Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Lars von Trier o Tarkovském a Zrcadle

Lars von Trier se zbavil depresí…

Dánský filmový režisér Lars von Trier si za 25 let své režijní dráhy získal kontroverzní pověst: podle jedněch je zajímavý inovátor a filmový vizionář, jiní ho mají spíš za skandalistu a exhibicionistu. Jeho nejnovější film ANTIKRIST vyvolal na nedávném filmovém festivalu v Cannes skandál, když zobrazováním otevřeného násilí a sexuálními scénami šokoval i otrlé diváky. Na stránkách o Andreji Tarkovském zmiňuji tuto kauzu proto, že v Cannes se mnozí pozastavovali i nad tím, že v závěrečných titulcích je „nepochopitelně“ zařazena dedikace Andreji Tarkovskému. (Údajně tento titulek vyvolal u šokovaného publika v sále smích.)
Samotného mne zajímalo, jakou souvislost mezi ANTIKRISTEM a Tarkovského filmy vidí režisér. Jeho poslední film jsem neviděl (a nevím, budu-li vůbec chtít jej vidět), ale to co jsem se o něm dočetl mi žádnou spojitost nenavozuje (pokud neuvažuji o krkolomných zdůvodněních typu „recese“ režiséra, Tarkovského poetika postavená naruby apod.). Květnové 2. číslo ruského magazínu Ogoňok dává možná na tyto otázky alespoň částečnou odpověď. Lars von Trier totiž tomuto časopisu poskytl dlouhý rozhovor o svém posledním filmu, v závěrečné části se pak opravdu zastavuje u Tarkovského filmů, především u ZRCADLA. Níže publikuji překlad části rozhovoru týkající se Tarkovského, který pro Nostalghia.cz laskavě přeložil Miloš Fryš (Díky!). Rozhovor s názvem Film musí vyvolávat bolest vedla s režisérem Taťána Rozenštajnová a jeho kompletní verzi si můžete přečíst na stránkách časopisu Ogoňok.

[...]

Co ve vašem filmu znamená les?
Soustřeďují se v něm temné mystické síly. Jako dítě jsem často utíkal do lesa, miloval jsem ho, ale měl jsem z něj i strach. Stejně tak moje hrdinka, která vnímá stromy jako lék na svůj vnitřní žal a současně s nimi spojuje svou smrt. Během natáčení Antikrista jsme vtipkovali, že natáčíme Hitchcockův film v Tarkovského dekoracích.

?...
Hitchcock rád udržoval diváky v napětí. Ve vrcholných okamžicích používal „dvojí“ pohyb kamery: pohybovala se z hloubky obrazu směrem k divákovi a naopak. Využívám také tohoto působení ve filmu, ale na rozdíl od Hitchcocka nesnímám tímto způsobem lidi, ale přírodu, stromy, listí, trávu, což jsou samozřejmě věci, které rád zobrazoval Tarkovskij. Kromě tohoto režiséra nemohl nikdo jiný tak romanticky zachytit přírodu.

Ale příroda má v Tarkovského filmech božský charakter, z každého detailu je cítit přítomnost velkého stvořitele, který vdechl život všemu živoucímu. U vás je naopak zobrazení přírody spojeno s pocity nebezpečí a neklidu.
Když jsem poprvé viděl Tarkovského Zrcadlo, měl jsem dojem, že jsem z jiné planety. Ničemu jsem nerozuměl. A proč? Protože jsem se pokoušel vše pochopit doslova.
Napodruhé jsem si všechno uvědomil a rozhodl jsem se nehledat v jeho filmech logiku a neanalyzovat je, ale jednoduše se soustředit na filmové obrazy a pak jsem byl doslova okouzlen. Od té doby jsem přestal filmy analyzovat. Mám k nim vztah jako k dobré hudbě, tu posloucháš a máš z ní požitek.

[z ruského originálu přeložil pro Nostalghia.cz Miloš Fryš;
na Nostalghia.cz publikováno 8. prosince 2009]

* * *