak mine. Svou knihu poskládal z devíti kapitol, jimž předchází obsáhlejší úvod a zakončuje samostatný závěr. Snaží se v nich předestřít nejen svůj pohled na filmovou tvorbu, ale dotýká se i obecnějších témat - role kinematografie v soudobém umění, postavení a odpovědnost umělce, tvorba jako princip lidské existence. Své přemýšlení o filmu strukturuje do tematických celků věnovaných obrazu, montáži, hudbě, práci s herci či diváckému elementu, především ale v knize postupně formuluje svou originální tezi o „sochání filmu z času“, k němuž přirovnává práci filmového tvůrce: k odstraňování přebytečných a nepodstatných částí reality až k těm nejzákladnějším prvkům, které pak vhodně poskládány vytvoří film. Ve svém filmovém uvažování Tarkovskij hodně pracuje s příklady ze svých vlastních filmů, což je vzhledem k originalitě jejich výrazu pochopitelné, občasné exkurzy vedou jen k omezenému okruhu jiných tvůrců, kteří tvořili pro Tarkovského kánon filmové tvorby - Bresson, Mizoguči, Kurosawa, Bergman, Antonioni… K ilustraci nebo uvedení témat často užívá také citací z literatury, ruské i japonské poezie.

Kdo čeká, že Tarkovskij v knize objasní nějakou svou „metodu“, tak bude asi zklamán. Tarkovského kromě několika formálních principů zajímají mnohem více etické, morální nebo filozofické souvislosti. Tarkovskij neodhaluje metody, postupy, techniky - to jsou jen podružné věci, které slouží k uměleckému vyjádření. Mnohem podstatnější je plné oddání se dílu, které by nemělo být jen nějakou zakázkou, úplné pochopení látky, jejích hlavních tematických zdrojů, toho, z čeho pramení. Kde by se jiní tvůrci zabývali formálními věcmi, např. konstrukcí záběru, hovoří Tarkovskij o tom, že „obraz je nedělitelný a nepostižitelný, je závislý na našem vědomí a také na materiálním světě, který se snaží ztělesnit. Jestliže je svět záhadný, je záhadný i obraz.“ Kde by jiní objasňovali proč do filmu vkomponovali ten či onen prvek, jakou tam má funkci aj., Tarkovskij píše o rozhodujícím vlivu emocionální rezonance, která je určující pro kompozici či montáž. Se „sochařením v čase“, s „odsekáváním přebytečného“ to ostatně úzce souvisí: bez poznání stěžejních bodů tématu není podle Tarkovského schopen nejen režisér, ale ani herec, kameraman či střihač zvládnout své úkoly. Zapečetěný čas je tedy originální kompozicí teoretických postulátů i praktických zkušeností. Má charakter strukturované přednášky, která vznikala řadu let a je neobvyklým vhledem do Tarkovského tvorby.

Pro Tarkovského je tvorba posvátným aktem, jemuž je třeba se cele oddat. Jedině tak může vzniknout skutečné dílo. To ostatně požaduje i po celém filmovém štábu. Sám např. v knize vzpomíná, jak při natáčení SOLARIS zažil mimořádný souzvuk s Juri Jarvetem či Natalií Bondarčukovou a proti tomu těžce zápasil s racionálním a neempatickým herectvím Donatase Banionise. Naopak o natáčení ZRCADLA píše, že jeho štáb dosáhl takové jednoty a vzájemné rezonance, že žili „v opravdovém uměleckém společenství – čistě technické problémy přestávaly existovat jakoby samy od sebe. A kameraman, výtvarník a další dělali nejenom to, co uměli, neplnili jenom nějaký úkol, ale pokaždé o trochu pozvedli laťku svých profesionálních možností; dělali nejenom to, co je možné (čili to, o čem je známé, jak to udělat), ale i to, co se jevilo jako nevyhnutelné. Šlo o něco významnějšího, než je pouhý profesionální přístup, který je charakteristický třeba tím, že například kameraman vybírá z navržených možností jenom tu, kterou je schopen realizovat. Jedině za takových podmínek lze dosáhnout autentičnosti a opravdovosti, díky které divák nepochybuje o tom, že stěny dekorací obývají lidské duše“. Tarkovskij v Zapečetěném čase hovoří konkrétně i symbolicky, nevyhýbá se metaforám aniž by je dále dovysvětloval. Konstruuje svůj text jako přednášku, soubor názorů, ale i jako poselství, někdy nevyřčené, někdy jsně formulované, třeba tak jako v samotném závěru:

„Nakonec bych rád, aby divák – ve kterého mám naprostou důvěru – uvěřil, že jediná věc, kterou kdy lidstvo vytvořilo svým sebeodevzdáním, je umělecký obraz. Je možné, že smysl veškerého lidského úsilí spočívá v uměleckém vědomí, v bezúčelném a nezištném tvořivém aktu? Je možné, že naše schopnost tvořit je důkazem, že my sami jsme byli stvořeni k Božímu obrazu?“

Je to tedy kniha mnohoznačná a pestrá. Zajímavá a pestrá je i geneze celého textu. První náčrty budoucí knihy napsal Tarkovskij v roce 1964 pro sborník Když je film dokončen, v němž několik režisérů nebo jejich pedagogů shrnulo zkušenosti a dojmy po dokončeném celovečerním filmu (vedle Tarkovského např. J. Rajzman, G. Čuchraj či jejich profesor M. Romm). Ještě v témže roce vyšel ve Filmu a době český překlad této stati, sám Tarkovskij tehdy ale určitě netušil, že o filmu napíše později rozsáhlou teoretickou práci. Když na ní ale časem začal pracovat, použil tuto „prvotinu“ jako základ první kapitoly budoucí knihy. Ta se rodila postupně, příspívaly k tomu jak Tarkovského zkušenosti z natáčených filmů, tak i z úředních obstrukcí, postupné vyjasňování si role a vztahů jednotlivých složek filmového díla a pozice tvůrce. Později mu při práci na knize pomáhala Olga Surkovová s jejíž asistencí nakonec knihu dokončil a v roce 1985 vydal v německém překladu u nakladatelství Ullstein.

Kromě výše zmíněného překladu textu Když je film dokončen se čeští čtenáři mohli se Zapečetěným časem poprvé seznámit v roce 1990, kdy vyšel český překlad jiné části v samizdatovém časopise Společnosti přátel Andreje Tarkovského a duchovních hodnot Zrcadlo a to pod názvem Zvěčnělý čas. V roce 2005 pak v nakladatelství Camera obscura vyšel první velký knižní výbor Tarkovského textů Krása je symbolem pravdy, do nějž byl zařazen i tento překlad, ovšem už pod názvem Zapečetěný čas.

Tarkovskij rukopis své knihy během posledních let svého života stále upravoval a doplňoval a po natočení OBĚTI zásadně obohatil o poslední kapitolu. V této úplné verzi pak kniha vyšla v několika zahraničních verzích (anglicky, německy, polsky). Ruský originální text zůstával dlouho bez vydání, v téměř úplné verzi (bez poslední kapitoly OBĚŤ) vyšel poprvé až v roce 2002 ve sborníku Andrej Tarkovskij. Právě tento ruský originální text se stal základem českého vydání příbramského nakladatelství Camera obscura, personifikovaného osobou Miloše Fryše. Překlad byl vydavatelem svěřen Michalu Petříčkovi, jehož všichni držitelé českých DVD disků s Tarkovského filmy znají jako autora výborných titulků. Po dva roky se téměř výhradně zabýval nejen překladem (který je v konečném výsledku vynikající), ale i související prací s ověřováním faktů, souvislostí, vyhledáváním citací a podkladů pro poznámkový aparát.

Jak už bylo předznamenáno, ruské vydání Zapečetěného času neobsahuje poslední kapitolu Oběť, která by měla být v již několik let ohlášeném a zatím stále v nedohlednu trčícím druhém ruském vydání. A tak aby bylo české vydání co nejúplnější, bylo přikročeno k překladu této kapitoly z anglické verze (Sculpting in Time, 2006, český překlad opět Michal Petříček), přičemž v českém vydání byla v samostatném oddílu v závěru knihy překladatelem provedena komparace rozdílů ruského, anglického a českého vydání.

České vydání tak nabízí úplnou verzi Tarkovského knihy. Vydavatel ji ve shodě se svou ediční „politikou“ vybavil nejen předmluvou, shrnující historii celého Tarkovského textu, ale i podrobným poznámkovým aparátem, biografickými medailony vybraných osobností (Arsenij Tarkovskij, Otar Iosseliani, Robert Bresson, Anatolij Solonicyn), originálním zněním citovaných veršů, rejstříkem jmen a uměleckých děl a dokumentačním oddílem s podrobnou Tarkovského filmografií (včetně divadelních a rozhlasových akvizic) a bibliografií české i zahraniční literatury. Podrobnosti o knize najdete na webové stránce vydavatele cameraobscura.wz.cz/zapecetenycas. Výhradní prodej v ČR (400,- Kč) zajišťuje obchod Terryho ponožky (terryhoponozky.cz), kde je kniha v prodeji od 9. 12., pro Slovensko (14,99,- Euro) pak zajišťuje prodej Slovenský filmový ústav (sfu.sk), který s prodejem začne cca s týdenním zpožděním.

[na Nostalghia.cz publikováno 8. prosince 2009]

* * *